Americké legendy umírají na úbytě

  • 16
Amerika, zamilovaná do svých automobilů, přichází o léta obdivované legendy. Kdyby Chevrolet Camaro nebo Pontiac Firebird byli lidmi, hovořilo by se o nich jako o atletech. Jejich lehké svalnaté karoserie vyzařovaly sílu a ukrývaly motory s výkonem hodným náklaďáku. Po pětatřiceti letech výroby však přišla jejich poslední hodinka. Skoro nikdo je nekupoval. automobilka General Motors proto jejich výrobu ukončila.

Vozy Camaro a Firebird však nejsou samy, kdo doplatil na změnu vkusu Američanů a na tvrdou léčebnou kúru, s jejíž pomocí se tamní automobilky snaží vybřednout z krize. Modelovým rokem 2001 skončila také značka Plymouth, patřící koncernu Daimler Chrysler. A nyní, po sto pěti letech existence, dojela na konec své cesty i momentálně nejstarší americká automobilka Oldsmobile (patří koncernu GM). Vyrábí už jen poslední vozy modelu Bravada. Rok 2002 je pro ni tím posledním.

Na začátku všeho bylo okouzlení silou
Vozy Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird byly v podstatě dvojčaty s mnoha shodnými prvky. Zrodily se v roce 1967. Automobilka General Motors jimi zareagovala na ohromující úspěch Fordu Mustang. Vznikla zcela nová kategorie aut. Američané jim s obdivem říkají muscle cars (svalnatá auta). Byla to cenově dostupná čtyřmístná kupé s osmiválcovými motory a s výkonem v řádu stovek koní. Tyto plechové legendy znají i Evropané - přinejmenším z amerických filmů. Z těch novějších je to například 60 sekund, kde má hlavní roli - kromě Nicholase Cage - také Ford Mustang. Nebo Americká krása, kde si hlavní hrdina (Kevin Spacey) splní klukovský sen a vymění soudobou Toyotu za červeného Firebirda z roku 1970. Firebird Trans Am (model 1982) zase sehrál významnou úlohu v televizním seriálu Knight Rider s Davidem Hasselhoffem. Dali mu tam roli Kitta - automobilu obdařeného takřka lidskou inteligencí.

Legendy, jež nikdo nechce
Prodej Firebirdů, Camar, ale i Mustangů v posledních několika letech prudce klesal. Automobilka GM odhadla, že poptávka po autech tohoto typu klesla během devadesátých let v USA o padesát procent. "V roce 1978 se dohromady prodalo 448 tisíc Chevroletů Camaro a Pontiaců Firebird. Letos to bylo jen 38 tisíc," popsala ohromný úbytek zájmu Ann Jobová na internetovém serveru MSN Carpoint. Tato novinářka je první ženou, která začala psát v renomované tiskové agentuře AP o autech. Její vzpomínky na Camaro jsou osobní: "Z doby, kdy jsem nastupovala na střední školu, si dodnes pamatuji osmnáctiletou dívku, která řídila bílý Chevrolet Camaro," popisuje své studentské zážitky. "Byla starší než já, krásně rostlá, blondýnka. Všechny kluky měla obtočené kolem prstu a navíc měla tohle auto. Byla jsem tehdy přesvědčena, že všechno, co člověk potřebuje ke štěstí, je pěkně vypadat, mít Camaro a dostatečně tolerantní rodiče." Podobné příběhy znají tisíce jejích vrstevníků. To všechno už patří historii. Na přelomu srpna a září utichly výrobní linky továrny v kanadském městě St. Therese. Za Camarem i Firebirdem se zabouchla vrata automobilových dějin.

Soupeři přicházejí z Evropy a z Japonska
Kam však zmizeli všichni dřívější kupci? Z průzkumů trhu vyplývá, že většina z nich si začala pořizovat auta, která jsou mixem terénních a osobních vozů. Označují se jako SUV. Jiní si pořídili pick-up (něco mezi osobním autem a malým náklaďákem). To by pro americké automobilky ještě nebylo tak špatné. Jenže jejich zákazníci se navíc odklánějí k evropským a japonským značkám. Automobilka Oldsmobile, zaměřená na výrobu luxusních aut, musela skončit, protože její klientela zestárla a mladší lidé volili raději evropské Mercedesy či BMW nebo japonské Lexusy. Potíže se sílící zámořskou konkurencí a průměrným stářím zákazníků přesahujícím šedesát let mají i luxusní značky Cadillac a Lincoln.

Toyota poráží siláky z Detroitu
V klíčové scéně amerického filmu Rychle a zběsile (který je celý o japonských autech) se vedle sebe postaví špičkově vyladěné moderní kupé Toyota Supra a ďábelsky silný "muscle car" Dodge Charger ze šedesátých let. V Toyotě sedí kladný hrdina a vyhraje. Psanec v Dodgi (byť sympatický chlapík v podání Vina Diesela) končí v kotrmelcích. Američtí výrobci aut se mohou začít bát, aby nakonec nedopadli stejně. Japonci totiž získávají na trhu stále více bodů. Zatímco v roce 1983 připadalo na japonské automobilky zhruba jedno procento aut vyrobených v USA, loni to už bylo 19 procent. Toyota se pochlubila, že od ledna do srpna prodala v USA o 4,6 procenta více vozů než ve stejném období loni. Automobilky Ford a Chrysler naproti tomu přiznaly pokles prodejů. Podle časopisu Economist se Toyota stala třetím největším výrobcem aut v USA (za GM a Fordem), když z bronzové příčky vytlačila Chrysler. A její prezident Fujio Cho se dokonce nedávno nechal slyšet, že firma uvažuje o vybudování své páté americké továrny. Toyota, Nissan i Honda vidí v americkém trhu příležitost pro další růst. Daří se jim tam dosahovat vyšších zisků než domácím výrobcům. Zatímco General Motors mají na jednom autě zisk kolem 330 dolarů, u Toyoty a Nissanu je to 1000 dolarů a u Hondy dokonce 1600 dolarů. Těžkopádní kovbojové z Detroitu nyní musí rychle dokončit odtučňovací kůru, aby stačili mrštným japonským samurajům. I proto se museli zbavit Camara, Firebirda, Plymouthu a Oldsmobilu.