Oproti předchozímu modelu u Hondy CB125F zmizela docela masivně působící kapotáž. Nový atlet tak nabízí odlehčený, sportovní vzhled. Tvar ostře řezaného světlometu i bočních plastů lemujících nádrž má až na detaily téměř stejné proporce jako jeho aktuálně nejsilnější příbuzná CB650F nebo dvouválcová pětistovka. Tím ale veškerá podobnost končí.
Jednoduše a účelně
Dva ostré prolisy v horní části přední minikapotáže nad světlometem vybíhají až do dvou ostrých rohů, které při pohledu z místa řidiče tvoří zároveň rámečky analogových přístrojů. Ty jsou v klasickém uspořádání, vlevo tachometr, vpravo otáčkoměr. Další informace o chodu stroje zprostředkovávají už jenom kontrolka elektroniky motoru, dálkových světel a neutrál. V jednoduchosti je holt síla.
Oproti předchozímu modelu zcela zmizela kapotáž. Jezdce tak proti náporu vzduchu nechrání vůbec nic.
Analogová palubní deska s asi nejjednodušší spínací skříňkou na světě. Dokonce i počítadla kilometrů jsou postaru mechanicky otáčecí.
Užitečná je indikace zařazeného rychlostního stupně, která přijde vhod hlavně uživatelům z řad motocyklového potěru. Pětiúrovňová stupnice se po zařazení jedničky ukáže mezi budíky. Jednou z dominant palubky jsou také obří kontrolky blinkrů. Klasický nešvar v podobě několik kilometrů zapomenutého blikajícího blinkru je naprosto vyloučen, do obličeje řidiče vždy zeleně září téměř jedna třetina spodní části palubního štítu. Opravdu posledním údajem, který lze vyčíst z palubní desky, je stav paliva v nádrži. Jak jinak než formou klasického, ručičkového budíku.
Docela komfortní sedlo poskytuje jezdci i spolujezdci klasický turistický posaz. Relativně vysoká, doširoka roztažená řídítka směřují horní polovinu těla do vzpřímené polohy. Masivní gumou obalené stupačky řidiče jsou umístěny přesně tam, kam po usazení na motorku padnou nohy. Zadní stupačky a zejména jejich stříbrné držáky v kombinaci s rámem v černém lesku dodávají motorce na sportovním vzhledu.
Motorka není tak malá, jak na první pohled působí. V pohodě odveze i dvoučlennou posádku.
Má svůj styl
Černě lakovaný motor s červenými nápisy a rudě zářící zadní pružiny ve spojení s agresivně vyhlížející žlutou barvu Pearl Twinkle naznačují, že jezdce čeká nevšední zážitek už od první minuty. Svým způsobem je to pravda. Kde jinde se dá v plném provozu vytočit čtyřka i pětka do omezovače a nepřijít okamžitě o papíry!
Ze závodnického rauše jsem však brzy probuzen hodně hluboko se potápějící přední vidlicí, která poskakuje i na drobných nerovnostech. Kdykoli zavadím o přední brzdu, dvěstěčtyřicítkový kotouč motorku bezpečně zastaví. Razantní brzdění je ale nad síly pružin přední vidlice. Když si potřebuji pomoci zadní bubnovou brzdou, zjistím, že její dávkování není tak precizní, jak by bylo potřeba. Při první neočekávané situaci v centru města zadní guma nepěkně zakvičí po dlažbě.
Při výletu na okraj hlavního města se dostávám do zajímavé situace, kdy na mírně stoupající silnici s plným plynem a vytočenou čtyřkou atakuji osmdesátku a bohužel jsem dojížděn auty, která jsem chvíli před tím deklasoval uprostřed vesnice. Řadit dolů nebo snad dokonce nahoru nemá smysl. Jediným efektem je změna hladiny hluku motoru.
Srdcem nejmenšího cébéčka je důvěrně známá, vzduchem chlazená jednoválcová stopětadvacítka. Tenhle motůrek burácí v různých modelech malých motocyklů Honda již několik desetiletí. Zejména v Asii se jedná o masově oblíbený agregát, který se nezřídka stává „obětí“ různě rozvinutého domorodého tuningu.
Šup s ní do autoškoly!
V případě Hondy CB 125 F byl tento tahoun vybaven elektronicky řízeným vstřikováním paliva, které znamená nenahraditelnou pomoc v případě studených startů. Dalším vylepšením je vyvažovací hřídel, krotící typické jednoválcové vibrace. Tahle kombinace se vydařila. Ani ve chvílích, kdy ručička otáčkoměru koketuje s hodnotami mezi osmi a devíti tisíci, neprochází motorkou ani mravenčení, které občas proběhne i daleko dražšími a silnějšími mašinami.
Ke svému okolí motor promlouvá s ohledem na celkové proporce motorky obrovskou výfukovou koncovkou. Co všechno se ukrývá v tom masivním válci, je záhadou. Možná, že kdyby tam toho bylo o několik kilogramů méně, motorka by ochotněji následovala rukojeť plynu, která je ve většině času zapřena o spodní doraz. Pokud se však na křižovatce zaposloucháte do zvuku výfuku, naleznete kdesi v hloubi zvukového spektra zajímavé, neobvykle hluboké bafání, hodné objemu alespoň jednou tak velkého.
Honda CB125F je nenáročná motorka pro každý den.
Pětikvaltová převodovka je přesně tím, co tahle motorka potřebuje pro spojení motoru se zadním kolem. Čtyři je málo, šest nevyužitelně moc. Rychlosti zapadají přesně a poloha neutrálu je perfektně čitelná. Jednička a dvojka jsou krátké a na křižovatkách nenechávají nikoho na pochybách, že při akceleraci stejně zase vyhraje motorka, i když má proporce mopedu. Od trojky až do konce se pak rychlosti příjemně roztahují a prodlužují.
Pokud by to bylo možné, dal bych díky převodovce tuhle motorku do osnov všech autoškol. Když ve správný okamžik nezařadíš, nejedeš. Když včas nepodřadíš, jsi v problémech. Ve spojení s motorem o výkonu 10,6 koně je tak perfektním strojem pro pochopení základů řazení. Pro svižnou jízdu je třeba motor držet neustále za hranicí 8 000 otáček. A k tomu je nezbytné řadit, řadit, řadit!
Motorka je lehounká a dětsky hravá. Ocelový rám nové konstrukce se ani při agresivnější jízdě s rychlými změnami směru nijak nekroutí. Limit přichází z místa, kde bych ho u motorky renomované značky neočekával. Zrazují ji čínské pneumatiky. Osmnáctipalcová kola dobře polykají nerovnosti a do zatáček se cébéefko pokládá s ochotou závoďáku. Tvrdé čínské puky jsou však proti. Při naklonění motorky dojde k tomu, že se úhel náklonu nachází za hranicí možností pneumatik a motorka zakopává a má tendence padat. Problém je to samozřejmě jednoduše řešitelný, avšak u muší váhy za bezmála 65 tisíc korun mi to přijde líto.
Drahý trenažér
Celkové zpracování motorky je v duchu značky tradičně kvalitní. Ani při přejezdech po rozbitých ulicích v centru města se neozývají žádné nežádoucí zvuky cvakajících nebo vrzajících plastů. V hustém odpoledním provozu pak vytahuje malá honda svá největší esa z rukávu. Mezi auty se protáhne jako úhoř a z každé křižovatky zmizí rychlostí blesku. Do nádrže nejmenšího naháče od Hondy se vejde 13 litrů paliva. Spotřeba se i při razantní městské jízdě systémem brzda – plyn pohybuje okolo hranice dvou litrů. U pumpy tak bude každý mladý motorkář maximálně jednou za týden.
Motorka s pohotovostní hmotností 128 kilo svádí ke hraní každým svým pohybem.
Je nad slunce jasné, že tenhle malý cesťák se asi nejvíc ze všeho cítí doma v asijských přeplněných metropolích. V jeho váhové a výkonové kategorii ho v Evropě válcují skútry na celé čáře. Pokud si ale na cestách do práce, do školy nebo jen tak za zábavou nedokážete odpustit typický pohyb levé nohy doprovázející změny rychlostních stupňů, není Honda CB125F vůbec špatnou volbou. Všem mladým adeptům jedné stopy bych minimálně víkend v jejím sedle předepsal jako povinnou kůru. Svou jednoduchostí znamená skvělý „trenažér“ pro získání základních návyků, které při postupu do silnější kubatury jako když najdete.
Jediným a největším handicapem téhle univerzální motorky pro každodenní použití se ukazuje být pořizovací cena. Za pětašedesát tisíc korun se dá koupit několik čínských skútrů. Otázkou však zůstává, kolik jich za dlouhý život jedné Hondy CB125F spotřebujete.
Honda CB125F v číslechMotor: vzduchem chlazený čtyřtaktní jednoválec OHC se 2 ventily a vyvažovacím hřídelem Kola Rozměry a hmotnost Převodovka Cena: 64 900 Kč |
