Když začalo být víc než jasné, že Hitlerova „Tisíciletá říše“ bude trvat už jen měsíce, začali si kapitáni švédských továren lámat hlavu s tím, co budu vyrábět po válce. Všem bylo jasné, že státní zbrojní zakázky vyschnou. Ve Volvu se pustili do sedanu PV 444, které představili v roce 1944. Mladá letecká továrna Saab, založená ve 30. letech 20. století, zkoušela třeba lehké čluny vyráběné stejnou technologii jako letadla. Ale nakonec se i tam rozhodli vsadit na automobily a vyvinout malý, ale přitom odolný vůz pro skandinávský trh.
Vývojáři se pustili do práce ve stejném stylu, na jaký byli zvyklí u létajících aparátů. Důraz kladli na vytříbenou aerodynamiku, moderní styl konstrukce a efektivitu pohonné jednotky.
Karoserie vypadala, jako by se inspirovali pilotní kabinou: moderní, aerodynamická a nadčasově elegantní. Model prvního auta aerodynamicky testovali, takže dosáhl na svou dobu fantastickou hodnotu součinitele odporu vzduchu Cx=0,3.
Auto dostalo do vínku tehdy supermoderní pohon předních kol (pro porovnání, u sériových škodovek se objevil až s modelem Favorit na konci 80. let) a pohonnou jednotku uloženou napříč vepředu.
Saab Car Museum, Trollhättan
|
První prototyp nesl firemní označení Saab 92001 a byl hotový v roce 1946, veřejnosti jej představili o rok později. Sériová výroba odstartovala v roce 1950. Údajně všechna auta z počátků hromadné produkce byla zelená, protože ve skladech zbyla tato barva z vojenských zakázek. Ať je to pravda či ne, vystavovaný Saab 92 z roku 1950 v trollhättanském muzeu značky je skutečně zelený.
A skrývá zajímavý detail. Pokud si pečlivě prohlédnete famózně modelovanou zadní partii auta, nenajdete na ní žádnou kliku k otevření zavazadlového prostoru. Záď je tvořena jedním aerodynamicky vytříbeným kusem plechu. Design vozu totiž vstup do zavazadlového prostoru umožnil jedině z kabiny po sklopení zadních sedadel. Stejně, jako měli piloti stíhaček „nákladní“ prostor za svým sedadlem.
Konstruktéři si patrně řekli, že když toto řešení dobře slouží v letadlech, proč by nemělo vyhovovat uživatelům aut. Ostatně z 16 lidí v týmu, který na projektu pracoval, měli řidičák jen dva. Zákazníky však konstruktéři nepřesvědčili, protože další generace saabů už měla víko kufru.
O pohon se na počátku staral dvouválcový dvoutaktní motor (tedy stejnou konstrukci, jakou měl třeba východoněmecký trabant), který z objemu 764 kubických centimetrů dával 25 koní. I tady je patrné uvažování přenesené z leteckého světa: dvoutakt je výrazně lehčí než čtyřtakt, a přitom dává srovnatelný výkon. Tato DNA zůstala saabům až za polovinu 60. let.
Dvoutaktní nostalgie: sedmimístný kombík Saab 95 |
První prototyp stojí v trollhättanském muzeu Saabu na čestném místě. Odstartoval zlatou éru, která změnila Švédsko. Zatímco hlavní strojírenští konkurenti, tedy Německo a Velká Británie, se ve válečném běsnění “vymazali” navzájem, Švédsko bylo na poválečný boom připraveno.
A ukazují to i produkční čísla trollhättanské automobilky. V roce 1959 měl Saab 2550 zaměstnanců a vyrobil 17 831 aut, o deset let později 4 250 zaměstnanců poslalo do světa 61 711 vozů. V roce 1989 Saab zaměstnával 17 200 lidí, ale továrny opustilo jen 103 000 aut.
Adamova velká cestaDva dospělí, malý chlapec a obytná dodávka. Jak se žije na pár metrech čtverečních v domku na kolečkách? Jak vidí země, které projíždějí? Adamovu velkou cestu můžete sledovat na Instagramu a také Facebooku ZDE. |
Na konci 80. let už totiž Saabu došel dech a na vývoj nových modelů potřeboval investora. Přišli Američané (General Motors) a z hlediska pravověrných fanoušků značky následovala jízda z kopce zakončená v roce 2008 nárazem do zdi během globální finanční krize. Saab už se nepodařilo oživit. Česká Škodovka měla vlastně s wolfsburským koncernem velké štěstí…
Muzeum
Saab Car Museum obsadilo v Trollhättanu starou průmyslovou halu, kam se tvůrci snažili vmáčknout celou historii dnes už zaniklé značky. Kromě sériových aut, které stojí vedle sebe opravdu natěsno, je tu velké oddělení věnované sportovním saabům a i velmi zajímavá kolekce studií z posledních let automobilky SAAB.
Ale pokud vás nezajímají jen stará auta, ale také to, jak se vlastně auta dělají, zamiřte do temného kouta v přízemí. Muzejníci tu vystavují řezy karoseriemi i zavěšení předních či zadních kol. O řezech motorů, včetně droboučkých dvoutaktů, které by mohl člověk odnést v ruce v menším zavazadle, ani nemluvím.
Pokud přicestujete do Trollhättanu obytným autem, můžeme doporučit bezplatné parkoviště (souřadnice 58.2743425N, 12.2705947E) u řeky Göta. Naproti najdete budovu vodní elektrárny z počátku 20. století. Masivní kamenná stavba z časů, kdy lidé v Evropě věřili, že pokrok nic nezastaví a tuto víru vtiskli do architektury, vypadá, že přetrvá věky.
Energie vody, která dodnes padá na skalním ostrohu do obrovského betonového trychtýře dolů k turbínám a generátorům, roztáčela kola výroby v tovární čtvrti nad elektrárnou. Pragmatičtí Švédové tady postavili mimo jiné stovky parních lokomotiv pro Sovětský svaz.
Švédská značka ráda v marketingu odkazovala na svůj původ ve výrobě letadel. Na snímku interiér vozu modelu Sonett z 50. let
