Před padesáti lety poprvé vzlétly Concordy a Jumbo Jet, Beatles vydali album Abbey Road a Apollo 11 přistálo na Měsíci, psal se rok 1969 a byl důležitým i pro Bruce McLarena. Jeho speciál pro americkou okruhovou sérii Can-Am byl na vrcholu sil a chystal se do světového okruhového seriálu.
Aby dostál pravidlům, musela vzniknout také silniční verze. Automobilová asociace FIA tehdy zvedla počet požadovaných „civilních“ kusů z pětadvaceti na dvojnásobek. A tak z formule, samozřejmě v typickém novozélandsky oranžovém zbarvení, vznikl tento krasavec.
McLaren M6B Can-Am
Ze speciálu M6B Can-Am postavil McLaren auto, které bylo definicí jeho filozofie. M6GT byl lehký (měl jen osm set kilogramů), nízký a díky tomu neskutečně rychlý. McLaren slíbil, že to bude nejhbitěji zrychlující auto světa. Stomílovou metu, to je 160 km/h, pokořil za osm sekund, to je neskutečný kalup i na dnešní poměry. Maximální rychlost byla 165 mil v hodině, tedy 266 km/h.
První kus s číslem šasi OBH 500H se stal osobním vozem Bruce McLarena, kterým dojížděl do práce. Kromě něj vznikly ještě další dva kusy, požadovaná padesátka byla nad McLarenovy síly, celý projekt pak ukončila jeho smrt v roce 1970. M6GT tak patří k nejslavnějším a zároveň nejvzácnějším McLarenům vůbec.
Britský výrobce neortodoxních sportovních aut vynikajících unikátními technickými řešeními vzpomíná na svého zakladatele a po padesáti letech auto znovu vyvezl do provozu. To je to auto na fotkách, v pro McLaren méně obvyklé červené.
Automobilový klenot dnes opečovává chicagské zastoupení McLarenu. Za celý život najelo pouhých 2 094 mil, to je necelých 3 400 kilometrů, stále má původní pneumatiky.
Kdo dostal unikátní příležitost svézt se, nikdy nezapomene. Zprostředkovat se to po projížďce v ulicích Chicaga pokusil pro McLaren Dan Read, věhlasný britský autonovinář. Nejprve je třeba hluboký nádech, nejen na popadnutí dechu po okouzlení. Do kabiny se musíte doslova vmáčknout. „Protože je střecha pod úrovní pasu, leháte si hluboko. Musíte však ještě překonat široký práh, ve kterém je schovaná nádrž. Jako z většiny supersportů je velmi omezený výhled ven, v zrcátkách vidíte hlavně záď vozu,“ popisuje. Čelní sklo máte i tak skoro u nosu. Nohy zasunete do jakési schránky, úzkého prostoru vymezeného konstrukcí, pak teprve uchytíte volant na tyč řízení.
Pedály jsou vyosené doleva. Spojka je závodnicky tuhá, převodovka má kulisu řazení, které se říká „dogleg“, to znamená schéma řazení posunuté o jednu pozici. S jedničku dolů na místě dvojky, dvojka je na místě trojky a tak dál (je to proto, že jednička se volí jen na rozjezd, v závodě se pak používá dvojka s trojkou, a ty jsou naproti sobě, takže je řazení rychlejší a jistější)
Malým klíčem se oživuje čtyřsetkoňový osmiválec od Chevroletu, který máte za zády. Má objem 5,7 litru a jeho 375 koní a 500 Nm se probouzí s opravdu hromovým rámusem.
Oranžové závoďákyMcLaren je pojem mezi milovníky okruhového motorsportu. Od roku 1966 jezdí Formuli 1, v jeho monopostech si velikáni jako Alain Prost, Emerson Fittipaldi nebo Mika Häkkinen dojeli pro titul mistra světa. McLareny ve své typické oranžové však jezdily i jiné závody. Ve speciálu pro závody Can-Am se v roce 1970 zabil zakladatel stáje Bruce Mclaren na trati v Goodwoodu, bylo to v době, kdy britská stáj tento seriál opanovala. V devadesátých letech zase dělaly průvan v LeMans. Dnes jsou hvězdami týmu Lando Norris a Carlos Sainz. |
