Mohyla Newgrange leží na břehu řeky Boyne hodinu cesty severně od irského hlavního města Dublinu.
Na první pohled připomíná veliký bochník o průměru 76 metrů, který zpola kouká ze země. Má podezdívku z šedobílého kamene a vršek porostlý travou.
Stovky let byl tento bochník schovaný pod terénem, až jej objevili v 17. století místní obyvatelé, kteří hledali vhodný stavební kámen. Napoprvé si ale mysleli, že je to jeskyně. Celý Newgrange vykopal až archeolog Michal J. O´Kelly mezi roky 1962 a 1975.
Jako první nás uvítala prosklená stavba návštěvnického centra zaříznutá do svahu trochu jako domek hobitů s muzeem o dějinách mohyly. Ukazuje, jak se asi pravěcí lidé oblékali, je tam model jejich obydlí a pokus o rekonstrukci, jak asi stavěli Newgrange. Velké balvany nejspíš sunuli z lomů ve vzdálenosti několika kilometrů na dřevěných kůlech jako dopravníkovém pásu.
Pak jsme přešli řeku po visutém mostě a nastoupili do připraveného autokaru, který nás popovezl asi dva kilometry k vlastní stavbě. Irové jsou zjevně na areál megalitických balvanů hákliví a nenechají v údolí Boyne nikoho cizího jen tak courat. Newgrange a přilehlé stavby jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO od roku 1993.
Před vstupem dovnitř leží obrovský balvan s vyrytými spirálovitými ornamenty. Portálem připomínajícím vstup do jeskyně jsme pak popošli necelých dvacet metrů ke středu stavby. Tam se chodba rozevírá ve větší komoru o půdorysu kříže.
Hrobka, nebo kalendář?
Účel, proč neolitičtí lidé postavili Newgrange, není jasný. A není divu, když pochází z doby, ze které se nedochovaly žádné písemné záznamy. Průvodkyně nám při návštěvě nabídla čtyři hypotézy. Buďto šlo o místo starověkých náboženských rituálů, pohřebiště významných osob, pohřebiště pro všechny osoby s tím, že každý zesnulý tam byl vystaven po určitou dobu a pak normálně pohřben, anebo kalendář. Proč kalendář, to každý návštěvník uvidí názorně při prohlídce.
Světlo při slunovratu
Průvodkyně svítí baterkou na strop a ukazuje, že klenbu tvoří deskovité kameny položené na sebe. "Jestli i dneska najdete architekta, který staví bez malty a vydrží mu střecha pět tisíc let, dejte mi na něj kontakt," říká s nadsázkou.
Pak zhasíná a v komoře se rozhostí jeskynní tma, aby si návštěvníci mohli vychutnat největší atrakci a odkaz pravěkých budovatelů – tedy aspoň simulovaně. Několik dní kolem zimního slunovratu v 8:58 dopoledne sem totiž na sedmnáct minut pronikne speciálním otvorem úzký na podlaze viditelný paprsek denního světla, který vnitřek rozsvítí, takže jdou rozeznat jednotlivé kameny. Po zbytek roku, když jsme tam byli my, vytváří iluzi paprsku alespoň elektrické světlo.
Pokud chcete paprsek uvnitř o slunovratu vidět, máte samozřejmě šanci. Každoročně se tu koná losování, do kterého se může každý po vyplnění přihlášky přihlásit. Například v roce 2006 zdejší správci vybrali z 27 tisíc přihlášených sto šťastlivců.
Může se hoditK Newgrange je možné se dostat autobusem z Dublinu z hlavního autobusového nádraží s přestupem v přímořském městě Drogheda. Tam trvá cesta necelou hodinu, z Droghedy pak deset minut. Prohlídka Newgrange včetně cesty malým autobusem a expozice v návštěvnickém centru trvá necelou hodinu a půl. Areál u řeky Boyne tvoří tři mohyly z neolitu, Dowth, Knowth a Newgrange, dostupné z jednoho návštěvnického centra. Avšak pouze ta poslední z nich je otevřená celoročně. Vstupné do Newgrange činí 5,80 eura. V okolí je možné navštívit i další památky: dějiště bitvy na řece Boyne mezi protestantským vévodou Vilémem Oranžským a katolickým králem Jakubem VII. v roce 1690 a město Drogheda s galerií v kostele, katedrálou, branou a hradbami. |
