Současný model spatřil nově světlo světa díky unikátnímu projektu s názvem Rushmore. Vývojáři z Harleye vyrazili do světa mezi své zákazníky a několik let sbírali jejich poznatky, návrhy a představy o tom, jak by měla vypadat ideální mašina. Na základě těchto informací pak vznikl Street Glide Special jako ztělesnění ideálních představ motorkářů o baggeru, tedy jakémsi sníženém, sportovněji vyhlížejícím velkém cesťáku.
Velký kulatý světlomet s denním svícením je zastavěný do typické rozlehlé kapotáže, která se ve slangu harleyářů nazývá Batwing. Horní hranu batwingu kryje nízký proužek kouřového plexi. Od masivního předku směrem vzad se pak svažuje objemná kapkovitá nádrž, do které se vejde necelých dvacet tři litrů benzínu. Na nádrž navazuje hluboko probrané sedlo řidiče, ve srovnání s ním působí post spolujezdce hodně úsporně.
Sedlo ve tvaru krovky se svažuje směrem vzad, takže spolujezdec je nucen zejména při svižnější jízdě o svou pozici tak trochu bojovat s fyzikálními zákony. Oproti touringovým modelům totiž Street Glide postrádá horní kufr a tím pádem i luxusní opěrku spolujezdce.
I když se zdá, že níž už to nejde, silueta motorky ubíhá i za sedlem stále strmě dolů. Dvojice kufrů, která dominuje zadní části motorky, se táhne už opravdu hodně nízko nad asfaltem. Přesto se pod nimi najde ještě místo pro dvojici předlouhých nerezových doutníků výfukových tlumičů.
Luxusní retromoderna
Za archaickým vzhledem motorka skrývá nejnovější technologie. Ve stínu masivní kapotáže jsou ukryty čtyři kulaté analogové budíky s chromovanými rámečky. Zvláště s tmavě zeleným lakováním testovaného kusu působí jejich bílé ciferníky hodně luxusním dojmem.
V těsném sousedství těchto poslů z minulosti je však také šestiapůlpalcové dotykové rozhraní multimediálního systému. Ten se jmenuje Boom!Box a jeho prostřednictvím je možné připojit k mašině telefon, flash paměť s muzikou, najít nejbližší dealerství Harley-Davidson nebo si třeba pustit rádio. Vybrané funkce je možné obsluhovat i hlasem. Pro případ pomoci je tady připravena navigace, která se nezalekne ani těch nejmenších silniček. Namísto klasické šipky nebo snad dokonce autíčka ukazuje cestu malá silueta harleye.
Kromě dotykové obrazovky, která samozřejmě umožňuje obsluhu v rukavicích, lze většinu funkcí palubního systému ovládat také tlačítky z řídítek. Mimo klasiky v podobě startovacího tlačítka, přepínání světel, klaksonu nebo varovných blinkrů jsou tady ještě ovladače intenzity zvuku palubních reproduktorů nebo přeladění rozhlasové stanice a listování v menu. Když se v něm podaří zabloudit, stačí stisknout domeček pod levým palcem a vracíme se na úvodní obrazovku. Typické pro motocykly Harley-Davidson jsou dvě tlačítka blinkrů. Přidávat plyn a blikat doprava si je potřeba prostě zvyknout.
Pekelné železo z Milwaukee
Velkou ozdobou charizmatické mašiny je samozřejmě motor chlazený vzduchem a olejem. Klasický americký V-Twin má v tomto případě objem 103 kubických palců, v jazyce evropského motorkáře to znamená 1 690 kubíků.
Pro letošní rok byl motor vybaven pekelným krouťákem 138 Nm v okolí třech a půl tisíce otáček. To přináší radost pro jezdce, ale hodně práce pro spolujezdce. Když se na rovince zapomenu a protočím pořádně pravou rukojeť, rázem sedí na konci hlubokého blatníku. Ještě že je tam alespoň dvojice kufrů. Zamykají se fešáckými chromovanými kličkami a v obou dohromady je dost místa pro výbavu na celý víkend, aniž by jezdec musel tahat na zádech batoh. Na úplném konci motorky je už jenom dvojice zadních kulatých blinkrů s kapličkami ve tvaru kulek. Za jejich malými sklíčky se skrývá kompletní osvětlení. Zadní koncová světla, brzdovky i blinkry.
Startuji motorku, velké véčko se líně překulí a mašina se rozvibruje v nepravidelném rytmu, typickém pro železo z Milwaukee. Málem bych zapomněl, k nastartování dávno není potřeba tradiční klíček. Stačí mít někde v kapse čip ve tvaru kulatého loga HD.
V tmavě zelené siluetě mohutného křižníku vypadá chromem zářící agregát s pletencem tlustých výfukových kolen na pravé straně jako klenot. Už první otočení plynové rukojeti ale dokazuje, že chromované srdce tady nebude jenom pro parádu.
Když ti vítr popožene jachtu
Jednička zapadne s kovovým řachnutím a mašina se dává do pohybu. Díky systému přepákování si můžu vybrat, jestli další kvalty bude řadit pata nebo špička levé nohy. Jsem staromilec a preferuji špičku. Nemotornost prvních metrů způsobená váhou bezmála čtyři sta kilo je pryč a vítr kolem mašiny začíná pěkně svištět. Navzdory na pohled relativně nízkému plexi štítu fouká vítr všude okolo, ale ne do obličeje. Ve vyšších rychlostech, kdy by hrozily turbulence od rozměrné kapotáže, cvaknu kolébkovým vypínačem na vrchu palubní desky a otevřenou klapkou začne proud vzduchu proudit kolem helmy. Větrný pytel je rozbit a hlava tak nevibruje.
Přední stotřicítka obutá na fešácké kované devatenáctce od Enforceru bezvadně žehlí nerovnosti pražské dlažby i středočeských okresek. Zadek na stoosmdesátce tvrdí muziku a přidává mašině na jistotě. Motor má potenciálu na rozdávání a výfuky s odstupňovanou přívěrou svým sytým hlasem vyzývají k podržení plynu dokud to jen půjde.
Na širokých okreskách Street Glide plachtí jako luxusní jachta. Když se začnou zatáčky utahovat, přijdou ke slovu brzdy. S poměrně těžkou mašinou nemají dvě přední a jedna zadní třistadvacítka větší potíže. V rychlostech nad třicet kilometrů za hodinu spolu oba konce spolupracují a brzdný účinek je citlivě rozdělován mezi přední a zadní kola. Výsledkem je, že ani při intenzivním brzdění z vyšších rychlostí, se předek mašiny nijak dramaticky nepotápí a utrhnout zadní kolo do smyku je zejména s přispěním ABS naprosto vyloučené.
Limity tak přicházejí v podstatě jenom v utáhlých zatáčkách, kdy rozlehlé plotny stupaček svým zlověstným rachotem o asfalt jasně vymezují hranici mezi nekonečnou zábavou a realitou. Ale i to je nakonec velká legrace a jezdce baví v zatáčkách „strašit“ nic netušící chodce. Dříve, než dozní škrábnutí kovu o silnici, blikne v dálce dvojice malých brzdovek a anténa palubního systému frajersky zasviští vzduchem.
Zábava, která neomrzí
Po adrenalinovém odpoledni na klikatých okreskách najíždím na dálnici, řadím šestku a zapínám tempomat. Při jednoduchém přesunu po ne úplně populární komunikaci přijde tenhle změkčilý doplněk k duhu. Motorka hlídá povolenou stotřicítku a já se kochám letní odpolední jízdou a naladím si něco pěkného v rádiu.
Harley Davidson Street Glide Special není nejrychlejší motorka na světě. Není ani nejpohodlnější, i když na pohodlí jezdce nešetří. A ani jeho pořizovací cena 22 600 eur (612 460 Kč) s volitelnou barvou ho jednoznačně neřadí mezi laciné stroje. Co ale může nabídnout, je velká dávka toho, co u Harleye nazývají “faktor zábavy“. V praxi to znamená, že kdekoli zaduní jeho hutný basový doprovod, připoutá na sebe zaslouženou pozornost a jízda na něm se neomrzí.
Harley Davidson FLHX Street Glide SpecialRozměry Motor |
