"Kachny", jak se těmto autům přezdívá pro jejich kolébání zapříčiněné měkkým odpružením, byly vyráběny neuvěřitelných 42 let. Poslední exemplář vyjel z továrny v portugalském Mangualde 27. července 1990. Do té doby spatřily světlo světa skoro čtyři miliony kusů těchto legendárních Citroënů.
Pierre-Jules Boulanger, viceprezident firmy Citroën, údajně svou představu lidového auta popsal slovy, že má jít o vůz, který je schopen přepravit čtyři urostlé venkovany v kloboucích a pytel brambor přes zorané pole, aniž by se při tom rozbilo jediné vejce v ošatce.
Dost možná jde pouze o legendu, jisté ale je, že v roce 1936 zahájili konstruktér André Lefebvre a designér Flaminio Bertoni práci na projektu Tres Petite Voiture (česky "velmi malý vůz"), jehož výsledkem bylo právě takové auto.
První prototyp budoucího Citroënu 2CV vznikl už v roce 1937, druhá světová válka však jeho vývoj prakticky zastavila. Rozpracované vozy byly poschovávány po celé Francii a teprve v roce 1946 se mohly práce na autě znovu rozběhnout. V celé své kráse, podle úsudku jiných ale spíše ošklivosti, se vůz poprvé představil počátkem října 1948 na autosalonu v Paříži.
Vzhled půl tuny vážícího vozu mnohé šokoval, a to byl finální design oproti prototypům z žebrovaného plechu ještě výrazně uhlazený. Přes skepsi části tisku, že podivně vyhlížející samohyb sotva dojde větší obliby, byl nakonec zájem zákazníků takový, že na svého plechového miláčka museli čekat i dva roky.
Majitelé na Citroënu 2CV oceňovali hlavně praktické vlastnosti jako vysokou světlou výšku, umožňující jízdu po nekvalitních cestách, nízkou spotřebu a komfortně měkké pérování. Nedocenitelnou předností byla rovněž konstrukční jednoduchost, která umožňovala opravit vůz jen s pomocí nejběžnějšího nářadí.
logika jde stranouJak se kachna kupuje a jak jezdi - čtěte ZDE |
Jak šel čas, procházelo autíčko průběžnou technickou modernizací. Původně bylo osazeno dvouválcovým motorem o objemu 375 cm3 se skromným výkonem necelých sedmi kilowatt, k jehož startování sloužila klika.
Postupně se objem motoru zvětšoval a spolu s tím rostl i výkon až na 25 kW. Karoserie Citroënu 2CV rovněž prošla řadou stylistických úprav, zásahy designérů však pietně zachovávaly původního ducha vozu.
Auto, přezdívané pro své minimalistické řešení také jako "čtyři kola pod parapletem" a o kterém zlí jazykové tvrdili, že zrychlení z nuly na sto zvládne pod jeden den, se na trhu udrželo neuvěřitelně dlouho.
I v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy už většinu jeho souputníků bylo možné spatřit nanejvýš v technických muzeích, zůstával zájem o Citroën 2CV překvapivě vysoký. Nebyl to pouze důsledek nízké ceny a rozumných provozních nákladů. Zejména mládež a nekonformní osobnosti vůz oslovoval svým retro designem, stahovací plátěnou střechou či efektním dvojbarevným lakováním některých verzí.
Kromě nejrozšířenější čtyřdveřové verze bylo možné na silnicích potkat i dodávkovou variantu. Skutečnou technickou lahůdkou pak byl model Sahara s pohonem všech čtyř kol a párem motorů, jedním pod přední kapotou a druhým v místě zadního prostoru pro zavadla.
Podvozek "kachny" s nezávislým zavěšením kol se také stal oblíbeným základem pro řadu neoriginálních karosářských kreací.
I legendám je však souzeno odejít jednoho dne ze scény. V únoru 1989 byla výroba Citroënu 2CV ukončena v rodné Francii a následující rok také v Portugalsku. Během 42 let bylo vyrobeno 3 868 633 kusů. Při započtení všech aut, která z "kachny" bezprostředně technicky vycházela, pak lze dojít až k úctyhodnému počtu 8,8 milionu vozů.
V běžném provozu lze dnes Citroën 2CV spatřit spíše výjimečně. Po celém světě však existuje řada klubů, které sdružují nadšené fanoušky těchto aut. Samotná automobilka Citroën se ducha "kachničky" pokusila v roce 2002 oživit modelem C3. Srdce pravověrných vyznavačů houpavé jízdy však navždy patří originálu.
Citroën 2CVVíce o kachnách čtěte ZDE |
