Jensen Motors je jednou z menších, ale významných společností, které tvořily slavnou historii britského automobilového průmyslu. Původní firmu založili bratři Alan a Richard Jensenové v roce 1934 jako manufakturu na zakázkové karoserie. Už po dvou letech ale z této značky vytvořili regulérní automobilku, když představili první model, nazvaný Jensen S-Type. Dvoudveřový model s motorem Ford V8 vznikl v 50 exemplářích.
Čtyřicátá léta přinesla orientaci na nákladní vozy a autobusy. Modelové řady JNSN a Jen-Tug přinesly finanční zázemí, které bratrům v poválečných letech umožnilo vývoj čtyřsedadlových sportovních vozů. Po několika méně zajímavých modelech se v roce 1953 představil Jensen 541. Na svou dobu šlo o pokrokové auto, díky laminátové karoserii na trubkovém rámu vážilo jen 1 220 kg. Čtyřlitrový řadový šestiválec od austinu měl výkon 125 koní a jensen s ním jel na svou dobu slušných 175 km/h.
Vylepšená verze 541R (R značilo hřebenové řízení – anglicky "rack and pinion") z roku 1957 přinesla zesílené šasi, kotoučové brzdy Dunlop na všech kolech, lepší aerodynamiku a motor s výkonem zvýšeným na 150 koní. Maximální rychlost se díky tomu přehoupla přes 200 km/h a jensen se stal nejrychlejším autem vyráběným v Británii. Další evoluce pojmenovaná 541S nabídla opět zajímavou novinku, jako jedno z prvních sportovních aut mohla mít automat. Šlo o čtyřstupňovou převodovku GM, kterou v Anglii licenčně vyráběl Rolls-Royce. Celé řady 541 se vyrobilo dohromady 546 kusů.
To už ale Jensen chystal pořádný skok vpřed. Kupé C-V8 z roku 1962 vsadilo na divoký design s "šilhajícími" předními světly. Do šasi z 541 automobilka zabudovala motor Chrysler Golden Commando V8. Výkon se více než zdvojnásobil, původní verze s objemem 5,9 l měla 305 koní, sprint na stovku zvládla za osm sekund a nejrychleji jela 212 km/h. Už po roce ale objem narostl na 6,3 l, výkon na 330 k a maximální rychlost na 225 km/h. Rok před ukončením výroby (1966) se C-V8 dočkal stylistických změn a technické novinky v podobě dvouokruhových brzd. Celkem bylo během pěti let vyrobeno asi 500 kusů
Firma měla příjmy z výroby karoserií pro Austin-Healey Volvo P1800, a tak si mohla dovolit průkopnické experimenty. Spojila síly se společností Harry Ferguson Research Ltd a výsledkem spolupráce byl prototyp C-V8 FF s pohonem všech kol, který naznačil směr dalšího vývoje.
Rok 1966 byl pro Jensen Motors přelomový. Zakladatelé automobilky se odebrali do důchodu, zároveň se ale představil nejznámější model značky: osmiválcové kupé Interceptor. Na šasi z C-V8 vznikla ocelová karoserie, kterou navrhlo italské studio Vignale. Italové se postarali také o výrobu prvních kusů, po ukončení produkce Austinu-Healey ale Jensen přesunul výrobu do vlastních provozů.
Pod kapotou byl nejprve motor Chrysler V8 o objemu 6,3 litru, od roku 1971 dokonce 7,2 litru. Obě pohonné jednotky měly výkon 300 nebo 330 koní. Automobilka navíc dotáhla do sériové podoby i pohon všech kol.
Jensen FF se stal první silniční "čtyřkolkou". Kromě toho dostal také systém Dunlop Maxaret, mechanický předchůdce ABS, který se do té doby objevoval jen v letadlech. Oproti interceptoru měl o 13 cm prodloužený rozvor, na pohled se pozná podle delší kapoty a dvou odvětrávacích otvorů za každým z předních kol místo jediného. Kvůli technickým omezením existovalo jen provedení s volantem napravo, a tak se jensen FF nikdy neprodával na důležitém americkém trhu. Cena navíc o třetinu převyšovala interceptor. Tímto modelem si automobilka Jensen zajistila nesmazatelný zápis do automobilové historie, zároveň ale dosáhla svého zenitu.
FF se v letech 1966 až 1971 vyrobilo 320 kusů, zatímco interceptor byl mnohem žádanější, s více než šesti tisíci kusy překonal všechny předchozí modely. Vyráběl se až do roku 1976, kdy firma ukončila svoji činnost. Automobilku nezachránil ani americký podnikatel Kjell Qvale, který vsadil na kompaktní dvoumístný Jensen-Healey s dvoulitrovým čtyřválcem Lotus (145 k). Naopak snaha v době ropné krize nahradit osmiválcový interceptor sportovním kombi Jensen GT, odvozeným od jensenu-healey, firmu definitivně finančně vysílila.
Jensen Interceptor
První pokus oživit zaniklou značku přišel v polovině osmdesátých let. Interceptor prošel modernizací a dočkal se kusové výroby. Zájem o tehdy už zastaralé auto byl ale malý a firma ukončila činnost v roce 1992, údajně zhotovila jen 11 kusů.
Další resuscitace byla mnohem ambicióznější. V roce 1998 se světu ukázal zcela nový roadster S-V8, jehož moderní design ctil typickou extravaganci předchozích jensenů. S finanční podporou města Liverpool a Ministerstva obchodu vyrostla nová továrna, do rozjetí výroby se investovalo 10 milionů liber (tehdy přes 400 milionů korun). Po roadsteru s motorem 4,6 l V8 od Fordu mělo následovat kupé C-V8. Jenže jensenu se opět začala lepit smůla na paty. Už při zahájení výroby v srpnu 2001 to nevypadalo dobře: automobilka chtěla v prvním roce vyrobit 300 aut, získala ale jen 110 objednávek. Nakonec zhotovila pouze 20 kompletních exemplářů a zůstalo po ní dalších 18 nedokončených, když v létě roku 2002 firma zkrachovala.
Velmi podobně dopadla firma CPP z Coventry, známější pro své spojení s holandským Spykerem. Původně plánovala na letošní rok uvedení moderní reinterpretace modelu Interceptor, která by se vyráběla v bývalé továrně Jaguaru Browns Lane. Jenže firma CPP v roce 2012 zkrachovala a na pozemcích továrny se od roku 2010 staví rodinné domy. A ani renovační dílna Jensen International Automotive navzdory finanční podpoře miliardáře Charlese Dunstona neprorazila.
Dopadne to tentokrát lépe? Nově založená společnost Jensen Motors Limited zdůrazňuje, že se žádným z předchozích projektů nemá nic společného. Chce především renovovat starší interceptory. Zakládá si na vysoké kvalitě práce, zkušenosti svých zaměstnanců a dodržování technologických postupů. Nabízí i zakázkové úpravy a na rok 2016 plánuje výrobu osmi nových interceptorů. S nimi chce uctít výročí 80 let o vyrobení prvního automobilu značky Jensen. Snad se tento sen stane realitou.
