Auta vykrádají zejména narkomani a děti

Vykrádání aut je nepříjemné jako hmyz. Motoristé se mu brání nejrůznějšími způsoby, a přesto den co den přičiněním zlodějů přicházejí o značný majetek. Jen za loňský rok způsobili zloději škodu přes miliardu korun! Existuje skutečně účinná obrana proti vykrádání automobilů? Lze omezit riziko krádeže? Kdo vlastně automobily vykrádá? Jací lidé to jsou a jak přemýšlejí? Ukazuje se, že krádeže "živí" zejména silná poptávka po kradených věcech...

Kdyby ty bazary nebyly
"Kdyby byl obchod v bazarech řádně ošetřený zákonem, ubylo by hodně vloupání do aut. Pro bazary totiž prakticky není žádný kontrolní systém nákupu. Bazarista si může jméno prodávajícího zloděje vymyslet nebo vůbec nezaregistrovat a riskuje tak leda nějakou pokutu," tvrdí ředitel policie ve třetím pražském obvodu plukovník Jiří Neuwirth. Posteskne si, že tuto část Prahy mezi hlavním nádražím, Olšanskými hřbitovy a Vítkovem zloději zle zkoušejí.

"Kdo a kdy krade"? Sám si Jiří Neuwirth klade otázky a rovnou odpovídá: "Děti, feťáci, bezdomovci... Lidé všech věkových skupin do 40 roků, Pražáci i přespolní. Krade se ve dne i v noci. A typy nejčastěji vykrádaných aut? Všechny, oblíbené jsou felicie. Je to suverénně nejrozšířenější trestná činnost."
To však neznamená, že policie Prahy 3 už složila ruce do klína a jen odevzdaně zaznamenává hlášení okradených.

Pomohly by hlídky
Jsou dvě hodiny odpoledne a výjezdová skupina kriminální policie vyráží k vyloupenému autu. Nešťastný řidič stojí u dodávky kurýrní služby a prstem ukazuje na místo ve voze, kde ležela krabice s mobilními telefony. Škoda? Asi za 200 tisíc korun.
Policejní technik fotografuje zámky, zkouší aluminiovým práškem a štětcem, jestli najde alespoň nějaké otisky prstů, a když našel, odebírá daktyloskopické stopy také řidiči.

Kriminalista si zatím do velkého bloku píše nezbytná data. Ještě dnes odpoledne zloděje zřejmě nechytí, ale dá všem kolegům k dispozici údaje o tom, kdy, kde, jak a co zmizelo. A později podle způsobu práce se dá jednomu polapenému zlodějíčkovi dokázat i celá řada dalších činů.
"Děláme speciální akce s kriminální policií," říká plukovník Neuwirth. "Když se nám podaří pachatele dopadnout, na nějakou dobu na konkrétním místě zlodějen výrazně ubude." Velmi účinné podle jeho názoru je zesílení hlídkové služby. "Když vyženu všechny lidi do terénu, je skoro klid. Ale pak to začne nanovo. A já potřebuji zajistit i jiné úkoly. Určitě bych byl rád, kdybych dostal víc lidí do hlídek na ulici."

Pomoz si sám
Seriózní pán středních let strká uprostřed Prostějova provázek za okno zamčené Felicie. Pár vteřin snažení a auto otvírá bez klíče. Jmenuje se Vlastimil Volek, ale vykradač automobilů to není.

Jak chránit auto před vykradením                    - nenechávat nic uvnitř, ani v kufru.
- nechat otevřenou prázdnou přihrádku u spolujezdce.
- opatřit vůz alarmem.
- parkovat na hlídaných parkovištích

"Mně samotnému vybrali felicii čtyřikrát, vždycky bez použití násilí," začíná Vlastimil Volek. Mluví o dvou ztracených autorádiích za mnoho tisíc korun a o laxnosti policie při vyšetřování jeho případů... "Tak jsem se rozhodl, že si pomohu sám, a vymyslel jsem takovou krytku." Předvádí titěrný kalíšek z průhledného plastu. Ten jednoduše nasadí na kolík zámku za dveřním oknem, který před chvilkou tak snadno vytáhl provázkem, a úprava je za tři stovky hotová. I s jeho podnikatelským ziskem.

"Nabízel jsem to pojišťovnám, ale ty prý nemají peníze," kroutí Vlastimil Volek hlavou. "Pak jsem obešel prodejce škodovek, jenže ti zase mají svoje zabezpečení. Některým jsem v autosalonu jejich zajištěné auto otevřel za pár vteřin, ale stejně se s patentem neděje nic."

Původně si myslel, že na svém patentu zajištění západky dokáže vydělat: felicií jezdí po celé republice bezpočet a vykrádají se jedna báseň... "Na reklamu jsem zanevřel. Pokud to sám zájemci nepředvedu, nikdy nevzbudím dostatečný zájem," konstatuje pan Volek, který na svém podnikatelském záměru prodělává zhruba 400 tisíc korun. Optimisticky však dodává: "Ale pokud někomu ukážu, jak se do nezajištěného auta dostanu třeba za čtyři vteřiny, ani nemrkne a moje krytky koupí."
Když přijde řeč na jiné způsoby vykrádání aut, ani Vlastimil Volek nemá zbraň: "Neexistuje samozřejmě auto, u kterého nejde rozbít sklo," uzavírá.

Přehled krádeží z aut v roce 2000

zjištěno případů	62 005
objasněno případů	8293
% objasněnosti	13,37
dodatečně objasněno	587
spácháno po požití alkoholu	148
spácháno recidivisty	3933
spácháno dětmi	1696
spácháno mladistvými	1738
spácháno mládeží	3351
stíháno celkem pachatelů	3682
z toho recidivistů	1381
dětí	524
mladistvých	579
škody celkem	1 281 644 000 Kč
zajištěn majetek za	60 514 000 Kč

Pramen: Ministerstvo vnitra ČR

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

Také vám vykradli auto?

Auto mi vykradli na sídlišti začátkem července, přitom je za rohem policejní služebna. Zloděj vypáčil zámek pátých dveří, ale ztratila se pouze autonabíječka na mobilní telefon. Rádio zůstalo na svém místě, možná proto, že jsem v autě nenechal snímatelný panel.
Petr Tomášek, Praha

Jednou asi v jednu v noci mě probudil zvuk, který dobře znám. Někomu venku spadl na zem francouzák. Z okna jsem viděl, jak se dva lidé snaží dostat do našeho auta. Volal jsem policii, po deseti minutách znovu. Nakonec přijelo asi pět služebních vozů, ale zloději stačili utéct. Stačili vykrást tři auta.
Petr Přikryl, Zlín

Na parkovišti proti brněnskému Grandhotelu mi vykradli služební felicii. V pět hodin odpoledne jsem kufřík s počítačem dal do kufru, aby ho nebylo vidět. Po deseti minutách jsem se vrátil k vozu a viděl jsem, že zámek u dveří řidiče je vypáčený. V půl šesté přijela policie, ale nic nezmohla. Jsem poučen, ve voze už nic nechávám - maximálně tchyni a pitbula.
Petr Stejskal, Brno

Před šesti roky mi u Citroënu BX vytloukli okno a odnesli rádio. Potom mi před třemi lety vyháčkovali Škodu 105, během pouhých pěti minut jsem přišel o zasouvací rádio. Před rokem mi vytloukli zadní okno u Škody Felicia, ale nic neukradli. Po opravě v servisu mi tentýž den zloději poškodili přední okno, když se snažili vůz vykrást.
J. S., Ostrava

17. září 2001 ve dvě hodiny v noci nám zloději vylomili přední sklo u Škody Favorit. Ukradli všechny manželovy doklady, peníze. U autorádia zůstalo u pokusu, asi je někdo vyrušil. Policii jsme to nehlásili, protože kvůli sepisování protokolu bychom nestihli odjet na dovolenou. Ze zkušeností víme, jak to trvá dlouho, a stejně ty lumpy nechytí. Zmíněný případ byl už druhý, poprvé nám auto vykradli asi před třemi roky před rodinným domem. Tenkrát sebrali autorádio a snažili se s vozem odjet.
Šárka, Kolín

Auto vykradli otci v roce 1996 ve Vyškově, měl Škodu Felicii. Otec zaparkoval v sobotu v poledne na sídlišti, vyjel výtahem do šestého patra, doma se zdržel maximálně deset minut. Když se vrátil k autu, měl rozbité sklo, autorádio bylo pryč.

Poznámka: U příspěvků, kde nejsou uvedena jména, se autoři nepodepsali ani iniciálou.

ROZHOVOR SE ZLODĚJEM: Když někdo jde, lehnu si na sedačky, říká vykradač automobilů

Kolik vykradete aut za měsíc?
Tak možná kolem dvaceti... vlastně nevím.

Vybíráte si konkrétní typy?
Jiní kluci hodně dělají octavie, dobře se tam loupají zámky. Já celkem rád jdu do aut, která přijela z Německa, Dánska, Francie... Jsou v nich vždy dobrá rádia, a hlavně - ti cizinci vypínají alarm. Vůbec jim nevadí, že je v Česku vybereme. Doma jim pojišťovny platí škodu v plné výši.

Kradete sám?
Většinou. Někdy s parťákem. To jdeme na parkovišti každý z jedné strany podél řady aut a koukáme – já na sedačky a on na palubní desky a za zadní okno. Když se sejdeme, řekneme si, kde co je, a rovnou na to jdeme.

Jak?
Mám kladívko na okna – ukradl jsem ho v autobusu – a stačí maličko ťuknout. Když třeba parťák v tu samou chvíli kýchne nebo něco upustí, tak to nikdo neslyší. Ťuknu třeba čtyři auta a hned jdu pryč. Někdo má alarm, co neřve v autě, ale hlásí to policii. Někde stranou čekám, jestli někdo nepřijede. Když ne, tak ta auta prostě vybourám. Beru, co jsem si vyhlédl, odklopím zadní sedadlo a mrknu do kufru. Jsou to jen vteřiny.

Jiné způsoby nepoužíváte?
Šlo by to ještě drátem nebo provázkem, ale než bych tu strunu správně navlékl a zahákl, tak mám čtyři auta vybouraná. Vyřezávání gumového těsnění oken je také pomalé.

Dáváte pozor na okolí?
Moc ne. Jen když vysloveně jde někdo kolem auta a já jsem uvnitř, lehnu si na sedačky. Lidé stejně nekoukají.

Co s ukradenými věcmi?
Dávám je do bazaru, mám svou stálou firmu. Bazarista už mě zná. Rádio vyzkouší a rovnou mi dá peníze. Za pěkný blaupunkt dostávám šest stovek.

Žádné doklady k rádiu od vás při výkupu v bazaru nežádají?
Ne, mají svoje - jak se říká - čisté lidi, na které obchody píší.

A bazarista ví, že autorádio pochází z krádeže?
Když mu přinesu patnáct dvacet rádií za měsíc... Nebo proč by bazary byly otevřené nonstop?

Kradete v noci?
Obvykle přes den, v noci do aut nevidím.

Co má vliv na to, kde budete auta vykrádat?
Hlavně to musí být jinde, než bydlím. Tam mě policie už zná. Ale zase je pravda, že když narazím na plné auto, je mi to jedno. Onehdy jsme byli domluvení, že na jednom konkrétním místě a zvlášť některá auta vykrádat nebudeme, a přece jsme se tam do jednoho podívali. Omylem, kamarád lup hned vrátil.

Na co máte peníze ze zlodějin?
Na drogy.

Kradou i jiní než lidé závislí na drogách?
Cikáni se bojí. Do aut jdou hlavně toxíci a pak děti, aby měly peníze na automaty a poslední dobou i na kredit do mobilů.

Máte za to, že policie vloupání do aut přehlíží jako drobnou kriminalitu?
Vůbec ne! Snaží se. Já jsem už seděl a teď na další soud čekám. Policisté po nás jdou, ale šanci mají malou. Ukradené rádio si zastrčím za kalhoty a přetáhnu přes něj bundu. A když musím případně na policii, musím vyndat věci z kapes, ale šacovat nás nesmějí.

Zloděj s páčidlem u auta