Hned na začátku varování: tento text není určen těm, jejichž slovník je protkán hesly jako „Japonec až na konec“, „budoucnost patří turbu“ nebo „kufr, základ života“. Legenda praví, že sudičkami klasického roadsteru Mazda MX-5, řečeného též Miata, byli angličtí klasici 60. let z rodu dnes polozapomenutých firem Triumph, MG, Lotus nebo Austin Healey.
Jak už to tak chodí, ne každý průměrný Středoevropan si za těmito historickými velikány dokáže představit konkrétní dojem z jízdy.
Anglický klasik, to je v kompaktní karoserii sevřený hlučný a přitom ne extra silný motor, živé řízení a zadní pohon. Právě taková je od svých počátků na sklonku 80. let Miata s tím podstatným rozdílem, že do zažitých anglických premis vnesla zcela novou kvalitu jízdních vlastností, úrovně spolehlivosti a bezpečnosti. Není divu, že v průběhu loňského roku byla překročena hranice jednoho milionu vyrobených kusů MX-5.
Puristický roadster se od počátku dodával s tradiční plátěnou střechou, mohli jste si však připlatit i za hardtop, tedy pevný laminátový díl stejného tvaru. Jeho velkou nevýhodu představoval fakt, že pokud jste chtěli jezdit s větrem ve vlasech, museli jste za pomoci svalnatého kamaráda celý tento rozměrný díl z auta odstěhovat a do dalšího použití někde uskladnit.
Časem se však objevily i jiné možnosti. V roce 1996 byl představen podivuhodný koncept Roadster coupé, postavený ještě na základech první generace MX-5 (NA). Do malosériové výroby (350 kusů, všechny prodány v Japonsku) se však dostala až o sedm let novější verze na bázi série NB. V obou případech šlo o klasické uzavřené kupé, neboť celá střešní partie byla neodnímatelnou součástí zbytku karoserie. Výrazného rozšíření se dočkal až Roadster coupé z roku 2006 odvozený od třetí generace (NC), který dokázal celou pevnou střechu samočinně složit do útrob auta.
Ambicí tvůrců novinky bylo použít stejně efektivní mechanizmus přeměny kupé v roadster, avšak s přidanou hodnotou atraktivnějšího vzhledu výrazně odlišného od výchozího provedení.
Origami
Výsledkem je automobil s označením RF, značícím výraz retractable fastback, kde slovo retractable v překladu znamená „skládací“. Ale tak jednoduché to není. Vzniklý tvar sice při pohledu z profilu opravdu vypadá jako kupé se splývavou zádí typu fastback, tento tvar však ve skutečnosti navozují pouze boční plastové panely nástavby karoserie včetně falešných zadních okének.
Nejtvrdším oříškem bylo vyvinout elektricky poháněný mechanismus, který zvládne trojdílný střešní díl během třinácti sekund vměstnat do těsné dutiny za zadními sedadly, aniž by byl omezen už tak skromný zavazadlový prostor.
Záhy se totiž ukázalo, že převzít osvědčené zařízení z generace NC není možné a konstruktéři museli připravit zcela nový kompaktní mechanismus, připomínající japonskou skládačku origami.
Z fastbacku se během třinácti sekund stane targa, tedy otevřený vůz v této cenové hladině nevídaný – „konkurenční“ Ferrari 575M Superamerica, 599 SA Aperta a F60 Aperta stojí i o 10 milionů více.
I přes maximální unifikaci s výchozím modelem se najdou zajímavé odlišnosti. Například zatímco u roadsteru je přední roh bočního okna zaoblený, v RF má ostrou hranu. Nová karosářská verze je pochopitelně těžší (o 45 kg), ale má také tužší karoserii.
Hračka
Díky tomu mohli konstruktéři zvolit o něco poddajnější naladění podvozku, aniž by utrpěla ovladatelnost. Ta je totiž stále vynikající a jízdní vlastnosti vynikají hravostí. Zatáčka se tak i s RF dá projet na libovolný počet způsobů. V nájezdu přichází lehká přetáčivost, okamžité kontra, plný plyn, auto se stáčí čistě k vrcholu zatáčky, přichází limit přední nápravy, lehce ubrat, auto se opět stočí ještě více do vnitřku, znovu po plynu a na výjezdu je auto v lehkém přetáčivém smyku. To vše naprosto intuitivně, samozřejmě a dostupně i pro méně zkušeného řidiče.
Na jakékoliv podněty reaguje MX-5 poslušně a ochotně, zábavnost v zatáčkách se pak odvíjí čistě od vaší odvahy a zkušeností. Popisovaných kratochvílí samozřejmě mnohem snáze docílíte se silnějším ze dvou nabízených motorů, tedy atmosférickým dvoulitrem. Puritánské kouzlo točivé jednapětky se v o něco těžším RF tak trochu vytrácí, ale i tak jde stále o více než dostatečný základ. Z logiky věci také vyplývá o něco výše umístěné těžiště, v jízdní praxi však tento fakt takřka nemáte šanci postřehnout. Odlišným rušivým elementem je naopak citelné svištění vzduchu okolo B sloupků při zavřené střeše.
Nově i automat
Nezměněné prostředí nabízí také interiér, který na rozdíl od roadsteru vždy obsahuje 7" displej systému Mazda Connect. RF je totiž k mání až od dražšího výbavového stupně Attraction. Připlatit můžete třeba za alcantarový potah dveřních výplní a přístrojové desky, sportovní výfuk nebo plastové nástavce karoserie.
Premiéru ve čtvrté generaci MX-5 slaví automatická převodovka, která je alternativou ke standardně dodávanému šestistupňovému manuálu. Je to ústrojí s klasickým hydrodynamickým měničem, sportovnímu zaměření vozu je učiněno zadost pádly manuální volby rychlostních stupňů pod volantem. Automat bude zatím k mání pouze pro RF.
Základní MX-5 s látkovou střechou startuje na ceně 629 900 korun (provedení Emotion), verze RF je k mání až o dva výbavové stupně výše (výbava Attraction). Nejnižší cena za plechové origami je 779 900 korun, to znamená, že oproti látkovému základu je příplatek 70 tisíc korun. Vždy se jedná za auto se základní patnáctistovkou. Dvoulitr je k mání až ve vrcholové výbavě (Revolution) od 784 tisíc, respektive 854 tisíc za RF, příplatek za automat je pak dalších 54 tisíc.
Jediným cenově blízkým ekvivalentem je mechanicky velmi blízký Fiat 124 Spider, ten ovšem zatím podobnou verzi nenabízí.
