Slavný autosalon Tokyo Motor Show se poprvé konal roku 1954 v parku Hibiya a od roku 2011 na moderním výstavišti Big Sight Centre v jihovýchodní části japonské metropole. Letos je ale s „motor“ konec: navštívili jsme první ročník Japan Mobility Show. Otevíralo se 25. října, zavře se 5. listopadu.
Autogalerie týdne: Tokijské hračkářství představí šplhavce i terárium pro lidi |
Od naší poslední návštěvy před čtyřmi lety se toho moc nezměnilo, ale o motorech už to opravdu moc není. Zatímco v letech 2015 a 2019 jsme dva dny bloudili čtyřmi ohromnými pavilony (a mezi oblastmi Ariake a Aomi početné publikum přepravovaly autobusy), letos se všechno vešlo do areálu jižní haly.
Jako by se zdálo, že všechny ty projevy a strategie psal jediný člověk. Veškeré vystavující automobilky měly tiskové prezentace úplně stejné! Plné prázdných frází, slibů a abstraktních, ničím nepodložených vizí. Nová generace mobility a její formy, urychlený přechod k elektřině, udržitelnost, komunita a společnost, sdílení, zkrátka marketingové tlachání bez hmatatelných výsledků. A všude jen jakési studie.
Vlastně každá z japonských automobilek vystavila nějakou formu dronu, autonomně se pohybujícího kolového vozidla a nějakého robota, a k tomu plejádu jednoúčelových vozítek typu elektroskútru. Honda se postarala paradoxně o jeden z mála skutečně zajímavých exponátů: přistavila trup letounu HondaJet Elite II a vedle postavila jeho nový proudový motor HF120 se sníženou spotřebou a schopností spalovat SAF (palivo pro udržitelné letectví, nemá specifikaci, stačí do obyčejného leteckého petroleje přidat jakoukoli biosložku).
A nějak v tom zanikl automobil jako prostředek individuální mobility. Nová vozidla v Tokiu zkrátka chyběla, a to bez ohledu na poháněcí ústrojí (!). Dokonce i největší značky se projevily jen různými koncepty, přičemž se na svých velkolepých stáncích vesměs neobtěžovali přistavit alespoň část své stávající produkce. Například Nissan fyzicky představil tři z pěti svých nových futuristických studií Hyper (Punk, Tourer a Force, digitálně pak také Adventure a Urban), přičemž v odlehlých rozích stály v době naší návštěvy jen elektromobily Ariya (finalista ankety o evropské auto roku COTY 2023) a kei car Sakura. Všude vládne přesvědčení o budoucnosti s elektromobily, ale přitom žádné známky o nových akumulátorech. O vodíku ani slovo, jen v těžké vozbě (nákladní auta, autobusy).
Z nových aut pro silnice jsme viděli snad jen pick-up Mitsubishi Triton (u nás L200) se vznětovým čtyřválcem, Subaru Layback Limited EX (crossover odvozený z Levorgu), Land Cruiser od Toyoty a facelift Suzuki Swift, doplněný z nepochopitelných důvodů přídomkem „Concept“. Pomineme bizarní a veskrze japonské minivozy třídy kei cars.
Tokijská motorshow se stala doménou domácích značek, nikdo z důležitých nechyběl. Koncern Hyundai však ano, z čínských producentů se do jámy lvové odvážil jen BYD. Měl úctyhodný stánek se SUV U8 v čele a dalšími známými řadami po stranách. Slavnostně odhalili Seal, který jsme viděli už v září v Mnichově. Evropu reprezentoval jen stáneček Renaultu a vcelku rozložité expozice BMW a Mercedes-Benz.
Autosalon v Mnichově začíná. Je to exhibice čínských značek |