Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Autem k moři do Itálie. Dva týdny máte na rekonvalescenci po cestě

aktualizováno 
Dělají to tak tisíce Čechů: v pátek skončíte v práci a vyrazíte směr moře. Všechny bezpečnostní poučky o odpočinku a přípravě jdou stranou. Nevyspání, jistota, že skončíte v koloně, nervozita na palubě strach o auto a peněz našetřených tak akorát... Čtěte, jak probíhala expedice dvou rodin k italskému Jadranu. Trvala 21 hodin.

Napěchovaný kufr věcí, potřebných k čtrnáctidennímu pobytu u moře. Sotva jsme dofotili, začaly věci postupně vypadávat. | foto: Jan Váca, iDNES.cz

Loni jsme s dětmi na dovolené u moře nebyli. O to víc se těšíme letos a vyrážíme na vyzkoušené místo v Itálii. Leteckou verzi jsme z finančních důvodů zavrhli, protože obě děti už musí platit plnohodnotnou letenku, a to rodinný rozpočet slušně vysává.

Protože rozhodovala cena pobytu, dva červnové týdny v dvoupokojovém apartmánu jsme zarezervovali už v únoru. Drobná sleva za včasnou rezervaci nás nalákala a pro hrálo i to, že částku nebylo nutné platit hned celou. Stačilo poslat na účet italskému majiteli zhruba 9 000 korun zálohu. To byla v povánočním čase jasná motivace i pro kamaráda s rodinou, který hodlal vyrazit s námi.

Čas odjezdu se pomalu blížil, začal jsme se zpožděním řešit nutné opravy na autě, které jsem stále odkládal. Jako většina Čechů. Vždy bylo něco důležitějšího než nové kotouče, oprava ruční brzdy či klimatizace. A tak se naší osmileté Kii Carens dostalo péče, o jaké se jí nesnilo.
  
Tři dny před odjezdem jsem vyměnil zadní kotouče. Chápu. K moři je to z kopce, brzdit to musí. Že je dětem v sedačkách horko, taky chápu a nechávám doplnit a zkontrolovat klimatizaci. Jak auto získává na ceně, pomalu se ztenčuje objem peněz nasyslený na dovolenou. Proto ruční brzdu už nechávám na jindy. Náznak snahy přibrzdit zadní kola tam ještě je, tak co. Třeba příští rok, než vyrazím na STK.

Plánování trasy jsem mnoho nedal. Není moc co řešit: buď rychle a dráž po dálnici, nebo klikaticemi po italských okreskách za cenu sice nižší, ale o to delší. Teď už jsem chytřejší a vím, že věřit plánovačům tras a časovým odhadům se nevyplácí. S realitou dovolenkového provozu nepočítá asi žádný.

Lehce před devátou večer jsme připraveni k odjezdu do Itálie.

Lehce před devátou večer jsme připraveni k odjezdu do Itálie.

Přišel den D a po páteční celodenní šichtě v práci začínám kolem šesté večer soukat věci do auta. Žena měla naštěstí volno už v pátek, a tak sbalila. Při pohledu na obří kupu v předsíni brblám nějaké zaklínadlo, které ženu hned nastartuje. Přitom to byla jen neškodná poznámka k množství věcí nutných vézt do tepla k vodě.

Kolem osmé večer doráží ze 150 kilometrů vzdáleného Trutnova, druhá polovina výpravy. Michal má sice obří Kiu Carnival, ale dokazuje, že každé auto, které si koupíte, bude vždycky malé. Když otevřel víko kufru, věci se začaly sypat ven. Zajímavé je, že u toho použil podobnou větu o tom, co všechno je třeba mít s sebou, jako já před hodinou a půl.

Děti ještě honem pobíhají po ulici a ječí, protože vědí, co je čeká. Podle střízlivých odhadů plánovače 13 hodin jízdy a zhruba 1 250 kilometrů. Kdyby ale věděly.

20:52 Konečně vyrážíme. Obě napěchovaná auta sice nepřekvapí akcelerací, zato řidiči překypují odhodláním řídit až do hluboké noci, aby to dětem trochu uběhlo.

20:52 Zastavujeme, protože Anežce spadla obrazovka od přenosného DVD z opěrky někam na zem. Probleskne mi hlavou, že jestli se rozbila, tak s ní v autě nevydržíme. Že nebyla naše, ale máme ji půjčenou, v tu chvíli neřeším.

20:54 Manželka otevírá "krmící" tašku se zásobami a začíná jíst. V tom chaosu jsme totiž nestihli ani povečeřet.

21:51 Máme za sebou prvních sto kilometrů a zastavujeme na parkovišti před Plzní. Přemlouvám tříletého Kubíka, aby si nechal nandat plínku. Pokud usne, počurá sedačku a bude v tom muset sedět až do San Benedetta. Vypadá, že to chápe. Po chvilce přemýšlení odpoví, že to nestojí za to, protože tam stejně za chvíli budeme. Ještě chvíli se přeme, ale nakonec vyhrávám. Stálo mě to jen jeden bonbon.

22:30 Překvapuje mě, kolik je na dálnici přejetých zvířat. Proč není kolem žádné hrazení? Před Rozvadovem míjíme nehodu, kde chudák paní smetla v levém pruhu obřího kance. Rozmetala ho po dálnici asi na dvě stě metrech. Zbytkům jeho těla se v té rychlosti bezpečně vyhnout nedá, a tak se zakrvavenými podběhy a chlupy na podvozku zastavujeme u pumpy. Stejně jsme chtěli ještě před opuštění republiky dotankovat nádrže.

Botou oškrabuji kusy masa z prahů a za 39,20 tankuji asi nejdražší naftu v Čechách. Nadávám, ale v porovnání s cenou nafty v Itálii se musím českým pumpařům omluvit.

Michal ještě měří krejčovským metrem výšku auta. Na střeše carnivalu veze totiž tři kola a má obavy, aby se vešel do mýtných bran. Zatím popíjím kafe a oceňuji praktické vybrání na kapotě jeho auta, dá se tam krásně postavit kelímek. Michalovi se to líbí už míň, protože kapota je jeden z posledních dílů, který nemá ještě škrábanec. Asi jsem měl dodat, že on jede 12 let starým carnivalem s téměř třílitrovým dieselem. Když připočtete ještě automatickou převodovku a statistiky poruchovosti, tak tohle auto by do Itálie rozhodně dojet nemělo. Ale stejně jako plánovače tras se mýlí i statistiky.

23:45 Vjíždíme do Německa. Cesta docela ubíhá. Na silnicích je volno a počasí akorát.

0:45 Objíždíme po obchvatu Regensburg. Naše cestovní rychlost se ustálila na rozumných 120 km/h. Jednak jsme plní a kola na střeše Michalova carnivalu mají příšerný odpor vzduchu. Tak aby neprojel všechny peníze na naftu dřív, než se do Itálie vůbec dostaneme.

2:22 Podařilo se nám dostat bez potíží pod Mnichov. Než jsme vyjeli, řekli jsme si, že Mnichov je hranice, kam se v noci musíme dostat. V sobotu ráno bychom tam zůstali v zácpách, kterými je Mnichov pověstný. Provoz je i ve tři ráno zhruba srovnatelný s páteční špičkou na D1. U pumpy se posilňujeme energy drinkem a jedeme ještě kousek dál. Všichni spí.

3:30 Jsme asi šedesát kilometrů před Innsbruckem, vzdáváme to. Únava už je velká a pokračovat dál by bylo nebezpečné. Usínáme pokrouceni na sedačkách. Děti stále spí.

5:30 Vstáváme. Lepší řídit a sedět vzpřímeně než tohle spací peklo. Následuje ranní hygiena u pumpy, kafe z termosky, bageta. Druhá posádka je na tom podobně. Šestiletá Anežka se probouzí a jde čurat. Kuba neštěstí stále spí.

6:21 Jsme asi třicet kilometrů před Brennerem. Brutální zácpa a dálnice stojí. V lepších úsecích dosahujeme i dvacetikilometrové rychlosti.

6:36 Uhýbáme k pumpě a za 1,56 eura, to je 44 korun, tankujeme rakouskou naftu.

7:30 Stavíme u autogrillu před Brennerem. Sundaváme Kubíkovi plínku. Tentokrát bez řečí a úplatku.

8:05 Platíme 8,50 eura (236 korun) za vjezd do Brennerského průsmyku. Jsme v Itálii.

Cesta do Itálie

9:23 Zácpa je stále horší. Rozjedeme se na devadesát a hned se celá dálnice zastaví. Chvíli se stojí a pak to celé znovu. Na prvním placeném úseku italské dálnice navíc nejsou odpočívadla tak často jako u nás. A my nemáme kde zastavit a nechat děti proběhnout.

Odpočívadla v Itálii nejsou obecně, ale tady si na to teprve zvykáme. Kilometry vůbec neutíkají. Děti se nudí a "otravují". Když konečně přijde po padesáti kilometrech pumpa s odpočívadlem, chtějí tam všichni, a tak je zácpa i na sjezdu k němu. Děti uklidňujeme zmrzlinou a ujištěním, že teď už to určitě pojede rychle.

10:02 Přiblížili jsme se k Bolzanu a zácpa už nabrala rozměru dopravního kolapsu. Vlastně pořád stojíme nebo se lehce posouváme na jedničku. Italové se na začátku sezony rozhodli rozkopat jednu z nejdůležitějších silnic v zemi. Na některých úsecích se dělá, jinde dodržují sobotu. Proč, když tady nemají prakticky zimu, to neudělají jindy? V Česku je to vlastně stejné, tak co se divím...

11:24 Vzdáváme jízdu po dálnici a sjíždíme na okresku, která dálnici trochu slušně kopíruje. V provozu se ale navzájem ztrácíme a zatímco já najíždím po třiceti kilometrech zpět na dálnici, Michal jede dál po okresce. Ještě že jsou ty mobily, a tak se potkáváme 160 kilometrů před Modenou.

13:35 Stavíme na odpočívadle před Modenou. Kubíka vysílily otázky "kdy už tam budeme" a usnul. Všem se nám ulevilo. Michalova posádka má taky dost. Jeho auto si v zácpách řeklo o deset litrů na sto, tak raději nezapnul klimatizaci, protože by z toho bylo 12. Omlouvá to slovy: "Když chtěli za vedrem, tak ať si ho užijou."

Cesta do Itálie

16:30 Stojíme u pumpy 20 minut před Anconou. Záchody zdarma, mýdlo a voda působí jako životabudič. Děti dostávají další várku zmrzlin a my řešíme, co s naftou. Nádrže jsou na spodní čtvrtině a do cíle zbývá ještě nějakých 150 kilometrů. Při pohledu na stojany u benzinky, kde stojíme, to ale riskujeme a jedeme dál. Euro šedesát jim za to přece nedáme. Michal "vyměknul" a i přes krizi z naftou pustil klimatizaci. Je 32 stupňů, dálnice ukazuje šedesát.

17:40 Konečně sjíždíme z dálnice na Grottamare a máme to 15 kilometrů do San Benedetta. Zastavuji u krajnice, protože Michal bliká a divoce gestikuluje. Hladové oko už mu prý svítí asi padesát kilometrů, a jestli nebude brzy pumpa, tak ho budu muset táhnout.

17:45 Stavíme u pumpy. Bohužel až po zasunutí pistole do nádrže zjišťujeme, že z toho nic nebude. Je po zavírací době a teď můžete tankovat jen bezhotovostně, za použití karty, která ovšem není ta, co máme my. Emoce stoupají. Přichází řeč na klimatizaci. Nakonec Michala uklidní informace, že moje hladové oko svítí pouhých třicet kilometrů a že když bude nejhůř, můžu ho odtáhnout, nebo se pro něj vrátit.

Cesta do Itálie

Takhle si v Itálii představují parkoviště. tady s dětmi opravdu nezastavíte. Ty rozumnější jsou tak po šedesáti kilometrech od sebe.


 
17:54 Na výpary z nádrží se dostáváme do cíle cesty. Všude vládne klid a pohoda. Nakonec se uklidňujeme i my a po 21 hodinách cesty jdeme k moři a na pivo.

21:05 Znaveni cestou a alkoholem se ujišťujeme, že nás jen tak něco nedostane. Radost dětí z moře, lovení krabů a jiné havěti maže všechen stres z dopravy. A teď honem odpočívat, ať máme za čtrnáct dnů dost síly na návrat.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.