Tohle auto je taková chytrá horákyně z pohádky: ani malé, ani velké; ani osobní, ani SUV; ani levné, ale ani drahé. S náhonem 4x4 přijde na 360 tisíc korun.
Napadlo vás v minulých klouzavých a zasněžených dnech, že by se hodilo auto, které umí "hrabat" všemi čtyřmi koly? Což o to, "čtyřkolka" je fajn, i když třeba kus cesty na chalupu vede po rozbahněné polňačce, ale většina vozů 4x4 jsou poměrně velká SUV, která spotřebovávají dost paliva navíc, i když jedou jen s poháněnou jednou nápravou. Problém je ve vysoké stavbě karoserie, aerodynamický odpor je veličina sice neviditelná, zato velmi účinná.
Takže pokud budete 4x4 používat sporadicky, bylo by ideální pořídit jím vyzbrojené běžné osobní auto, jenže těch je na trhu velmi málo a vůbec nejsou levná. Pod hranicí půl milionu koupíte vlastně jen dvě, miniaturní Fiat Panda, který ovšem nezastane funkci rodinného vozu, a Suzuki SX4 (prodávanou i jako Fiat Sedici).
Třída sama pro sebe
Výrobce říká tomuhle autu "kříženec malého hatchbacku a SUV". To druhé to už na první pohled není, chybí tady klasické "offroadové" proporce i spousta místa nad hlavou v hranaté karoserii, takže SX4 vypadá jako obyčejný hatchback. Od "esůveček" ale převzala vyšší světlou výšku (podvozek je tedy ještě o centimetr výše než u Škody Yeti), a suzuki se tak nezalekne ani větších hrbolů na polní cestě. Pro srovnání, osobní Škoda Fabia má 13,5 cm.
A srovnávat budeme dále: SX4 měří 412 centimetrů, tedy o 12 více, než má právě fabia, ale o zhruba dalších 15 cm méně, než mívají auta kompaktní třídy jako je VW Golf nebo Hyundai i30. Také rozvorem 2,5 metru (a místem pro posádku) je suzuki uprostřed, ale blíže k fabii (2 465 mm). Kufr má však malý, pouhých 270 litrů, což i fabia přebíjí o patnáct litrů. Co se týče velikosti, je tedy SX4 opravdu třídou sama pro sebe. Škoda jen toho malého kufru. Být tak i ve verzi kombi, byl by to hit, který by zatopil i Octavii Combi Scout...
Jedna z nejlevnějších 4x4
Zajímavé je také cenové srovnání. Suzuki jako dvoukolka se základním motorem 1.5 stojí jen 235 tisíc korun bez pořádné výbavy, a to nějak moc zajímavá cena není. Fabii dostanete za ty peníze i se srovnatelným motorem 1.4, klimatizací a plnou výbavou. SX 4 ovšem dostává velký smysl právě jako čtyřkolka. V aktuální limitované edici 1.6 GL/AC 4WD SE přijde na 360 tisíc korun. Co v ní je? Třeba šest airbagů, vyhřívané sedačky, přední mlhovky, metalíza či stabilizační systém ESP; za dalších šest tisíc navrch máte i automatickou klimu a navigaci.
Když nepočítáme maličkou pandu za 280 tisíc korun, je na trhu jediná levnější čtyřkolka: Dacia Duster za 315 tisíc korun. A upřímně, úrovní techniky i zpracování hraje suzuki ligu, zatímco duster patří do okresního přeboru.
Všechny ostatní vozy 4x4, ať už osobní nebo SUV, na českém trhu jsou podstatně dražší (vyjma dvojčete Fiat Sedici za 320 tisíc Kč). Zjednodušeně se dá říci, že stojí kolem půl milionu, ať už je to Opel Mokka, Škoda Yeti či Octavia 4x4, Nissan Qashqai či Juke.
Není divu, že SX4 je nejprodávanějším japonským autem na českém trhu. Loni se jich prodalo 1 455 kusů, z toho dvě třetiny coby čtyřkolky. Mezi nimi je na 6. místě za yetim, octavií a superbem 4x4, dusterem a VW Tiguan.
Extrémně pružný motor
Zvenčí vypadá SX 4 usedle, ale nikoho neurazí. Konstrukční stáří (model se vyrábí od roku 2006) je asi nejvíce znát na interiéru. Je strohý, jednoduchý. Tam, kde dnes výrobci hýří prolisy, křivkami a lištami, nabízí Suzuki černý tvrdý plast. Ten ovšem má velkou devizu: odolnost. A ergonomii ovládání to nijak neškodí, je jednoduchá a bez výhrad, všechno je na svém místě tam, kde to čekáte.
Pod dobře utlumenou kapotou SX4 tepe celkově kultivovaná šestnáctistovka s variabilním časováním ventilů o maximálním výkonu 88 kilowattů. To je hodně, ale hlavní je, že motor má v praxi dost síly a je extrémně pružný. Utáhne všechno, když se spletete, s trochou šikovnosti se rozjedete i na trojku; a dokonce i čtyřka se "sebere" z pouhého tisíce otáček. Na pětku ve 2 000 jedete v pohodě padesátkou, při 90 km/h na "5" točí motor 2 300 ot./min., při 130 km/h pouhých 3 300 otáček.
Nemusí se tedy nijak vytáčet, hluk na palubě tak zůstává v příjemných mezích. Výkon motoru je ovšem lineární, bez výkonové špičky, jak ostatně "nedravému" autu této kategorie sluší.
Pružnost je nutností i proto, že pouhých pět rychlostí je "dlouhých", naskládaných daleko za sebou, a rozestupy mezi nimi jsou značné.
A spotřeba? Rekordmanem SX4 určitě není, zvlášť při pojíždění ve městě leckoho poleká, když palubní počítač ukazuje hodnoty kolem devíti litrů na sto kilometrů. Nakonec to tak zlé nebylo: během celého týdne jsme jezdili za rovných sedm litrů, což vzhledem k charakteru jízd (dálnice/město) nenadchne, ale ani neznechutí.
Klidný řidič bude spokojen i s podvozkem, s jedinou výhradou směřující k nedostatku komfortu. Robustnější zavěšení kol, vyvinuté právě kvůli předpokládanému ježdění v lehčím terénu, v kombinaci s tužšími tlumiči a tuhou zadní nápravou (torzní tyč) způsobují, že tvrdší podvozek neumí příliš dobře vyhladit třeba zvlněnou roletu nebo drnčivé dlažební kostky; s velkými dírami a výmoly si poradí o poznání lépe. Díky zmíněným tuhým tlumičům se ovšem auto nenaklání v zatáčkách, jak by se dalo vzhledem k vyšší světlé výšce (a tedy i těžišti) čekat.
Čtyřkolka jde "natvrdo"
Protože jsme měli SX4 na test půjčenou ještě před sněhovou kalamitou, museli jsme pohon 4x4 vyzkoušet na blátě a v hlubokých kalužích. Projeli jsme vše, výhodou malého suzuki totiž je, že pohon všech kol nemusí být řízen jen automatikou jako u naprosté většiny konkurentů, ale můžete kolébkovým přepínačem "zamknout" čtyřkolku natvrdo. Což je velká výhoda, pokud hrabete všemi čtyřmi již při vjezdu do problematické pasáže a ne až při prokluzu předních kol. Režim "lock" se sám vypne při rychlosti 64 km/h, ale tak rychle na polní cestě stejně jezdit nebudete...
