Klasická stavba karoserií používala dřevo a plech. Letecký konstruktér Weymann vsadil na lehčí materiály. Odlehčit auto přispělo jeho výkonu a úspoře paliva. Hlavní přínos byl ve zvýšení komfortu pasažérů.
Charles Terres Weymann(1889 – 1976) V Paříži usazený francouzský a americký občan prodal 123 licencí na svou karoserii firmám od Británie, přes Ameriku po Itálii (Carozzeria Touring). Pionýrovi letectví, vynálezci a úspěšnému podnikateli, který se narodil na Haiti americkému otci a haitské matce, se za dekádu, kdy byly Weymannky populární, sešly licenční poplatky za 70 tisíc vyrobených karoserií. V roce 1963 si nechal patentovat automatickou spojku, svůj nápad ovšem nedokázal komerčně využít. |
Zatímco dřevěná konstrukce - výdřeva - se běžně lepila napevno ze solidních hranolů a hoblovala do formy karoserie, Weymann sestavoval výdřevu z téměř filigránských lištiček, často po dvou, paralelně a spojoval je kovovými elementy. Lištičky byly na důležitých místech povlečeny kaučukem. Tam, kde se karoserie dotýkala kovu, vkládal olejem nasáklý papír, aby zamezil skřípání. Weymannovy karoserie byly pružné, jejich povrch z lakované koženky nebo plátna nepraskal, jako to bylo běžné u ocelových nebo hliníkových karoserií.
Odhlučnění si Weyman nechal patentovat. Sedadla a výdřevu montoval na základní rám zvlášť. Výdřeva nebyla k šasi sešroubovaná napevno, tak se mu podařilo omezit přenos vibrací a hluku do kabiny. A že to na tehdejších nerovných silnicích drncalo...
Cestující ve „Weymannce“ tak seděli jako v zvukotěsné komoře. Vnitřek kabiny byl vyložen tenkou leteckou, mnohavrstevnou překližkou. Taková konstrukce byla dokonce levnější než klasická z plechu. Nevýhodou však byla omezená životnost.
Zákaznické karoserie podle Weymanna stavěly renomované karosárny na dražších podvozcích pro vybranou vrstvu automobilistů. Laurin & Klement typ 110 byl v nabídce právě i v provedení s karoserií typu Weymann, jeho fotka před výstavním pražským palácem se našla v archivu Škody Auto.
Na tehdejším pražském Nábřeží legíí 39 stál v té době měšťanský dům. Dnes se nábřeží jmenuje Janáčkovo. Dům byl postaven v letech 1876 - 77 a roku 1925 přestavěn podle plánů rakouského architekta Rudolfa Eislera pro generálního ředitele Škodových závodů Plzeň. V domě bydlely významné osobnosti veřejného života jako armádní generál R.Medek, Univ. Profesor J.Pekař nebo divadelní diva Nataša Gollová.
