Je to stará pravda, o níž hovořil už čínský učenec Sun-c’, autor slavného spisku Umění války. „Ten, kdo zná svého nepřítele i sebe, nebude v nebezpečí, ani kdyby svedl sto bitev,“ napsal.
Automobilky (a jiné velké průmyslové podniky) ve válce nejsou. Avšak k tomu, abyste uspěli na konkurenčním trhu, si musíte pomáhat praktikami, které na první pohled vypadají jako průmyslová špionáž.
Oficiálně se takovému počínání říká reverzní inženýrství nebo benchmarking. Protože ho provozují všichni, nedá se o něm hovořit jako o nekalé praktice. Na trhu dokonce působí nezávislé firmy, u nichž si benchmarking může objednat úplně každý.
Informace o reverzním inženýrství se na veřejnost často dostávají úsměvnou formou. Když Honda vyvíjela druhou generaci supersportu NSX, koupila si pro srovnání Porsche 911 GT3. Devětsetjedenáctka prý byla využita při ladění řízení japonského vozu, během testování však musela na svolávací akci. U Porsche přitom z diagnostiky zjistili, že vůz pravidelně překračoval rychlost 300 km/h, a rychle se dovtípili, kde pracuje člověk, který jim auto přivezl.
Ikonický německý sporťák se k Hondě vrátil se vzkazem „Hodně štěstí přeje Porsche. Uvidíme se na druhé straně!“. Co se s GT3 stalo dál, se bohužel neví. Možná vůz potkal stejný osud jako Ferrari 458 Italia, které nechali inženýři Hondy rozříznout, aby mohli prostudovat jeho konstrukci.
To, že auto při reverzním inženýringu snadno dojde k úhoně, ukazuje příklad Tesly Model X, kterou si před několika měsíci prostřednictvím Sixtu půjčil Mercedes od jistého německého páru. Jejich luxusní elektrické SUV bylo během zápůjčky několikrát rozebráno, vrátilo se poškozené a údaje z vestavěné GPS jasně ukázaly, že se používalo také na okruzích a testovacích polygonech.
Tesla je poslední dobou častým terčem reverzního inženýringu. Jeden Model X podle všeho ještě před zahájením prodejů v Evropě zkoušelo Audi, v lednu letošního roku se za stejným účelem s největší pravděpodobností dovezlo do Evropy několik Modelů 3.
Rozborky do posledního šroubku
Na nejnovějším přírůstku specialisty na elektromobily ostatně nedávno ukázala svoji expertízu nezávislá firma, která se benchmarkingem zabývá, americká Munro & Associates. Na webu publikovala sérii videí, v nichž nejprve kritizuje kvalitu zpracování elektrického konkurenta BMW řady 3, následně však chválí technické řešení celého vozu (baterie a jejich umístění v podlaze) a jeho software.
Pracovníci Munro & Associates svoje dovednosti předvedli světu už dříve. V roce 2016 představili do posledního šroubku rozebrané BMW i3 a názorně ukázali detaily, do nichž se v rámci benchmarkingu zachází.
Kompaktní elektromobil rozebrali na 54 tisíc jednotlivých součástek, z čehož bylo 31 tisíc mechanických a 23 tisíc elektrických. Výsledkem byla také zpráva o rozsahu 23 tisíc stran, která detailně popisuje jednotlivé díly. U každého z nich se dá určit hmotnost, časová náročnost nebo náklady na výrobu. Kromě vah to vyžaduje zkušené zaměstnance s dlouholetou praxí z výroby.
Ti pak v rámci závěrečné zprávy dokážou přinést i nákladové mapy - tedy schéma produkce celého vozu. Ta je v něm rozebrána na každou sekundu. Grafické znázornění těchto map může mít po vytištění několik desítek metrů. V případě BMW i3 se zaměstnancům Munro & Associates povedlo zmapovat 196 tisíc jednotlivých výrobních kroků. Jssou to i takové detaily jako „zašroubování šroubku“ nebo „zacvaknutí konektoru“.
Tyto nákladové mapy následně slouží k odhadům potřebného prostoru v továrnách, energetické náročnosti výroby, ceny lidské práce nebo nákladů na údržbu potřebných výrobních nástrojů. Odborníci dokážou určit všechny podrobnosti nejen podle výrobních štítků (jež ostatně u některých komponentů zcela chybí), ale i podle použitých materiálů. Podobná analýza samozřejmě není nikterak levná. V případě BMW i3 ji Munro & Associates nabízeli v roce 2016 k prodeji za 150 tisíc dolarů.
Nezávislé firmy jako zmínění Munro & Associates však neanalyzují jen výrobní proces. Umí přinést podrobnou prověrku jednotlivých dílů s ohledem na jejich vlastnosti, tedy zjistit, proč má určité auto skvělé jízdní vlastnosti. Kromě toho nabízí i knihovnu komponent, v níž mohou automobilky jednotlivé díly studovat, případně si z nich udělat virtuální CAD modely k další interní analýze. Odhady cen součástek mohou automobilky využívat také při vyjednávání se svými dodavateli a i ti se při průzkumu konkurence stávají zákazníky podobných firem.
Outsourcing benchmarkingu není jen americkou specialitou. Jedním z evropských protějšků Munro & Associates je A2mac1. Společnost, která vznikla v devadesátých letech na francouzské farmě. Dnes má kromě Francie pobočky i v USA, Číně, Thajsku, Indii a Jižní Koreji. Pracuje pro všechny významné automobilové značky včetně Škody nebo Dacie. A2mac1 měla před dvěma roky stánek i na pařížském autosalonu.
Nejnovější trend: benchmarking spojenými silami
Některé automobilky se dokonce snaží do rozebírání cizích vozů zapojit i vlastní dodavatele. Například Ford v roce 2014 oznámil, že bude ve spolupráci s firmami, které mu dodávají součástky, provádět benchmarking na vybraných komponentech. Příkladem je systém topení a klimatizace, který byl loni nasazen u nové generace malého modelu Fiesta.
„Požádali jsme naše partnery, aby topení rozebrali, důkladně prostudovali, zjistili, které z porovnávaných systémů jsou nejúčinnější a navrhli, za kolik ho dokážou vyrobit,“ řekl v roce 2014 Hau Thai-Tang, viceprezident Fordu pro nákup.
Podobný postup Ford zvolil i u dalších drahých komponent: sedadel, palubní elektroniky, palivového systému a dalších. Kromě Fiesty byl stejný přístup aplikován i u nového Focusu a má se stát běžnou součástí vývoje dalších nových Fordů. Společnosti to umožní ušetřit i na samotném benchmarkingu, protože část nákladů přenáší na své dodavatele. Ti mají naopak větší šanci splnit požadavky automobilky, pro kterou pracují.
