Zájemci si mohou v muzeu i zatroubit na klakson z roku 1912 nebo zahrát na klavír z roku 1919.
Motocyklů JKB 450 byly vyrobeny pouhé dva kusy. „Z toho druhého kusu mám motor, takže všechno, co bylo vyrobeno, je tady,“ řekl Šerý (rozhovor s majitelem muzea čtěte zde). Motocykly vyráběli v roce 1929 bratři Josef a Bedřich Káňovi z nedalekého Příbora. „To jsou motocykly, na které se absolutně zapomnělo, takže je to celkem vzácná záležitost. Ten motocykl v jiném muzeu neuvidíte, prostě je jenom jeden,“ řekl majitel muzea.
Horch 830 BL z roku 1938
Vozidla měl podobně jako jiní sběratelé uskladněna různě po garážích. Motorky a auta vystavené v muzeu ale nepatří všechny Šerému. „Vozidla jsou od různých sběratelů. Sběratelů, kteří mají auta a chtěli by je sem dát, je ale mnohem více. Tak to budeme obměňovat,“ řekl.
V muzeu je několik desítek vozidel, nejstarším je motocykl Laurin & Klement z roku 1903. Je kompletně zrenovovaný, přičemž některé díly se musely znovu vyrábět. Všechna vozidla jsou pojízdná a dovnitř vyjela sama po rampě.
Vedle předválečných aut stojí vozy ze 70. let minulého století. Návštěvníci tak mohou porovnat, jak se automobily vyvíjely. Například mezi vedle sebe stojícími vozy Opel je tak výrazný rozdíl, že se až nechce věřit, že je dělí jen 34 let.
K vidění jsou vozidla různých značek - například Mercedes, Ford, Horch, Jaguar, Maserati, z českých Praga, Škoda či Tatra. Podle Šerého je těžké říct, které z nich je nejvzácnější. „Dnes jsou hodně žádaná i novější auta z 50. a 60. let. Nikdy už znovu vyrobena nebudou. Některého vozu z roku 1932 bylo třeba vyrobeno 5 000 kusů a například tady Ferrari 308 ze 70. let je zvláštní i tím, že jich bylo v modré barvě vyrobeno jen sedm. Tak co je vzácnější?“ řekl majitel muzea.
Mezi dalšími auty, která stojí za pozornost, je řada Mercedesů, vozidlo předválečné německé značky Horch nebo Riley RMC z roku 1949. Ten je jediný v Česku, v kontinentální Evropě jsou dohromady tři. „Bylo vyrobeno celkem 507 těchto vozů, v tomto provedení ho těžko někde u nás uvidíte,“ řekl Šerý.
S nedalekým muzeem kopřivnické automobilky Tatra si podle něj nekonkurují. „Naopak, vzájemně se podporujeme, je to spíš přínos. Auta, která máme tady, v muzeu Tatry nejsou. Lidi přijdou sem a potom se jdou podívat na tatrovácké muzeum,“ řekl Šerý.
Muzeum vybudoval na vlastní náklady na místě bývalé haly. Nebylo to podle něj ani příliš drahé. Muzeum se nachází v prvním patře, v přízemí jsou obchůdky nebo stylová kavárna. Raritní je podle majitele i samotná stavba, na kterou se chodí dívat lidé ze stavebních škol. „Není tu žádný sloup. Máme tu lepené pohyblivé dřevěné vazníky (vazné trámy) s rozponem 20 metrů. To se taky jen tak někde nevidí,“ řekl Šerý.
