Když se v roce 1949 s velkou pompou posílal do Moskvy bílý kabriolet Tatra s karosérií od Sodomky, měl to být ten nejkrásnější dárek sovětskému vůdci Josifu Stalinovi k jeho 70. narozeninám.
Jenže diktátor do Sodomkova kabrioletu nikdy neusedl, místo toho jej poslal sloužit do jedné moskevské polikliniky. V té době už silně paranoidní muž cestoval zásadně jen pancéřovanou limuzínou a z Kremlu pro jistotu vyjížděly hned tři identické kolony aut. Z obav před atentátem se Stalin na poslední chvíli sám rozhodoval, do které z nich usedne.
"Erko" pro Brežněva
Českoslovenští komunisté se nevzdávali a o jedenadvacet let později si fiasko s motorizovaným dárkem pro sovětského vůdce zopakovali. To už byl u moci Leonid Brežněv, o kterém se mezi zasvěcenými straníky vědělo, že kromě zlata a diamantů má rád také auta. A protože kupé Škoda 110 R se mladoboleslavské automobilce výjimečně povedlo, chtěli komunisté tomuto "nejlepšímu příteli československého lidu" udělat opravdovou radost. Do Moskvy putovaly hned dvě škodovky, aby si Brežněv mohl vybrat mezi modrou a bílou.
Přesně tyto dva exempláře Škody 110 R darovali Brežněvovi. Nelíbily se mu, tak je vrátil.
Asi málokdo předpokládal, že se lidový sporťák ze spřáteleného Československa nebude obávanému Ukrajinci líbit. Brežněv se dokonce ani nenamáhal jedno z aut ze slušnosti přijmout, takže obě putovala zpátky do Mladé Boleslavi. Tentokrát nebyl důvodem strach o život. Vášnivý nimrod Brežněv byl zkrátka zvyklý na jiný kalibr.
Stalin obdivoval ameriky
Zatímco oficiální propaganda ukazovala sovětské vůdce zásadně v limuzínách tuzemské výroby, v soukromí se proháněli v těch nejdražších západních modelech, jaké byly k dispozici. Příznačné je, že si je nikdy nekupovali. Buď si o ně automobilce nepřímo řekli, nebo je dostali darem od delegací, které do Kremlu jezdily na návštěvu. Průkopníkem byl v tomto směru právě Josif Vissarionovič Stalin.
Navzdory veřejně proklamované nenávisti ke Spojeným státům to byla právě americká auta, která měl diktátor ve zvláštní oblibě.
V dobách, kdy se ještě nebál o svůj život, jezdil do své rezidence nedaleko Moskvy kabrioletem Packard Twelve. Že má Stalin tohle veliké auto s osmilitrovým dvanáctiválcem nejraději, se doneslo i do Bílého domu.
Americký prezident Franklin Delano Roosevelt mu proto v roce 1935 nechal poslat Packard Twelve 14. série, tentokrát coby pancéřovou limuzínu s prodlouženým rozvorem. Kolos vážící podle agentury Novosti sedm tun měl už tehdy převodovku se čtyřmi rychlostními stupni a během dvaceti vteřin dokázal zrychlit na stodvacetikilometrovou rychlost. Stalinovi se auto údajně velmi líbilo, původně bílou karoserii však nechal záhy přelakovat na černo.
Když o rok později domácí automobilka ZIS vyrobila první pancéřovanou limuzínu a jela ji ukázat do Kremlu, Stalin měl s čím srovnávat. A byl z auta velmi rozladěn. ZIS 101 byl uvnitř menší než jeho packard a navíc byla čtyřtunová karoserie na devadesátikoňový motor moc těžká. Nemotorný ZIS daroval Stalin synu Vasiliji, který řídil auta od svých dvanácti let.
Při vývoji dalších limuzín nechtěli konstruktéři riskovat svůj krk, proto nová limuzína ZIS 110 z roku 1945 byla téměř doslovnou kopií Packardu 180.
Když začátkem studené války v roce 1947 nařídil Stalin vyřadit z oficiálního vozového parku všechna zahraniční auta, jeho soukromé garáže se nepřestávaly plnit zahraničními skvosty. K narozeninám nedostal diktátor jen unikátní tatru, ale například italští komunisté mu v roce 1948 darovali ultramoderní Alfu Romeo C6 2500. Ani v Itálii netušili, že jejich oblíbenec už se bez pancíře neobejde.
Chruščov autům nerozuměl
Stalinův nástupce Nikita Chruščov se atentátů nebál a navíc měl rád kabriolety. Ten oficiální mu postavila automobilka ZIS a vůz je dodnes k vidění na dobových fotografiích s kosmonautem Gagarinem. Z návštěvy Jugoslávie si Chruščov přivezl dárek od maršála Tita – kabriolet Horch 951A. A když se na podzim roku 1959 vrátil z návštěvy Spojených států, byl mezi jeho zavazadly i červený Cadillac Fleetwood 75 vybavený klimatizací.
To státní návštěva Francie v roce 1961 byla z tohoto pohledu hubenou výpravou. Kabriolet Renault Florida, který se Chruščovovi přimotal mezi suvenýry, byl pro lidového státníka moc lidový a tak jej raději daroval své dceři Radě.
Mezi parádními kousky Chruščovovy sbírky byl ještě Mercedes 300 SL a také majestátní limuzína Rolls-Royce Silver Cloud. Samotný státník si však vysloužil nálepku motoristického analfabeta, který o hodnotě svých aut neměl žádnou představu. Snad proto daroval svého rollse domovu válečných invalidů, aniž by organizaci zároveň přispěl na jeho extrémně drahý provoz.
Brežněv si uměl říci
Rolls-Royce byla i oblíbená značka Chruščovova nástupce Leonida Iljiče Brežněva. To už byl ve výrobě typ Silver Shadow a Brežněv vlastnil hned dva, s jedním ale vjel pod nákladní auto. Pravděpodobně si s tím hlavu nelámal, v garáži měl podle různých zdrojů mezi 50 až 320 auty proslulých značek. Ani on za žádné z nich neplatil.
Nabouraný rolls-royce Leonida Brežněva
Když se mu při návštěvě moskevské výstavy v roce 1973 zalíbil nový Mercedes 350 SE, pokládala automobilka za přirozené, aby mu jej po autosalonu darovala. Ve stejném roce mu spolkový kancléř Willy Brandt nechal poslat kupé 450 SL.
Brežněv jej sám často řídil a na silnici byl podle pamětníků velmi nápadný. Světlemodrý mercedes jezdil v celém Sovětském svazu jediný. Na rozdíl od svých předchůdců se Brežněvovi auta nejen líbila, ale měl i vytříbenější vkus. Americké křižníky, kterými ho pravidelně zásoboval prezident Richard Nixon, bral jen jako inspiraci pro vývoj vlastních sovětských modelů.
Mercedes 350 SE pro Brežněva
Zato měl rád čtyřdveřové Maserati Quattroporte, které mu v roce 1968 přivezla do Moskvy delegace italských komunistů. Značku si oblíbil natolik, že si nechal poslat i kupé Citroën SM, které poháněl maseratí šestiválec.
Dobře zásobený Brežněv sice odmítl darem škodovku, na kterou musel průměrný občan Československa šetřit tři roky celý svůj plat, jeho vozový park přesto zůstává tím nejzajímavějším, co po nechvalně proslulém politikovi zůstalo. Některá jeho auta jsou dodnes v majetku státu, jiná zaparkovala v soukromých sbírkách.
Brežněvův Citroën SM měl motor od Maserati
S Brežněvovou smrtí skončily i opulentní časy v kremelských garážích. Protože jeho komunističtí nástupci Andropov, Černěnko a Gorbačov neměli o auta zájem, uplácení generálních tajemníků luxusními plechovými krasavci rychle vyšlo z módy.
