Na začátku 60. let začaly Francie, Itálie a Západní Německo spolupracovat na konstrukci nového obojživelného vozidla s nosností půl tuny. Projekt dostal jméno Europa Jeep. Při čekání na něj se Bundeswehr rozhodl vyplnit mezeru a nahradit v té době zastaralý DKW Munga dočasným řešením v podobě Volkswagenu 181.
Vozidlo s nosností 400 kg byl vyrobeno s maximálním využitím stávajících dílů, aby se co nejvíce snížily finanční i výrobní nároky. V regálech tehdy byly komponenty hlavně na brouka.
VW 181 má čtyřsedadlovou čtyřdveřovou karoserii, snadno vyjímatelná slídová okna a lehce odnímatelné dveře. Střecha je plátěná.
Podlahová skupina vychází z broučího derivátu, kupé Karmann Ghia. Přední náprava prošla zesílením, zadní v konfiguraci transaxle včetně převodovky, náprav s redukcemi a motoru 1 500 ccm, později 1 600 ccm byla použita z Volkswagenu Transporter T1, známého mikrobusu, kterému se mezi znalci kvůli zaoblené karoserii říká ponorka.
Pro některé účely a za příplatek byl vůz vybaven samosvorným diferenciálem. Celým vozem se linou "broučí" prvky, například volant, kliky dveří, blikače, přední světla. Zadní lampy jsou opět ponorčí, volkswagenologové najdou ještě další známé díly.
Mezi lety 1969–1972 se VW 181 vyráběl v Německu a distribuoval se také jako stavebnice, jejich montáž probíhala například i v Indonésii. Od roku 1973 až do roku 1980 probíhala výroba v továrně VW v Mexiku, kam se přesunula i s výrobní linkou z Německa. Celkem se vyrobilo 15 200 kusů tohoto speciálu.
VW 181 je soudobou variantou původního KdF82, který byl ve světě známý jako "kýbl", oba vozy jsou však konstrukčně odlišné.
VW 181 byl využíván zejména armádami Německa, Rakouska, Belgie, Dánska, Maroka a pozemní složky holandského letectva. Populární bylo využití i u lesních správ, hasičů a pošt. Protože měl poháněná jenom zadní kola, byla prostupnost vozu limitována a nemohl se měřit s vozy 4 × 4. Přesto si však získal popularitu pro službu ve ztížených terénních podmínkách.
Logickou snahou výrobce bylo také maximální komerční využití. Ve teplejších krajích se civilní verze prodávala jako zábavné plážové vozidlo. V USA jako VW Thing (existovala i verze Acapulco s laminátovým hardtopem), v Mexiku jako VW Safari, Velká Británie měla verzi VW Trekker s pravostranným řízením.
Od roku 1981 Bundeswehr vyřadil devět tisíc "sto-osmdesát-jedniček", část koupili soukromníci, zbytek věnovali Němci turecké a řecké armádě. V roce 1992 zůstávaly v aktivní službě zhruba 4 000 vozů.
Majitelem exempláře, který vidíte na fotografiích, byl Jan Peštál, který ho koupil v roce 2006 za 70 tisíc Kč. Příliš dlouho se z něj ovšem netěšil, za pouhé tři týdny mu zajímavý veterán na pražském Barrandově ukradli. Majitel nejprve vypsal za nalezení odměnu 25 tisíc korun, ale po originálním kabrioletu se slehla zem. V současné době nabízí nálezci až 50 tisíc korun. Kontakt na pana Peštála je pro případné informace o ukradeném voze v redakci.
