V současné době už mají zařízení pro zpoplatnění parkování prakticky všechna tuzemská města nad 10 tisíc obyvatel. Jen v České republice je přes 2000 parkovacích automatů a podle údajů České parkovací asociace vyberou svým provozovatelům ročně kolem půl miliardy korun.
Tento týden oslavil nepříliš populární vynález 80 let. Autorem patentu je bývalý žurnalista Carl Magee z amerického Oklahoma City, který chtěl vyřešit problémy s nedostatkem parkovacích míst v centru města. Někteří řidiči totiž „okupovali“ místo i celé dny a majitelé přilehlých obchodů přicházeli o zisk.
Magee tehdy vyhlásil soutěž pro studenty Oklahomské univerzity, z níž vzešel první návrh, pracovně nazvaný Černá Maria. Novinář poté vyvinul vlastní prototyp, který si nechal patentovat a který začal vyrábět ve své nové firmě Magee-Hale Park-O-Meter Company (firma dodnes patří k největším výrobcům parkovacích hodin).
Parkovací hodiny z roku 1940
První parkovací hodiny byly instalovány 16. července 1935 v americkém Oklahoma City a byly čistě mechanické. Hodiny s automatickým měřičem se po vhození mince samy natáhly na odpočítávání zbývajícího času, manuální se pak musely natahovat ručně.
Přístroj se pak začal úspěšně šířit po celých Spojených státech, začátkem 40. let bylo údajně v USA přes 140 000 parkovacích hodin, na sklonku 20. století jich bylo odhadem přes pět milionů.
Mageeho vynález měl však i řadu odpůrců. „Je to kombinace budíku s automatem, kterou město jen dále odírá motoristy, už tak dost platící na daních,“ spílali tehdy někteří řidiči vynálezu novináře z Oklahoma City News.
A našli se i odvážlivci, kteří novináře hnali až před soud. A někdy i uspěli. Například v roce 1937 označil Nejvyšší soud Alabamy přístroj v Birminghamu za nelegální nástroj městské pravomoci na vybírání poplatků a nařídil ho odstranit.
Od budíku až po čtečky karet
Mageeho vynález, který kromě snazšího parkování a vyššího obratu obchodníků přinesl i peníze do městských pokladen, doznal v průběhu let řady vylepšení, přesto ony první parkovací hodiny přežily v nepříliš změněné podobě až do 21. století. Například v New Yorku odstranili posledních 2 000 kusů mechanických parkovacích hodin pro jedno stání až v roce 2006.
Zlepšovákem se později staly dvojité parkovací hodiny spravující dvě parkovací místa najednou, ale s jednou kasičkou. Od 60. let pak před zloději mincí chránilo „obrnění“ pokladničky, dalším vylepšením bylo například vyfocení auta parkujícího na místě po uplynutí zaplacené doby.
V osmdesátých letech se začaly používat parkovací hodiny digitální, které později umožnily placení i platebními kartami či přes mobilní telefon. Zhruba od 90. let jim značně konkurují parkovací automaty založené na systému „zaplať a vystav“, v nichž řidič zaplatí danou částku a vydaný lístek pak vystaví za oknem svého vozu. První takový automat byl v USA instalován již v roce 1950 v San Francisku firmou Park-UR-Self.
V Evropě byly první parkovací hodiny instalovány v roce 1952 ve švýcarské Basileji a o dva roky později se stal prvním městem v Německu s tímto zařízením Duisburg. V Británii fungovaly mechanické parkovací hodiny na mince od roku 1958 a teprve v roce 2009 byly odstraněny jejich poslední exempláře z londýnského Westminsteru.
V České republice se parkovací automaty začaly objevovat od začátku devadesátých let minulého století. První velká instalace 50 kusů byla v roce 1994 v Brně a použité automaty byly napájeny ze solárních panelů a měly čtečky magnetických karet. Další velký zlom přišel v roce 1996, kdy bylo zprovozněno 150 parkovacích automatů v Praze 1. Zatím poslední velký skok nastal v letech 2007 a 2008 v rámci rozšíření pražské parkovací zóny.
Největším současným provozovatelem je Praha se zhruba 450 automaty. V roce 2018 by se měl jejich počet v hlavním městě zvýšit na 1 090 kusů.
