Stačí vyjet na hospodářskou cestu, kam se běžně odváží jen traktory a už to cítíte. Toto není SUV, s kterým zapadnete na prvním brodu. Land Cruiser zvládá díry hluboké desítky centimetrů bez zadýchání, navíc stále se zachováním slušného jízdního komfortu. Přitom se na první pohled tváří stejně jako celá řada nadzvednutých, trochu mohutnějších kombíků.
Lidé jsou totiž tak trochu zblblí, skočili automobilkám na špek. Těm dnes stačí vzít jakýkoli hatchback, o tři centimetry zvednout podvozek, pár plastovými díly navodit falešnou atmosféru dobrodružství a máme tady SUV, tedy sport utility vehicle, česky sportovní užitkové vozidlo. Už podle názvu je jasné, že toto auto nemusí vůbec být vhodné na výlety mimo silnice, natož do terénu. A většinou nebývá ani užitkové, ani sportovní. Dnes je SUV městské auto, kde je největší výhodou ve srovnání s kombíkem, že sedíte o trochu výš. Jinak dostanete vyšší spotřebu, méně místa a horší jízdní vlastnosti.
A přesně to není případ Toyoty Land Cruiser. Ačkoliv se na první pohled, posuzováno prvoplánovitě podle karoserie, SUV lehce podobá, sednete do zcela jiného auta. Jenže nejen u lidí platí, že na vzhledu nezáleží. Vždy je nutné kouknout se trochu pod povrch. A zde ten nejzásadnější rozdíl dělá rámový podvozek.
Jako s Wartburgem
Samostatný rám, ke kterému jsou připevněny ostatní komponenty vozy, dnes najdete jen u nákladních aut, autobusů a právě terénních vozů. Dřív býval zcela běžný, například ještě v osmdesátých letech na něm vyjížděly východoněmecké vozy Wartburg, ale všechny silniční vozy postupně přešly na výhodnější (lehčí, levnější) samonosnou karoserii. A s ní ztratily tuhost a pevnost, rozpoznatelnou při kodrcání po nezpevněném povrchu.
Kdo vlastní pole, farmu, potřebuje se denně vydávat mimo zpevněné vozovky a netouží po pick-upu, nenajde na českém trhu lepší variantu než je Toyota Land Cruiser.
Jenže vyjížďku do divočiny dnes občas připomínají i běžné silnice (hlavně ve středních Čechách) a každý větší náraz výmolu si o takový podvozek říká. A zde nastupují výhody Land Cruiseru. Stavěný do rušné civilizace sice není, proplétat se s takovým mastodontem uličkami starého města může být trochu problém, ale občas by se hodil. Už proto, že ocelový rám je v podstatě nezničitelný, takže podvozek je po 80 tisících kilometrech nacouraných z velké části po Praze jako nový. Zatímco s SUV musíte do servisu, Land Cruiser na tramvajových kolejích a pozimních výmolech nerozhrkáte.
O to, aby z vás při tom nevypadla duše, se starají měchy na zadní nápravě. Ve skutečném terénu jimi můžete v případě potřeby regulovat výšku podvozku a díky nim kolikrát ani nevíte, že jste právě projeli brutálním výmolem. Klasické SUV má sice zdánlivě podobné jízdní vlastnosti, také vás pohoupe v zatáčce a na okreskách s ním stejně tak hrozí, že se v trochu prudčeji projeté serpentině otlučete o dveře, ale díry na silnici jsou s ním stejný problém, jako v nízkých vozech. Ne tak s Land Cruiserem, vzduchové pružení funguje bezvadně a ani mu nic nevadí, že váží dvě a půl tuny.
Welcome to the jungle
Městem jsme propluli hladce, okreskami se protrápili a na dálnici si užili prostornost interiérů a pohodlí obřího vozu. Pokud nutně k životu nepotřebujete masivní akceleraci, je to pro jízdy sto třicítkou po rovině skoro ideální auto. Sice nevystřelí vpřed jako raketa, ale více než 200 koní pod kapotou produkovaných naftovým čtyřválcem nemá s autem žádný problém.
Toyota Land Cruiser v rakouských Alpách, Korutany
A potom skončí dálnice, silnice zmizí v kopcích a najednou jsme mohli naplno vyzkoušet to, o čem jsme zatím jen snili. A bylo to požitkářské. Zkoušeli jsme několikrát stejný okruh a každá jízda byla o něco rychlejší, navyklí před každou nerovností, brodem a dírou zpomalit, jsme automaticky sundávali nohu z plynu. A ono nic, lanďák se ani nehnul. Takže to jde asi i jinak... Nakonec zjistíte, že ani menší příkop není velký problém a vůz vás potrestá maximálně drzým zhoupnutím.
A potom jsme si všimli, že pod klimatizací jsou na středovém panelu různá tlačítka - uzávěrka středového diferenciálu, redukce a nejrůznější terénní režimy. Krásně staromódně vyvedené mechanické čudlíky, na které jsme zapomněli. Je jich přehršel a jejich funkce to chce chvíli studovat. Ale i bez nich, v běžném silničním režimu, byl v terénu Land Cruiser skvělý. Takže umí být ještě o kus lepší.
Po pravdě, nakonec se nám uzávěrka diferenciálu na tajících zbytcích sněhu v rakouských Alpách hodila a pomohl i z počátku trochu vysmívaný terénní tempomat. „Kdo by se chtěl ploužit deset za hodinu a jen koukat z okna, hahaha.“ Pokud se však dostanete do situace, kdy se před vámi objeví hora čvachtavého sněhu a vaše řidičské schopnosti nebudou stačit na to, abyste ji vyjeli, stačí ho zapnout. A poté jen kontrolujete volant a sledujete, jak se hroch pomalu šplhá po kluzkém svahu a elektronika dávkuje výkon pro každé kolo tak, aby nemohlo podklouznout.
Začátečníkům pomůže mimo silnice „terenní tempomat“, pro řidiče požitkáře je spíše na obtíž. Na ten pocit, poslat auto do díry plné bahna, aniž by to s ním jakkoliv pohnulo, si rychle zvyknete. Jen potom pozor, až přesednete zpátky do „běžného vozu“.
Co na tom bylo nejlepší? Asi ten pocit poslat auto do díry plné břečky a sledovat, jak to vyřeší. Brodění v hloubce 70 cm a boční náklon 42°, které údajně auto umožňuje, jsme sice nevyzkoušeli, přesto nám Land Cruiser posunul hranice strachu o trochu dál. Jen potom pozor, až se vrátíte do klasického auta.
Od SUV se však Land Cruiser neodlišuje pouze za jízdy, ale i mnoha dalšími vychytávkami. Páté dveře se neotvírají nahoru, ale do strany. Možná trochu neprakticky doprava, ale zase se je nemusíte bát otevřít v prudkém kopci a nečeká vás rána do zad nebo do ruky – lze je napevno zaaretovat. A dalšího rozdílu si všimnete hned při nastupování. Na vysoko položenou sedačku se vyhoupnete s pomocí madla na sloupku a využít můžete samozřejmě i nášlapné prahy dole. Pro nás starší jsou vítaným pomocníkem, pro mladší řidiče mohou být nejen praktickým, ale také „cool“ doplňkem. A pro děti jsou jedinou šancí, jak se do auta dostat. Pokud tedy neumějí přesně a vysoko skákat.
Plnou za čtyři tisíce
Při dnešních cenách nafty je údaj o spotřebě důležitější než kdy dřív. U Land Cruiseru sice často nehrozí, že zůstanete na suchu, nádrž o objemu 87 litrů je dostatečnou jistotou. Na druhou stranu, tankování za čtyři tisíce korun moc nepotěší. Poklidnou jízdou po silnici se můžete dostat na sedm litrů a ujet tak klidně 1 200 kilometrů v kuse, spíš se ovšem budete držet kolem deseti. Na asfaltu. V terénu s redukcí je to spíš nad patnáct litrů. Ale tam asi nikdo stokilometrové trasy neplánuje.
Toyota Land Cruiser v rakouských Alpách, cesta na Obertauern
Jak jsme zmiňovali, na českém trhu nemá Land Cruiser rovnocennou náhradu. Ale přece jen… Když jsme u těch offroadových legend, je tady Mercedes třídy G. Dvakrát dražší, hranatější a víc cool. A to je možná jeho slabina, vůbec nevypadá a nefunguje jako pracovní a rodinné auto, je stavěný spíš na efekt. V terénu si údajně vede dobře, ale to si za prvé většina jeho majitelů ani nevyzkouší, protože s ním bude jezdit spíš na srazy rapperů a za druhé autor recenze se s ním na rozbité polní cestě necítil zdaleka tak jistě jako v Land Cruiseru.
Potom je tady Land Rover Defender. Také dvakrát tak drahý a také pekelně nablýskaný. Kultovní vůz s pohonem 4×4 má za sebou 70 let inovací a v terénu moc nezaostává. Jen mu chybí ta syrovost a samozřejmost Toyoty.
Takže jsme zpět u toho, že ve své kategorii nemá Land Cruiser konkurenci. A i když to určitě není auto pro každého a někdo by mohl na jeho dýchavičné sunutí občas nadávat, není těžké si ho zamilovat.
Toyota Land Cruiser Executive 2,8 D4-D v číslech
|
