Automobilka Lancia, kdysi proslulá jako inovátor, pak coby tvůrce sporťáků a nakonec mondénních designových skvostů, se blíží svému konci. Stahuje se jen do Itálie, kde bude ještě pár let vyrábět model Y, a pak, soudě podle výroku šéfa koncernu Fiat, skončí úplně. Koneckonců, Sergio Marchionne chtěl Lancii zavřít už loni...
Názor odborníkaDelta je nečekaně žádaným zbožím, čtyřleté vozy se prodávají už za 200 tisíc. Na deltu třetí generace lze v českých bazarech narazit velice zřídka. Do naší nabídky začala pronikat až v posledních dvou letech, většinou pochází od partnerských leasingových společností z Itálie. Původním záměrem bylo dovézt pár kusů na zkoušku a otestovat zájem, delta se však v našich autocentrech setkala s překvapivým úspěchem a od té doby vždy alespoň pár exemplářů v nabídce musíme mít. Poptávku rozdmýchal zejména atraktivní vzhled a většinou velice rozsáhlá výbava, koneckonců coby nové auto nebyla delta vůbec levná. Ceny čtyřletých ojetin začínají na hranici 200 tisíc, přitom i velmi pěkné exempláře lze s přehledem pořídit okolo čtvrt milionu. Zájemce potěší, že díky posuvným zadním sedačkám to ani z hlediska praktičnosti není nejhorší, prémiově působící interiér překvapí pohodlím a vzdušností. Komfort cestování na polohovatelných zadních sedadlech je v rámci (nižší střední) třídy skutečně bezkonkurenční. Diesely multijet, které jsou pod kapotou nejčastěji, platí za povedené a spolehlivé, jejich budoucnost však může časem zhatit zejména filtr pevných částic. Vzhledem k úspornosti a tichému chodu však jejich pořízení dává smysl i přes vyšší riziko budoucích investic. Kdo však moc nenajezdí, tomu zcela vyhoví i skvělá benzinová 1.4 T-Jet. Jindřich Topol, car expert AAA Auto Plusy + neokoukanost na českém trhu + líbivý design + luxusně působící interiér + bohatá výbava většiny ojetin + posuvné zadní sedačky, polohovatelné opěradlo + úsporné a spolehlivé diesely + rychlý pokles cen Minusy - málo místa nad hlavou vzadu - podvozek by mohl být komfortnější (vzhledem k pojetí vozu) - rychlý pokles cen |
Náš test velmi mladé ojetiny je tedy takovým rekviem za krásný vůz, který ještě stále seženete i v Česku jako nový, i za celou Lancií. U dealerů stojí delta nejméně 426 tisíc korun po akční slevě se základním turbobenzinem 1.4 T (88 kW). Vrcholná verze s turbodieselem 1.9 JTD (140 kW) pak přijde minimálně na 558 tisíc korun a nabízí se jen v nejvyšších výbavách. A právě taková zánovní delta z roku 2011 byla i ta naše: jen stála skoro o polovinu méně, 300 tisíc Kč. Když jsme si ji v autobazaru AAA Auto půjčili, ukázalo se, že se na ni stojí skoro fronta: přišli rovnou tři zájemci. Jeden, ze kterého se vyklubal fanoušek značky a majitel několika lancií, nám dokonce psal do redakce, jestli ji opravdu testujeme a jak se nám s ní jezdí. A v "áčkách" tvrdí, že všechny delty, co kdy nabízeli, byly hned pryč. Kdo by to řekl?
Tvrdý podvozek řidiče nenadchne
Italové před lety přišli s myšlenkou, s níž dnes dělají díru do světa Francouzi: nabízet obyčejnou techniku jako nóbl zboží, protože jste mu dali třpytivý obal. Citroënu to s řadou DS jde tak dobře, až konkurence valí oči. To Lancia s šikézní deltou neuspěla. Byl to asi poslední hřebík do rakve kdysi hrdé značky, která patří do pokladnice automobilismu. Poslední roky už je to jen křeč. A tak se stáhne do Itálie a ukončí výrobu většiny modelů. I tak však zaslouží vzpomínku.
Bachratá karoserie stojí na základech Fiatu Stilo (dnes bravo). Předlouhý rozvor 2,7 metru sice nadělil královský prostor kabině, jízdním projevem ovšem nezaujme. Upřímně: je to asi nejhůř jezdící větší italské auto. Vcelku tvrdě laděný podvozek je neharmonický: vysloveně nepohodlná delta není, ale pokud nejezdíte po vyžehlených cestách, podvozek poskakuje a bouchá a ve velké kabině ty rány od podvozku hodně duní.
Podvozek zkoušeného kousku byl v pořádku, žádné vytahané čepy a unavené tlumiče, i tak však díry v silnici "tahaly za volant". Požitek z řízení italská frajerka nenabídne, na druhou stranu, upalovat levým pruhem dálnice umí s jistotou. Ve vysokých rychlostech není nejistá, otravuje však hlukem v kabině. Na zatáčkovité okresce je lepší zvolit rozumné, středně rychlé tempo.
Lvice salonů
Zvenčí je delta vyumělkovaně barokní, nepřehlédnutelná. Erb masky chladiče dává dojem urozenosti, jen si při parkování dávejte pozor na přední nárazník, jeho spodní hrana je hodně nízko. Řidiči se zalíbí velká zpětná zrcátka a nelíbí širokánský přední sloupek překážející ve výhledu šikmo vlevo.
Na každém italském autě musí něco vrzat, sem tam něco odpadnout, zažil jsem to i na ferrari za šest a půl milionu, tam mi zůstal v ruce knoflík spouštění oken. V Itálii se podobné drobnosti neřeší, maniakální péči o detail hledejte v Německu. Tady jsou designové orgie. Sice u auta s nájezdem 32 tisíc kilometrů nedrží sluneční clonka řidiče a není si pomalu kam dát mobil, ale vypadá to tu náramně, třeba ty erby Lancie vyražené do opěrek hlavy.
Velký displej uprostřed přístrojovky není dotykový, jak se na první pohled zdá. Grafika je snad poděděná po Lancii Lybra z devadesátých let. Ovládání tlačítky rozesetými kolem je lepší nacvičit před vyjetím.
Byl to dobrý nápad, postavit jakýsi velkoprostorový hatchback. Vnitřek má tak trochu nakročeno k MPV, sedíte trochu výš a na zadních sedadlech je spousta místa; dáma si tu dá nohu přes nohu a capart v dětské sedačce neokopává opěradla. Když je potřeba, dají se zadní křesla posunout vpřed, mají také polohovatelná opěradla. S koženým čalouněním a tmavomodrým kobercem vypadá vnitřek delty náramně. Může to být třeba noblesní taxík. Kufr má objem solidních 385–465 litrů, nepraktická je vysoká nákladová hrana.
Motor jako z lokomotivy
Stodevadesátikoňový diesel přeplňovaný dvěma turby je zvenku na poslech rachtavější, ale delta s ním uhání na čtvrt plynu stotřicítkou po dálnici na šestku kopec nekopec. Motor táhne jako lokomotiva a jezdí za šest litrů. Převodovka je rozumně odstupňovaná s mizerným kostrbatým řazením a předlouhými drahami.
Suma sumárum: pokud chcete silné auto, které se neokouká, na pohled nezestárne a nejste vysloveně fanatik do řízení, delta se vám může zalíbit. Navíc jako ojetá není drahá a zloděj ji obejde obloukem.
Konec slavné značky... začal někdy před deseti až patnácti lety. Dnešní trapné přežívání kdysi slavné italské značky se chýlí ke konci. Lancia se stáhne do Itálie, kde zůstane v nabídce jen model ypsilon. Malinké lancii, která se právě v Itálii prodává velmi dobře, jsou dnes tři roky, takže před sebou má zhruba šest let života, pak pravděpodobně bude úplný konec. Bylo to jasné už několik let: Italově neměli chuť a hlavně ani peníze udržovat v kondici značku. Kdysi měla image inovátora, pak neporazitelného sportovce a poslední póza, kterou Lancii ordinovali stratégové a marketéři, byla tvář mondénního frajera. V roce 2009 italskou automobilku založenou v roce 1906 Vincenzem Lanciou ocenil britský magazín Top Gear, který ji vyhlásil za značku s největším počtem kultovních modelů ze všech. Kdy a jak si začala Lancia kopat hrob, se asi nikdo nedopátrá. Lancia totiž patřila v počátcích masového automobilismu k nejpokrokovějším značkám. Jako první uvedla do sériové produkce auto se samonosnou karoserií, představila světu nezávislé zavěšení kol a mezi prvními ladila auta v aerodynamickém tunelu. Pod křídly Fiatu Lancia skončila v roce 1969. Kdysi to byla i oblíbená značka bývalého českého prezidenta Václava Havla, začátkem devadesátých let vystřídal dokonce dvě. Test prezidentské Lancie Kappa ČTĚTE ZDE |
