Ve vzorově zaparkované řadě červených „babiček“ Škoda Felicia a Škoda Octavia přitahoval pozornost černý vůz Škoda 1201 Sedan. Okolo se točil prošedivělý muž v triku, který si zájem lidí nelíčeně užíval.
Ochotně jim se širokým úsměvem vysvětloval vše, co je na veteránu zajímalo. Navzdory tomu, že ho ke koupi sedanu přemluvila jeho manželka, sám by si ho prý nikdy nepořídil.
„Škodovky sbírám už řadu let a přiznám se, že toto auto se mi nikdy nelíbilo. Ale manželce se líbilo a přemluvila mě, abychom si ho pořídili. Máme ho už osm let,“ říká majitel sedanu osmapadesátiletý Ladislav Vaňous z Českých Budějovic.
Jeho černému veteránu je letos přesně šedesát let a pod kapotou má 45 koní s průměrnou spotřebou osm až devět litrů na sto kilometrů. Sedan je první sériová škodovka s celokovovou karoserií, prvně byly použity zcela zapuštěné vnější kliky dveří a poprvé jsou také všechny dveře zavěšeny vpředu po směru jízdy.
„Podle mě to nebylo moc dobré auto, byl to takový socialistický klump. Sedanů se ani moc nedochovalo. Tento žena vypátrala u muzejníka Emila Roděje v Jílovicích. Původně tento vůz sloužil u Státní bezpečnosti ve Frýdku-Místku,“ popisuje Vaňous.
Ostatně mezi obyčejné řidiče se moc nových sedanů nedostalo. Jezdily hlavně jako taxíky, služební vozy podniků či ministerstev a také sloužily pro potřeby SNB.
„A když se budu bavit o škodovkách, nikdy se mi nelíbila dvanáctsetdvojka. To je takový ten stejšn, který se nejčastěji vyráběl jako sanitka. Mohl jsem ho mít několikrát, ale nestál jsem o něj,“ vypráví nadšený veteránista, který se tomuto koníčku věnuje už přes dvacet let.
Během té doby se jeho sbírka škodovek rozrostla na osmnáct aut, z nichž může patnáct kdykoli nastartovat a vyjet s nimi na silnici. Vůbec prvním autem v jeho veteránské kolekci je Škoda Octavia po dědovi. Ale sám přiznává, že kdyby neměl technicky nadanou dceru, kdo ví, zda by se někdy pro tento koníček nadchl.
„Nepojízdná oktávka byla zastrčená ve stodole. A když jsme se jeli s pětiletou dcerou Marcelkou dívat na historická auta na Křivonosku, řekla mi: ‚Tati, ale vždyť my máme takové auto doma.‘ Tím to začalo, že jsme se rozhodli, že ho zrenovujeme,“ vzpomíná cestář, který má jako vyučený traktorista a mechanizátor k „rezavému plechu“ blízko a většinu oprav zvládne sám. Vlastně v poslední době s vydatnou pomocí dcery i jejího přítele, kteří s ním lásku ke starým autům sdílejí.
„Rádi jezdíme s octavií z roku 1960, kterou jsme přivezli před třinácti lety z Prachatic. Její majitel automechanik měl devadesát let a už s ní nemohl jezdit. Po technické stránce je to naše nejlepší auto,“ libuje si Ladislav Vaňous.
