Patentovaný systém založený na nanotechnologiích sám čistí čelní sklo. Po víc než stovce let tak možná auta přijdou o stěrače.
Poslední výtvory Leonarda Fioravantiho jsou prosklené víc než dost, bylo tedy třeba vymyslet něco, co udrží okna stále čistá.
Hidrou slaví pan Fioravanti dvacetiletí fungování stejnojmenné designérské kanceláře. Předtím maloval v letech 1964 až 1987 u Pininfariny ta nejkrásnější ferrari (mimo jiné Daytonu, Dino GT nebo 308).
Kdysi vyzráli na dešťové kapky designéři Citroënu. V roce 1974 představený Citroën CX měl zadní okno konkávně prohnuté, aerodynamika auta byla tak vyšlechtěná, že se na zadní sklo nedostaly kapky vody ani nepořádek ze silnice. To už je ale víc než třicet let, auta už jsou dnes mnohem dál, když zaprší, musí se ale spolehnout na stále (skoro) stejné stěrače.
Stěrače prý nepotřebovalo ani pravděpodobně nejošklivější auto světa Aurora. Tvůrce tvrdil, že je za tím promyšlený tvar. Zlí jazykové však tvrdí, že to nebyl úmysl, ale nutnost. Prosklenou kopuli, která tvořila kabinu řidiče, by řádný stěrač své doby (psal se rok 1957) pravděpodobně účinně nesetřel.
Fioravanti na to šel stejně jako kdysi citroënáři, vzal si ale ještě na pomoc nanotechnologie.
Speciální čelní sklo upravují čtyři zvláštní vrstvy tak, že z něj tvoří sofistikovaný samočisticí systém.
První "nátěr" je z oxidu titaničitého, který při styku se vzduchem filtruje sluneční paprsky, ale především dává sklu silný vodoodpudivý efekt. Stejnou technologii už znají architekti a používá se na prosklených budovách.
Druhá vrstva je tvořena kulovitými mikroskopickými částečkami, které "posílají" špínu na okraje okna. Aktivují je senzory ve třetí vrstvě, které jim "řeknou", kde je třeba čistit. Čtvrtá vrstva je vodičem, napájejícím celý komplikovaný systém. Prý to není sci-fi, dušují se u Fioravanti. A prý to funguje...
Když auto zmokne a zašpiní se čelní sklo při parkování před domem, přichází čas trysek vody a vzduchu, které okno očistí před vyjetím. Když je potřeba, může být voda ohřátá, aby rozpustila led.
Podle tvůrců by "kouzelné okno" mělo dorazit do výroby za tři až pět let. "Záleží to na penězích, které se podaří sehnat na vývoj," říká Lenardo Fioravanti pro deník la Repubblica.
Fioravanti odhaluje tři oblasti, kterým na autě věnuje velkou pozornost: Světla, stěrače a střecha - pouze na těchto třech částech nasbírala jeho kancelář 35 patentů.
Se zvláštními stěrači začal už u Pininfariny. Pro Ferrari BB vymyslel jakousi pomocnou lamelu, která čistila "mrtvá místa" okna. Už ve vlastní režii vyvinul stěrač na boční okno, který byl uchycen ve středovém sloupku.
"Říkali jsme si také, že je lepší vodu do ostřikovačů ohřívat, řešení jednoduché a geniální. Připadá mi bláznivé, že to dnes není v sériové výbavě všech aut, " říká Leonardo Fioravanti pro italské noviny.
Aby se nezapomnělo na Hidru. V turínském ateliéru mu říkají MPC (multi purpose coupé), tedy víceúčelové kupé. Vlastně je to ale hlavně trochu bachraté auto někde mezi hatchbackem, kombíkem a MPVčkem. Kupé v tom vidí asi jenom tým pana Fioravantiho, ale necháme se překvapit, prozatím byly zveřejněny pouze dvě skici. - OBRÁZKY ZDE
Pětidveřový čtyřmístný koncept se má chlubit hlavně vytříbenou aerodynamikou a vysokou úrovní pasivní bezpečnosti.
