Značka Alpine už byla skoro zapomenuta. Poslední model A610 vyjížděl z továrny ve francouzském Dieppe na začátku devadesátých let. Automobilka zde pak produkovala sportovní verze renaultů, usídlila zde divizi Renault Sport Technologies. Model pod označením Alpine přichází až nyní. Historie značky, kterou koncem šedesátých let minulého století převzal Renault, je ale velmi dlouhá a slavná.
Koncept Alpine A110-50 oslavuje padesátileté výročí původního modelu, proto také ta padesátka v označení za pomlčkou. Vzhledově na původní legendu příliš nenavazuje, podobnost můžeme najít u tvaru střechy a hlavně klasické modré barvy karoserie.
Koncepčně to už je s odkazem lepší: architektura sportovního kupé s motorem vzadu a pohonem zadních kol zůstala zachována a i tentokrát si Alpine vypůjčila techniku od Renaultu, ze závodního Megane Trophy.
Auto pohání 3,5litrový šestiválec se špičkovým výkonem 294 kW s poloautomatickou šestistupňovou převodovkou. Oproti původnímu modelu ten moderní poněkud povyrostl. Z necelých čtyř metrů délky původní A110 se ta nová natáhla až na 4,3 metru a pořádně se protáhl především rozvor na 2,63 metru. Trubkový rám nese karoserii z karbonu a hmotnost je velmi slušných 880 kilogramů, proti původnímu modelu s šesti sty kilogramy je to ale docela tlouštík.
Sportovní stavitelný podvozek doplňují masivní kotouče na všech čtyřech kolech a šestipístkové brzdiče vpředu. Autu chybí většina moderních pomocníků, nemá ABS ani kontrolu trakce. Vše tak bude na řidiči a mohutných jednadvacetipalcových kolech.
Vzhled konceptu nové alpine navazuje na jiný koncept elektrosporťáku Renault Dezir. Oba vozy představují novou tvář francouzské automobilky. Jednotlivé prvky se objeví na nových produkčních renaultech. K případné výrobě novodobé alpine se výrobce prozatím nevyjádřil.
Sportovci z Dieppe
Značku Alpine založil v Dieppe Jean Rédélé a všechny jeho sportovní vozy používaly součásti tehdejších modelů Renaultu. Úplně první model A106 z poloviny padesátých let si "vypůjčil" některé díly z Renaultu 4CV. Následující Alpine A108 už používal díly z novějšího Renaultu Dauphine a svým vzhledem od italského designéra Michelottiho ukázal, jak bude vypadat nejúspěšnější model značky.
Model A108 nevyráběli u Alpine dlouho, produkce skončila v roce 1963 po pěti letech výroby. O rok dříve totiž Renault představil nástupce modelu Dauphine model R8, jehož techniku se u Alpine rozhodli použít a původní A108 přetavili do elegantnější a výkonnější Alpiny A110. Ta ve výrobě vydržela až do roku 1977.
Auto poháněly různé motory od velmi skromné jedenáctistovky s výkonem 66 koní po top silniční verzi s renaultí šestnáctistovkou s výkonem 140 koní (podle starší normy SAE). Přes na dnešní dobu relativně slabé motory to Alpine A110 uměla pěkně rozjet. Maximální rychlosti se i u slabších verzí blížily nebo i překonávaly dvoustovku. Důvodem byla extrémně lehká stavba s laminátovou karosérií, auto vážilo jen těsně nad 600 kilogramů při délce od 3,8 po těsně nad čtyři metry a rozvoru od 2,1 do 2,27 metru.
Alpine A110 se stalo hvězdou automobilových soutěží. Na začátku sedmdesátých let Alpine vyhrála několikrát Rally Monte Carlo a v roce 1973 dokonce zvítězila v celkovém pořadí světového šampionátu. V bývalém Československu pak s autem vítězil Vladimír Hubáček. Zajímavostí je, že Alpine A110 se krátce na konci šedesátých let vyráběla licenčně i v Bulharsku.
Po skončení produkce legendárního modelu A110 se pod křídly Renaultu značka Alpine pustila do další generace sporťáků. Řady A310, GTA a nakonec A610 s výrazně hranatějšími karosériemi už ale nikdy tak velkou díru do světa jako model A110 neudělaly. V roce 1996 po skončení produkce modelu A610 dokonce Renault prohlásil, že tento model byl poslední produkční alpinou.
