Právě začíná nový školní rok, je třeba být obezřetnější než kdy jindy. Děti jsou po letních prázdninách rozdováděné a ty menší neví, že jim auto může ublížit. Navíc prvňák schovaný za velkým teréňákem s černými okny, zaparkovaným u přechodu, nevidí, jak se blížíte k přechodu.
Schválně si zkuste na chodníku podřepnout a prohlédnout si silnici z dětské perspektivy. Často třeba uvidíte, že nic nevidíte...
Na říčanském sídlišti jsme s prvňákem Tobiášem v místě, kde široko daleko není žádný přechod, zkoušeli, jak se malému dítěti přechází mezi zaparkovanými auty.
A stejné je to z pohledu řidiče. Děti nejsou mezi auty kvůli své výšce vůbec vidět. Prvňák s taškou na zádech se schová i za malý osobák, natož pak za zaplechovanou dodávku.
Čím je člověk menší, tím horší má přehled o okolí. Malou osobu řidiči na silnici navíc snadno přehlédnou.
Děti žijí ve světě, ve kterém vnímají především samy sebe. Z toho pramení, že si často mylně myslí: "Když vidím auto já, musí vidět jeho řidič i mě."
Řidiči si musí dávat pozor také při couvání, z mnoha aut je stále horší výhled dozadu. Auta jsou také mohutnější a větší. Z velkého terénního vozu mnohdy nevidíte, že vám za ním prochází dospělý, natož dítě.
Dítě v blízkosti silnice je zkrátka nevypočitatelné. Děti totiž slyší, vidí a reagují jinak než dospělí. Zorný úhel je u dítěte mnohem menší než u dospělého člověka. To znamená, že auta jedoucí příliš z boku k malé postavičce jsou vlastně neviditelná.
Když chce malé dítě vidět na cestu, musí vstoupit do vozovky. Přes mohutná auta, který mají mnohdy zatmavená okna, není vidět.
Také se zvuky mají školáci problém. Nedovedou správně u různých hluků rozeznat, co který znamená. Zcela nemožné přitom je, aby správně posoudili, odkud hluk je pro ně nebezpečný a odkud přichází.
Nejlepší je cestu do školy trénovat. Nevhodný je ale trénink o víkendech, kdy jezdí méně aut než v pracovní dny. Pokud na nejkratší trase ke škole číhá nebezpečí, vyplatí se vybrat delší, ale bezpečnější cestu.
