České silnice mají pověst těch nejhorších v Evropě, ale s odolností silničních povrchů je problém i v Nizozemsku. Klasický porézní asfalt trpí všude, vznikají v něm trhliny i a výtluky.
Erik Schlangen z technické univerzity v Delftu proto pracuje na řešení, které by mohlo usnadnit opravu silnic. Do asfaltu přimíchává drobná ocelová vlákna. Ta stačí indukčně nahřát (například velkým elektromagnetem), materiál změkne a sám zaplní díry, které se v něm vytvořily.
Místo klasické opravy, která vyžaduje odfrézování horních vrstev asfaltu a položení nových, tak stačí nasadit jakousi pojízdnou indukční žehličku, která by dokázala poškozený úsek opravit během několika hodin.
Jak vzniká výtlukINFOGRAFIKA Výtluky vznikají v prasklinách vozovky, do kterých nateče voda, zmrzne a roztrhá povrch. Čtěte více |
Schlangen není žádným teoretikem. Jeho nový asfalt je již položen na dvanácti různých silnicích v Nizozemsku a jedna z nich byla otevřena již v roce 2010. Vzhledem k tomu, že běžná asfaltová silnice má životnost od sedmi do deseti let, blíží se chvíle, kdy uvidíme, jestli jeho vynález skutečně funguje.
Vědec očekává, že jeho materiál bude o čtvrtinu dražší než klasický asfalt, ovšem mohl by zdvojnásobit životnost silnice, což by znamenalo, že v Nizozemí ročně na opravách komunikací ušetří až 90 milionů eur. O něco podobného se mimochodem pokouší i v Číně.
Schlangenův tým má s ocelovými vlákny ve vozovce i další plány. Chtěli by s jejich pomocí přenášet informace nebo indukčně dobíjet elektromobily. „Stačilo by, abyste chvilku zastavili, třeba při čekání na zelenou, a trošku si doplníte baterie,“ hledí do budoucnosti.
V Nizozemsku přemýšlí i nad betonem, z něhož se kromě mostů staví i povrch dálnic. Ani beton však není stoprocentně odolný vůči prasklinám, a jakmile se do nich dostane voda (a s ní soli), může způsobit korozi ocelové výztuže, která v případě betonu zajišťuje nutnou pevnost v tahu. „Jediným řešením je vymyslet něco, co zamezí vzniku podobných trhlin,“ vysvětluje Schlangen.
Nejslibněji zatím vypadá nasadit do betonu speciální bakterie. Mikroskopičtí tvorové budou žít přímo v samotném materiálu a sami vytvářet uhličitan vápenatý, který praskliny zacelí. „V přírodě tyto bakterie žijí více než 200 let, když je dáme do betonové stavby tak ji s velkou pravděpodobností dokonce přežijí,“ říká Schlangen. Pro lidi jsou tyto bakterie zcela neškodné.
Problémem jsou testy nového typu betonu. Pokud byste ho použili na stavbu mostu a ten se zřítil, budou následky katastrofické. Schlangenův tým proto zatím nový materiál nasadil jen v drobných konstrukcích a hraje si s jeho vlastnostmi. Získat povolení v Evropě nebo USA bude velice složité. Státy jako Čína, Japonsko nebo Korea ale už o novinku projevily zájem.
