Manželé Kopečkovi si pořídili nové auto. Tedy ne úplně nové, ale rozhodně nejlepší, na jaké se od svatby zmohli. Byla to výhodná koupě, získali předváděcí oktávku od svých sousedů, Jiřího a Evy Markových, kteří provozují autosalon. "Půjčili jsme si na něj, máme teď ve společném jmění manželů auto i dluh," těší se ze svého úlovku Josef Kopeček. Ani manželka Anna s koupí neváhala a podpořila manžela.
Na rozdíl od sousedů z autosalonu Kopečkovi nekupují auta každý den, takže museli se smlouvou kupní i úvěrovou souhlasit oba, neboť šlo o záležitost "nikoli běžnou" a chtěli se vyhnout riziku neplatnosti smluv. Ale podařilo se jim to skutečně?
Kopečkovi zaslechli, že s pořizováním aut jsou trable. Že i když vůz poctivě koupí a zaplatí, nemusí ho získat, pokud se ukáže, že auto bylo někomu ukradeno nebo že prostě jen patřilo někomu jinému než prodejci. Třeba proto, že ho prodejce sám ještě nezaplatil a nekoupil od svého dodavatele. "Ale to je nesmysl," namítali jim Markovi, "přece když auto koupíte a zaplatíte, tak ho musíte získat, jak byste k tomu jinak přišli?"
Pravdu dnes mají bohužel oba a je to tak nejen s auty. "Dnešní právo rozlišuje, zda je kupní smlouva uzavřena podle občanského, nebo obchodního zákoníku, a podle toho se liší, zda je víc chráněn původní vlastník, nebo poctivý nabyvatel," vysvětluje advokát Milan Hulmák z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners, který se podílel na přípravě nového občanského zákoníku, který platí od prvního ledna nového roku.
Když by tedy Kopečkovi dnes kupovali auto podle občanského zákoníku, mohli by o něj přijít, pokud se později prokáže, že původní vlastník byl někdo jiný, než kdo jim auto prodával. "Krajní a nespravedlivá jsou dnes obě řešení, nový občanský zákoník je proto nahrazuje jedinou smlouvou s vyváženou ochranou. Chráněn bude poctivý nabyvatel, s výjimkou případů, kdy původní vlastník prokáže, že věc ztratil nebo mu byla odcizena," dodává Hulmák.
To však není případ Kopečkových, kteří koupili auto předváděcí. Riziko, že jim ho sebere předchozí vlastník, tak odpadá.
Nákup od nevlastníka
Nový občanský zákoník v případě "nabytí věci od neoprávněného" přináší jednotné a spravedlivější řešení pro všechny strany. Umožňuje totiž získat věc i od nevlastníka, pokud ji nabyvatel získá v dobré víře.
V těchto případech nemá kupující obvykle šanci, aby zjistil, že věc nabývá od nevlastníka, tj. od osoby, které "právně" nepatří. Pokud ji v dobré víře zaplatí a získá, stane se jejím vlastníkem. Původní vlastník si již nebude moci nárokovat vrácení věci, ale bude si vymáhat škodu po tom, kdo jeho věc prodával dál.
Jinak se však řeší případy, kdy kupující kupuje použitou věc např. v zastavárně či v bazaru. Předpokládá se totiž, že zde existuje větší riziko, že věc pochází z trestné činnosti nebo že ji její původní vlastník ztratil. Pokud se původní vlastník o věc přihlásí do tří let od její ztráty či odcizení, je kupující povinen věc původnímu vlastníku vydat a o škodu po prodejci se hlásit sám.
Co je dobrá víra
Dobrá víra je objektivně odůvodněné přesvědčení o správnosti, v dobré víře jedná ten, kdo je důvodně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Dobrá víra se v základních situacích nemusí prokazovat. Nový občanský zákoník v § 7 dobrou víru předpokládá. Vychází z toho, že lidé jednají poctivě a v dobré víře.
