Čtyřiasedmdesátiletý Japonec Masuyuki Naruse nedávno sloučil dva pedály do jednoho ve snaze zabránit nehodám, při kterých řidič nechtěně sešlápne plynový pedál místo brzdy. Podobný problém se řešil nedávno u vozů značky Toyota, kdy si zákazníci stěžovali, že jejich vůz bez varování akceleruje.
Podle japonského Institutu pro výzkum dopravních nehod měla loni záměna pedálu na svědomí 6 700 nehod a 9 500 zraněných, z toho 37 lidí zemřelo. Ve Spojených státech se podobné nehody počítají na desítky tisíc. Přečtěte si: Brzda a plyn zvlášť jsou podle vědců špatné řešení, chtějí je spojit.
Jenže jak to vypadá, Naruse se společně se svými kolegy snaží vymyslet něco, co v České republice existovalo už před druhou světovou válkou. Redakci iDNES.cz se po zveřejnění článku ozval Jiří Novák, který v pozůstalosti po svém otci našel zajímavé dokumenty, které existenci takového vynálezu dokazují.
Akcelerační skříňka
Možná by takový vynález mohl být z dílny bájného všeuměla Járy Cimrmana. Otec dnes třiaosmdesátiletého Jiřího Nováka si v roce 1933 zaregistroval u P. Schmolky v jeho patentové kanceláři "Zařízení k ovládání škrtící klapky karburátoru /společný pedál/". Dochoval se také italský patentový spis z 16. listopadu stejného roku od dodnes existující patentové kanceláře Barzanó & Zanardo.
Jako majitel patentu je uvedený Pavel Novák společně se svým přítelem Alexandrem Abramsonem. Kvůli patentu dokonce založili společnost s ručením omezeným NOAB, která měla sídlo ve Vodičkově ulici a montážní dílny v Libické ulici v Holešovicích. Tam se měla rozjet výroba.
Oba pánové vymysleli jednoduchý systém, který spojil brzdu a plyn do jednoho pedálu. "Akcelerační skříňka", jak se patentu říkalo, byla umístěna i ve vlastní předválečné Škodě Rapid profesora Nováka.
Detail reklamního letáku firmy NOAB
"Ovládání bylo strašně jednoduché. Sešlápli jste ten speciální pedál pravou nohou asi do půlky, než jste uslyšeli takové cvaknutí," vzpomíná jeho syn. "Od této chvíle pedál fungoval tak, že když jste ho zvedali k sobě, přidávali jste plyn. Brzda byla samozřejmě obráceně. Když jste chtěli zpomalit, začali jste mačkat pedál. Nejdříve jste ubírali plyn, od půlky už jste mačkali brzdu. Samozřejmě na ni šlo pořádně dupnout. A když jste potom pedál rychle pustili, už jste jeli na plný plyn."
Pan Novák se s tímto systémem naučil jako malý kluk jezdit během několika dnů. A později v autoškole neměl problémy se třemi pedály.
"Okamžitě jsem si na to zvykl. Od té doby jsem mohl jezdit se dvěma i třemi pedály, nebyl to problém." Jeho rodina měla vůz vybavený akcelerační skříňkou až do roku 1952, od té doby ho nikdo neviděl.
Pozitivní ohlasy
Japonský vynález, který zdokonaluje Masuyuki Naruse, pracuje trochu jiným způsobem. Brzda je klasická, ale plyn se přidává vybočením špičky chodidla do strany. Na krkolomný způsob si stěžovali i čtenáři v diskuzi po článkem: "Neumím si představit ujet několik set kilometrů s nohou vytočenou do strany. Myslím, že i lékaři by se velmi rychle ozvali, jak je to celé nefyziologické a jak to ničí bércové klouby," napsala do diskuze šelma6005.
Český vynález oproti tomu vypadá lehce a smysluplně. Pokud se má najít nějaký způsob jak spojit oba pedály, přirozenější cesta už se bude hledat jen těžko. Svědčí o tom i dvanáct pochvalných recenzí dobového denního a odborného tisku.
"Výhody tohoto systému jsou zejména: naprosté vyloučení záměny pedálů, stálá 100procentní brzdící pohotovost, hladké a elastické brždění, zvýšená bezpečnost jízdy za mlhy a v noci, možnost používání pokrývky na nohu v zimní době," napsal Prager Börsen-Courier v roce 1934. Tím nejdůležitějším bylo podle autora článku hlavně to, že stálou pohotovostí k brždění odpadá takzvaný "okamžik úleku".
Patentovsý spis č. 46467Kompletní spis je dodnes na Úřadu průmyslového vlastnictví - ZDE |
Potvrzují to i tehdejší novináři z redakce Motoristy (číslo 3, ročník V.). "Brždění je velmi účinné. O tom jsme se mohli přesvědčit při předváděcí jízdě, kdy za tramvají vjel vozu z nenadání do cesty učeň s ručním vozíkem: auto se zastavilo na místě..." Chválou nešetří ani dobové Lidové noviny, České slovo nebo Národní politika.
Vzpomínka
O tom, jestli se skříňka dostala do výroby, nevíme. V dílnách se vyrobilo jen několik kusů a do aut si ho podle vzpomínek pana Nováka namontoval patrně jen jeho otec a inženýr Abramson.
Dokumenty, které Dr. Ing. Jiří Novák zdědil po svém otci
Jeho otec se s vynálezem dvakrát vydal do Londýna, kde ho nabízel hasičům. A protože k rodině Novákových často chodil na návštěvu i Jan Antonín Baťa, který zkoušel kdeco, zkusili jsme pátrat i v Moravském zemském archivu. Neúspěšně. O existenci patentu nebo záměrech montovat "kouzelnou skříňku" do aut nic netuší ani pamětníci Baťovy firmy, které jsme ve Zlíně oslovili.
Dokumenty i vzpomínky Jiřího Nováka na vynález se rozplývají s příchodem druhé světové války. Auto, na kterém byla akcelerační skříňka namontována, zmizelo v propadlišti autovrakových dějin. Účetnictví malé firmy NOAB se nearchivuje. Patentová ochrana vypršela po patnácti letech v roce 1948.
Vypátrat živoucí důkaz existence kouzelné skřínky se nám prostě nepodařilo, a tak je vše zdokumentováno jen na několika papírech, které panu Novákovi zůstaly jako vzpomínka na jeho otce a které našel vlastně náhodou.
