„Kdyby tento jediný drát měl suplovat tažné lano, utáhl by tři osobní auta,“ usmívá se Anatolij Bogdan, sympatický vousatý třicátník v zelené bundě s nápisem Nokian Tyres, a drží v ruce konec drátu namotaného na obří špulce. V průměru má asi milimetr. „Takových drátů je v bočnici každé pneumatiky dvacet, protože patka pneumatiky musí být extrémně pevná,“ říká Tolja, jinak zástupce ředitele nejmodernější a nejproduktivnější továrny Nokianu na světě.
Jak se vyrábí pneumatikaK hlavním surovinám, z nichž se vyrábějí pneumatiky, patří přírodní guma, syntetická guma, mour a olej. Podíl gumových směsí na celkové hmotnosti pneumatiky je více než 80 %. Zbytek tvoří zpevňovací materiály: asi z poloviny je to přírodní kaučuk získávaný z kaučukovníku (roste v tropech, např. v Malajsii a Indonésii). Syntetická guma se vyrábí z olejové báze. Třetinu gumové směsi tvoří plnidla, hlavně mour, který dává pneumatice její černou barvu, a důležitý je olej, který slouží jako změkčovadlo. Kromě toho se pro výrobu gumové směsi používají vytvrzovací přísady a vulkanizační látky. Vše je smícháno v míchacích strojích při teplotě asi 120 stupňů Celsia. Složení směsí se liší v různých částech pneumatiky, ale stejně tak se směs pro letní gumu liší od zimní směsi. Recepty jsou klíčové pro vytvoření skvělé pneumatiky, každý výrobce si ty svoje pečlivě hlídá. Výsledná černá gumovitá směs je po vychladnutí poslána do rozmělňovače, kde je nařezána na proužky, tvořící základní strukturu pneumatiky. Jednotlivé komponenty (textilní prvky, ocelové pásy, patky, kordová tkanina, běhoun) se pak vloží do stroje na výrobu surové pneu, což je složitá mašina s natahovacími přírubami a bubnem. Pak se polotovar pneumatiky nafoukne a je vulkanizován ve vytvrzovacím lisu. Ten všechny součásti pneu pod vysokým tlakem stlačí, čímž guma získá svůj konečný tvar a vzorek běhounu (přitlačením proti profilovému vzoru). Každá pneumatika je důkladně zkontrolována lidským kontrolorem i rentgenem. Některé jsou pak rozřezány na pruhy a pečlivě se prověřuje každý detail konstrukce. |
Špulky s dráty jsou zatím nejhmatatelnější věcí, kterou vidíme. Jinak jsou všude jen pláty gumových koberců. Guma je prostě všude, i ve vzduchu. Na trochu nakyslé aroma se dá zvyknout, prý nijak neškodí. „Při výrobě se nepoužívá žádná chemie, a tedy ani žádné škodlivé látky,“ uklidňuje Bogdan. A vede nás k vozíkům, v nichž je měkká a teplá tmavá hmota. A právě ona tady nejvíc smrdí.
Mneme si ji v ruce. Tato trochu tužší plastelína je pravý přírodní kaučuk, tedy guma. Když se smíchá s bílým syntetickým kaučukem, který opodál nakládá na pás Igor, máme směs, z níž se nakonec upeče pneumatika. Jak a kolik se čeho do směsi přidá, to nám nikdo neřekne - stejně jako špičkový šéfkuchař neprozradí tajemství své speciality. Každý výrobce si to své tajemství střeží, proto nesmíme fotit žádné nápisy na pytlích, krabicích ani nástěnky s údaji o výrobě. Co kdyby to nějaký průmyslový špion začal dešifrovat?
Sto milionů pneumatik
Přesné tajemství výroby směsi nám tedy zůstává utajeno, dozvíme se jen, že ke kaučuku se přidává dalších 40 látek (viz box). A že výroba jedné pneumatiky trvá 84 hodin. Tento údaj ovšem není úplně přesný, protože výroba neprobíhá kontinuálně. A těch gum se tady už vyrobilo skutečně hodně: od otevření v roce 2004 už sto milionů v 1 700 různých variantách. Každá pneumatika se přitom dělá až na konkrétní zákaznickou objednávku.
Podle oficiálních čísel jsme v nejproduktivnější továrně na pneumatiky na světě a zároveň nejmodernější v Evropě. Patří finské společnosti Nokian Tyres, ale není ve Finsku, nýbrž v ruském Vševoložsku nedaleko Petrohradu. Sedmnáct milionů pneumatik ročně tady vyrobí pouhých 1 156 dělníků - na každého tedy připadá skoro 15 tisíc plášťů. Pracuje se nonstop ve dvanáctihodinových šichtách - tak si to lidé sami vybrali. Kvůli odlehlosti fabriky se sem hůře dojíždí, takže každý raději nakombinuje svých 40 hodin týdně tak, aby měl více volna v kuse. Během roku stojí výroba celkem jen 20 dní, po deseti v létě a kolem Nového roku, kdy se dělá údržba výrobní linky.
V administrativě tady dělá dalších asi 250 lidí, Vševoložsk je totiž jen výrobní závod. Veškerý výzkum a vývoj pneumatik probíhá ve Finsku. „Je to proto, že Finové mají desetiletí zkušeností, což je největší benefit. Ne proto, že by si mysleli, že něco neumíme,“ říká Andrej Pantjuchov. A on sám je nejlepším důkazem, že Finové vůči Rusům předsudky nemají. Nejenže je ředitelem továrny, je také viceprezidentem celého koncernu Nokian Tyres a momentálně, do zvolení nového předsedy představenstva, mu i šéfuje. Při osobním kontaktu je pozoruhodně skromný, odpoví ochotně na každý dotaz.
Bitva o lidi
Nejvíc nás překvapuje, že neplatí falešná představa, že v Rusku musí být za práci vděčný každý. V celé petrohradské oblasti je nezaměstnanost kolem jednoho procenta, továrny tu má spousta automobilek: Ford, Hyundai, Kia či Nissan. A tak je třeba lidi přilákat a udržet. Třeba na nadprůměrný plat. Zatímco v oblasti je průměr 500 eur měsíčně, v Nokianu dávají 800 až 1 000 eur.
INFOGRAFIKA: Části pneumatiky
Nebo na bydlení. Nokian postavil celou vesničku Hakkapeliitta, která se jmenuje stejně jako nejprodávanější pneumatika Nokianu. Bydlí v ní 343 rodin, mají tu dvě vlastní školky, sportoviště, posilovny a další. A když se osvědčíte, můžete si byt koupit na bezúročnou půjčku. „V tom jsme první v Rusku, ani jinde na světě takový program nemají. Inspirovali jsme se v minulosti, něco podobného fungovalo za socialismu už v 50. letech, ale samozřejmě na jiném principu,“ říká Pantjuchov.
Díky takovým motivačním programům si dokážou lidi udržet. „Většina zaměstnanců tu pracuje 7 až 10 let. To je důležité, protože výroba pneumatik je docela složitý proces vyžadující vysokou úroveň znalostí,“ dodává ředitel firmy, která patří mezi 15 nejatraktivnějších zaměstnavatelů v Rusku a v severozápadním regionu patří do první trojky.
A co se prodejů týče, na obrovském místním trhu je Nokian Tyres jasnou jedničkou. Zvlášť u zimních pneumatik, přestože jsou tady zhruba o 20 procent dražší než v Evropské unii.
Zimní, nebo letní?
Zajímá nás, jestli je skutečně tak velký rozdíl mezi zimní a letní pneumatikou. „Ještě větší, než si dokážete představit. Je to vlastně úplně jiný výrobek,“ říká Anatolij Bogdan s tím, že zimní guma má nejen jiný vzorek se spoustou drobných lamel pro lepší přilnavost na sněhu, ale „upečená“ guma je také ze stejného důvodu měkčí než ta letní.
Naopak letní musí být tvrdší, aby obstála ve vedru a nelepila se na asfalt, a má také široké drážky pro odvod vody. A tisíc dalších věcí, které každý výrobce pořád vylepšuje. Ruská fabrika vyrábí třeba hodně gum se speciálními hřeby pro jízdu na ledu, v severských státech je jejich provoz legální. A pár takových ocelových „špalíčků“ dostaneme na památku.
Složení směsi se liší i podle země určení, záleží na klimatu. Pneumatika pro ruský trh je tedy jiná než ta pro Česko. A ze Vsevoložsku se vyváží 70 procent vyrobených pneumatik. Zimní i letní pneu se vyrábějí po celý rok, tedy ne sezonně. V průměru tři týdny leží ve zdejším skladu a další maximálně měsíc trvá, než se dostanou přes sklad v Mnichově nebo ve Frankfurtu na místo určení.
Zajímavé je, že český trh je pro Nokian třetí největší v Evropě po Německu a Polsku, samozřejmě tedy kromě skandinávských zemí. Třeba ve Finsku má Nokian 16procentní podíl na trhu, v severní Americe je to 11 procent.
Svět automatů
Pokračujeme v prohlídce továrny. Divácky nejzajímavější pasáží je nafukování a tvarování gumy. Všechno dělá automat, člověk se k němu ani nemůže přiblížit, jinak se linka zastaví. Automatizace tu má vůbec hlavní slovo - i vysokozdvižné vozíky tady jezdí úplně samy. Prostor před sebou si osahávají takzvaným lidarem, stejným radarem, jako mívají moderní auta pro detekci překážek a vzdáleností. Automaticky platí, že člověk má vždy přednost. Když tedy „zdvižce“ zkřížíte cestu, pokaždé zastaví. Proto nás tady žádají, abychom to moc nedělali.
Lidský faktor se nejvíce zapojuje až při výstupní kontrole, kterou se u Nokianu hodně chlubí. Na rozd8íl od některých značek tady projde inspekcí úplně každá pneumatika, ne jen každá pátá nebo desátá. Proces kontroly kvality je několikastupňový: nejdříve gumy skenují lasery a pak je ještě prohlížejí vyškolení kontroloři, kteří už za roky praxe vědí, kam se přesně podívat. Nám to ale neřeknou. „Lidé zpočátku nevěřili, že pneu vyrobené v Rusku budou stejně kvalitní jako ty z Finska. Ale ukázalo se, že s tím není žádný problém,“ dodává Tolja.
