Automobilky se tomu snaží bránit a řízení ulehčují. Auta proto přetékají technickými vymoženostmi, o kterých běžní řidiči snili naposledy nad verneovkami. Kdo by si nepřál auto, které samo zaparkuje, nebo spolehlivého sluhu, který hlídá, abyste nepřekročili povolenou rychlost. A co třeba auto, které vám napovídá, kam točit volantem?
Aby se samo rozsvítilo
Nejjednodušší, ale o to účinnější pomocí zapomnětlivým a roztržitým řidičům je automatický rozsvěceč světel. Ti nejskromnější si to připomínali papírkem nalepeným na přístrojové desce, dnes už valná většina využívá techniku.
Celodenní svícení vyžaduje od 1. července nový silniční zákon. Řidiči si na tuto povinnost rychle zvykli a nejnovější průzkum Centra dopravního výzkumu ukázal, že nyní svítí 99 procent všech aut.
Pomocníka, který nezapomene rozsvítit za řidiče, nabízí dnes většina automobilek přímo z výroby, u starších aut je třeba pro speciální úpravu zajet do autoservisu. Vůz pak umí rozsvěcet světla hned po nastartování a po vypnutí motoru je zase zhasnout. Některá auta to umějí již od výrobce, jindy stačí pouze přenastavit počítač, ale především u starších aut je třeba dodatečná montáž relátek či spínačů.
Šikovnější řidiči si mohou koupit univerzální automatické spínače a namontovat si je do aut sami. Marcela Žižková z ministerstva dopravy však upozorňuje, že se na českém trhu smějí objevit pouze spínače se schvalovací značkou Atest 8SD.
Mezi motoristy kolují návody, jak si automatický spínač vyrobit vlastními silami. "Nedoporučoval bych je vyrábět amatérsky. Mohou být zdrojem poruch a v krajním případě způsobit i požár,“ říká šéf plzeňské stanice technické kontroly STK Nepomucká Karel Hejl.
Za automatické rozsvěcování světel majitelé škodovek zaplatí v servisu dva až dva a půl tisíce korun. U nových octavií technici vše nastaví prostřednictvím počítače, u starších typů a fabií zamontují do auta speciální spínací relé.
Nejnovější model z Mladé Boleslavi Škoda Roomster je na celodenní svícení připraven ještě lépe. Automatické spínání světel se aktivuje speciálním spínačem umístěným pod volantem v pojistkové skříni.
Ani majitelé netuzemských aut nejsou ztraceni. Za přeprogramování novějšího opelu na počítači zaplatí jeden až dva tisíce korun. Sedmnáct set padesát korun zaplatí za automatické rozsvěcení majitelé fordů v plzeňském servisu Fordu.
Majitelé fiatů a Alf Romeo podobné problémy neřeší. Italská auta se při trvalém sepnutí standardního spínače světel po nastartování sama rozsvítí, po vypnutí motoru zase zhasnou. Umějí to už některé fiaty ze sedmdesátých let.
Majitelům novějších peugeotů stačí připojit auto k počítači v servisu, přeprogramování vyjde na pětistovku.
Tempomat si kilometry ohlídá
Body a vysoké pokuty nutí řidiče úzkostlivěji sledovat ručku tachometru. V té chvíli přichází čas tempomatů a omezovačů rychlosti.
Tempomat udržuje rychlost přednastavenou řidičem, původně ho automobiloví inženýři vymysleli pro použití na dálnicích, kde se auta pohybují dlouhou dobu ustálenou rychlostí.
Jeho použití je jednoduché, tempomat odlehčuje řidičově pravé noze tím, že udržuje konstantní rychlost bez nutnosti sešlapávat pedál plynu. Jsou povětšinou dva způsoby, jak tempomat uvést do činnosti. Buď se sami rozjedeme na danou rychlost, zapneme tempomat a zmáčkneme knoflík, který "zachytí“ ručku tachometru - auto pak ví, jakou rychlost má udržovat.
Druhou možností je dostat se na žádanou rychlost pomocí knoflíků s šipkami (případně + a -), kterými zpomalujeme a zrychlujeme podle potřeby v průběhu jízdy. Je dobré vědět, že každý kontakt s pedály plynu a brzdy znamená vypnutí tempomatu.
Různé automobilky také nastavují různé spodní hranice rychlosti, které je možné na tempomatu nastavit, povětšinou je to 30-50 kilometrů v hodině. Většinou také nelze nastavit na tempomatu větší rychlost než dvoustovku.
Stále častěji se toto zařízení stává součástí standardní výbavy. Pokud za ně automobilka vyžaduje příplatek, bývá to částka kolem 10 až 15 tisíc.
Pokud nemáte auto vybaveno tempomatem, je možné jej domontovat. V takovém případě je však potřeba počítat s investicí, která převyšuje cenu tempomatu při nákupu nového auta. Dodatečně montovaný tempomat se dá u škodovek pořídit od šesti a půl tisíce, u dalších značek se cena může vyšplhat až na patnáct tisíc, ale někde třeba až k šedesáti tisícům. Některé automobilky dodatečnou montáž tempomatu neumožňují, u jiných je to možné pouze u vybraných modelů.
Abyste jeli pomaleji
Někteří výrobci (například Citroën, Fiat, Jaguar) montují do svých modelů takzvané omezovače rychlosti. Je to jednoduché zařízení, na kterém nastavíte rychlostní limit, při jeho překročení vám pak dá auto zvukový pokyn ke zvolnění tempa.
Stále více automobilek (Mercedes, BMW, Jaguar, Honda, Toyota...) nabízí mnohem sofistikovanejší tempomat, který nese přívlastek "aktivní“. Ten díky zabudovanému radaru reguluje rychlost jízdy podle před vámi jedoucího vozidla.
Řidič nastaví rychlost, kterou chce jet, když pak dožene jiný vůz, automatika sama upraví rychlost a udržuje konstantní vzdálenost od pomalejšího auta. Když je dráha opět volná, auto samo akceleruje na předem nastavenou rychlost.
Nejnovějším výkřikem moderní techniky, který by se do výbavy aut mohl dostat za pár let, je tempomat "čtoucí dopravní značky“. Kamera umístěná u zpětného zrcátka rozeznává rychlostní limity na dopravních značkách a ve spolupráci s tempomatem drží řidiče zkrátka.
Buď sám zpomalí, nebo dá pilotovi vědět, že překračuje povolenou rychlost. Pokud kamera "nevidí“ značky, zeptá se počítač navigačního systému, který si pamatuje informace o zvláštních dopravních značkách včetně těch, které udávají rychlostní limity pouze v určitých časových úsecích.
Další zlepšováky
Za více než století automobilu se objevilo mnoho dalších vynálezů, které umějí ulehčit řidiči život, případně ho ochránit před nebezpečím.
Citroën svá auta vybavuje systémem, který varuje před neúmyslným opuštěním dělicího pruhu. Tento prvek umí rozpoznat přejetí dělicích čar na silnici, které není doprovázeno zapnutím směrovek. Řidič je na vyjetí z pruhu upozorněn vibracemi na té straně sedáku, na které čáru přejel.
Tento systém má opodstatnění především při dlouhých dálničních cestách, kdy při monotónním tempu hrozí řidiči ztráta koncentrace či mikrospánek.
Do automobilové high-society patří takzvaný head-up displej, který promítá důležitá data na přední sklo do zorného pole řidiče. Informace o rychlosti, směru, kterým vás posílá navigace, a další údaje tak řidič vidí bez toho, aby spouštěl oči ze silnice.
Auto, které samo zaparkuje
Automobilky chtějí život řidičům stále zjednodušovat, a tak nově už ani nemusí otáčet volantem. Na světě už jsou totiž první vozy, které umějí zaparkovat samy. Auto si s pomocí čidel najde prostor, do kterého se vejde, a dá o tom řidiči vědět zvukovým signálem.
Řidič pouze zmáčkne "kouzelné“ tlačítko a pustí volant, elektronika pak vše obstará za něj. Jediným úkolem pro člověka je řadit jedničku a zpátečku a podle zvukových, případně obrazových instrukcí popojíždět vpřed a vzad. V těchto týdnech představovaný VW Touran takto umí zaparkovat do 15 sekund.
Moderní automobily přetékají elektronikou. Nad řidičem drží ochrannou ruku bezpečnostní systémy, které napravují jeho chyby. Pravděpodobně nejznámějšími je dvojice ABS a ESP. Zatímco ABS má za úkol zabránit zablokování kol při brzdění, a udržovat tak vůz ovladatelný, stabilizační systém ESP přibrzďováním jednotlivých kol kompenzuje nebezpečí smyku a ztráty kontroly nad vozidlem.
Nejnovější vynález automobilek (např. VW) využívá právě spolupráci s ESP. Auto jemnými pohyby volantu "napovídá“ řidiči, kterým směrem otáčet v případě, že vozidlo opouští optimální trajektorii a ESP to není svými silami schopno samo napravit.
