Je to prostý příběh. Dívka potká chlapce. Chlapec pozve dívku na schůzku. Vezme ji na rally. Otci dívky se chlapec nelíbí. Takže dívce koupí závodní auto a řekne jí, aby šla závodit sama. Dívka dobude svět rally.
Dívka se jmenovala Michéle Mouton a až do té doby byla vlastně docela obyčejná. Možná až na to, že už od svých čtrnácti let proháněla po francouzské riviéře otcův Citroen 2CV.
V roce 1972 potkala mladého italského závodníka Jeana Taibiho a ten ji pozval na Rally Corsica. Tentokrát byla zatím jen divák. Ale už o pár měsíců později, v lednu 1973, dělala Taibimu spolujezdce na slavné Rally Monte Carlo.
Dívka se pouští do rally
Otci Michéle se líbila myšlenka, že by jeho dcera jezdila rally – on sám se kdysi toužil stát slavným závodníkem. Nelíbil se mu ale Taibi, který mu připadal příliš jako frajírek, a navíc se mu nezdál stav jeho auta. Takže řekl své dceři: „Pokud chceš u rally zůstat, musíš začít řídit sama. Koupím ti auto a zaplatím ti jednu sezonu abys mohla ukázat, jestli na to máš.“
A jak se říká, zbytek už je historie. Pan Mouton vzal rodinné úspory a koupil za ně zbrusu novou Alpine A110, v té době oblíbený vůz rally jezdců. Vytvořil dokonce i závodní tým, který sestával vesměs z přátel a sousedů, a který pojmenoval Groupe Compétition Grasse.
Michélina hvězda začala rychle zářit. V první sezoně, 1973, si teprve hledala cestu světem rally, ale už tehdy byly její výsledky slibné. V ženském podniku přidruženém k Tour de Corse skončila osmá. V roce 1974 už startovala v plnohodnotných rally Světového poháru a na své oblíbené získala 12. místo celkově. Navíc se stala ženskou mistryní Francie i Evropy.
S Alpine A110 na Rally Monte Carlo, rok 1976
První krůčky jako profesionál
Následující rok, 1975, byl pro kariéru Michéle Moutonovou zlomový. Její talent zpozorovali zástupci francouzské olejářské společnosti Elf a nabídli jí sponzorství, které ji konečně posunulo do světa profesionální rally. A dostala také první z mnoha nabídek na přechod k okruhovému závodění – jako součást čistě ženské posádky dovezla speciál Moynet LM75 na první místo ve třídě dvoulitrových prototypů na 24h LeMans.
„Začalo pršet a já si vzpomínám, jak jsem začala všechny předjíždět. Měla jsem obuté slicky. V depu mi říkali: `Michéle, musíš zastavit`, ale já jsem nechtěla, protože jsem všechny předjížděla.“
Další velká změna v kariéře Michéle přišla v roce 1977, kdy podepsala smlouvu s Fiatem. Začala jezdit s modelem 131 Abarth – bestií, která podle jejích vlastních slov „jezdila spíš jako náklaďák než jako osobní auto“. I s tak brutálním autem ale dokázala dosáhnout skvělých výsledků, a dokonce vyhrála rally Tour de France.
S Fiatem 131 Abarth v cíly Tour de Corse roku 1980
Před Rally Monte Carlo následujícího roku ale přišly z Turína špatné zprávy. Tovární tým dokázal zajistit podporu jen pro pět aut a pro Michéle nezbývalo žádné místo. Musela si tedy půjčit Lancii Stratos, se kterou obvykle jezdil Bernard Darniche, další z jezdců Fiatu.
To příliš nenadchlo Darniche, který, s podobnou přezíravostí jako mnozí jezdci po něm, začal zuřit, že mu nějaká ženská zničí auto. Skončila sedmá, nejlepší ze všech lancií v soutěži. A Darniche si na svá slova nejspíše s hořkostí vzpomněl v září stejného roku, kdy s ním Moutonová bojovala o první místo tak dlouho, než to byl on, kdo zničil svůj stratos, když přehřál jeho motor.
S Lancií Stratos na Rally Monte Carlo
Rok s Quattrem
Potom přišel telefonát. Volal šéf továrního týmu Audi a nabízel pro příští sezónu místo za volantem jejich nového modelu Quattro. Tato bestie o výkonu 300 koní a s pohonem všech kol byla něčím, co svět rally do té doby neviděl.
Trvalo to rok a další šovinistickou poznámku, než se i Michéle stala průkopnicí. V roce 1981 prohlásil legendární rally jezdec Ari Vatanen, že „nikdy neprohraje a ani nemůže prohrát se ženou“. Michéle dala svůj názor najevo tím, že vyhrála Rally Sanremo a stala se tak první ženou, která zvítězila v podniku Světového poháru.
Následující rok byl pro Moutonovou jedním z nejtěžších. V průběhu maratonské rally na Pobřeží slonoviny se dozvěděla, že její otec zemřel – ale splnila jeho poslední přání, aby v soutěži odstartovala a předvedla svoje maximum. A nebýt havárie 600 kilometrů před cílem, mohla vyhrát a otevřít si tak cestu k vítězství v Poháru jezdců. Nakonec vyhrál Walter Röhrl, který tak jako první jezdec WRC získal druhý titul v řadě.
Rok 1984 s Audi Quattro na zasněžené RZ
Monstra přicházejí
Skupina B, která se začala jezdit v roce 1983, se stala tou nejšílenější a také nejvíce legendární kapitolou historie rally. Uvolněná pravidla pro homologaci přinesla absurdní výkony (více než 400 koní) a bezprecedentní tempo. Jak to okomentoval další legendární závodník, Juha Kankkunen: „WRC je pro kluky – ale Skupina B, ta byla pro celé muže.“ A pro jednu ženu, měli bychom dodat.
Za volantem monstrózního Quattra se Michéle stala jedním z mála lidí na světě, kteří dokázali krotit speciál Skupiny B v děsivých rychlostech skrze davy šílících fanoušků. A vedla si v tom docela dobře.
Nebylo to ale jen o rally. V roce 1984 vzala Michéle Mouton speciálně upravené Audi Quattro na horu Pikes Peak v Coloradu a dokončila zdejší legendární závod jako nejrychlejší ve své třídě. Příštího roku vyhrála celkově a ukončila tak období nadvlády amerických osmiválcových prototypů. Tentokrát přišel se sérií šovinistických poznámek slavný americký závodník Al Unser. Moutonová mu suše odpověděla: „Jestli na to máte koule, zkuste se mnou závodit taky zpátky dolů!“
Pro sezónu 1986 získala Michéle místo v týmu Peugeot, který připravoval novou, a ještě rychlejší verzi modelu 205 T16. Malý francouzský vůz jí umožnil dobýt Německo – nebo přinejmenším německý šampionát rally. Poté, co vyhrála šest z osmi jeho podniků, se Moutonová stala první ženou, které se podařilo vyhrát velký pohár v rally.
Nakonec to ale byla opět korsická rally, která všechno změnila. Po tragické nehodě Henriho Toivonena se Michéle Moutonová rozhodla, že pokud Skupina B skončí, bude to také konec její kariéry v rally. A jak už víme, tak to také skončilo.
Tedy, ne tak docela. Dnes je Michéle Moutonová manažerkou FIA pro WRC a dohlíží tak na sport, který kdysi vzala útokem, jak se to od té doby nepodařilo žádné jiné ženě.
