Auto u nás člověka nedělá...

V Německu si primář z úspěšné kliniky nemůže dovolit, aby ho pacient zahlédl za volantem levného auta. Nemocný by si našel jiného lékaře, protože málo luxusní vůz neladí s velkou kariérou proslulého odborníka. Na Západě se tedy dá podle auta poznat společenské postavení jeho majitele. V Česku však auto člověka zatím nedělá.

Pozorovatelé druhým dechem dodávají: S tím, jak se vytvářejí nové sociální skupiny, začíná tento jev pomalu pronikat i k nám. "Než bude český lékař muset jezdit drahým vozem, uplyne dlouhá doba," míní psycholog Ivan Skalík. Někteří úspěšní lidé sice jezdí velkými a drahými auty už nyní, ale okolní svět je vnímá zkresleně. "Když má český lékař BMW, ostatní si myslí, že si na auto  nakradl.

Podobně jsou na tom velcí podnikatelé. Mnozí vlastní fabriku a peníze si stačili svými schopnostmi vydělat. Ale stejně drahými auty jezdí také překupníci nebo pseudoobchodníci. I na opravdu úspěšné podnikatele pak lidé hledí přes prsty," tvrdí Ivan Skalík. Za volantem drahých vozů jezdí v Česku i další skupina lidí. Jsou to restituenti, lidé, kteří zdědili hodně peněz.

"Mezi nimi znám takové, kteří do auta vrazili prostředky z mého pohledu zcela zbytečně. Někomu dělá zkrátka dobře, když takto investuje," uvádí psycholožka Vlasta Rehnová z Centra dopravního výzkumu. Proč si vlastně rozrůstající se vrstva podnikatelů velká a drahá auta kupuje? Je to jednoduché - kromě nezbytné prestiže tito lidé často cestují, chtějí mít proto pohodlný a klimatizovaný vůz. Navíc si ho odečítají z daní.

Felicie pro každého
Ani dobré vzdělání a mírně nadprůměrný příjem drahý vůz v Česku nezaručuje. Když si lékař, stavař, učitel nebo jiný vysokoškolák vydělá maximálně dvacet až třicet tisíc korun za měsíc a chce nový automobil, nezbude mu většinou nic jiného než jezdit felicií. Spolehlivou, avšak zdaleka ne luxusní značkou.

"V Česku žijí i lidé, kteří publikují v zahraničí a opravdu jsou velmi uznávaní, ale na západní standard se jen tak nedotáhnou. Ale český primář jezdící ve felicii naštěstí o své zákazníky nepřijde, jak to hrozí jeho kolegovi ze Západu, kdyby se ukazoval za volantem levného vozidla," uvádí psycholog Skalík.

Škoda Felicia, která se právě loučí s výrobním programem automobilky, je vozem s patrně nejširším sociálním záběrem. Po Česku jezdí několik set tisíc těchto automobilů. Jako ojetou felicii si za 130 tisíc korun i na splátky pořídí důchodce nebo mladá rodina. Novou nebo jen lehce jetou ji zase koupí za 250 tisíc korun lékař nebo jiný zaměstnanec s mírně nadprůměrným příjmem.

Opět přitom většinou využívají leasingu. Starší favority a Škody 120 dnes bazary nabízejí za několik desítek tisíc korun. Kupují si je lidé s nižšími příjmy a prakticky smýšlející mládež. Servis těchto vozů je totiž mnohem levnější než u zahraničních aut.

Octavia pro movitější
Dražší automobil z Mladé Boleslav, octavii, si už pořídí spíše ti, kteří vydělávají hodně přes průměr. Ale ani v octavii není jednoduché odhadnout majitele. "Nemůžeme hovořit o tom, že bychom měli typické zákazníky," sděluje Petr Podlipný, vedoucí prodeje Škody Auto  pro Českou republiku. "Znám majitele octavie, který prodává med. Ale stejným vozem jezdí i řada manažerů, živnostníků, octavia slouží i jako auto  pro celou rodinu."

Pro mercedes s vázankou, ale také v šortkách
Hledat typického zákazníka, a tím i na první pohled rozpoznatelného majitele však není snadné ani u takové značky, jakou je Mercedes. Vozů německé automobilky se v porovnání se Škodou prodá v Česku pouhý zlomek, mezi zákazníky jsou však také značné rozdíly.

"Sedmdesát procent našich klientů tvoří byznysmani. Mezi zbytek patří umělci a lidé řekněme svobodných, někdy i hodně svobodných profesí," prozrazuje Michael Svoboda, člen představenstva společnosti M 3000, která v Praze mercedesy prodává. Co má konkrétně na mysli, jen naznačuje: "Jsou to i lidé od kolotočů, ze zábavního průmyslu. Ale také znám jednoho kováře, který si nepostavil dům a stále pracoval, až měl dost peněz na mercedes. Na druhou stranu, přichází k nám i dost zákazníků z řad umělců.

Mají totiž fajnový šmak pro něco zvláštního," říká Svoboda. Nejenže se lidé drahým autem prezentují, ale vybočují tím i z řady běžných konzumentů. Stále v Česku totiž platí za něco zvláštního, když se o někom řekne, že "přijel mercedesem!" I proto se v prodejnách této německé značky objevují lidé zcela jiného ražení než podnikatelé v drahých oblecích. "Máme také zákazníky, kteří přijdou s náušnicí v uchu a krátkých kalhotách," připouští Michael Svoboda.

Auto  jako splněný sen
Ivan Skalík v této souvislosti připomíná, že si lidé rádi dopřávají něčeho, co tady v minulosti nebylo. " Auto  bohužel není pro mnohé tím, čím by mělo být. Tedy obyčejnou spotřební věcí, která zaručuje bezpečnost, pohodlí, ale je přitom i hezká. Vzpomínám na začátek 90. let, kdy si lidé například koupili ojeté audi za 180 tisíc korun, ale na pojištění a na opravy už jim nezbylo," upozorňuje psycholog Ivan Skalík.

Část bývalých "škodovkářů" se na začátku 90. let odklonila od vozů z Mladé Boleslavi k ojetinám z dovozu či novým autům zahraničních značek. Chtěli se odlišit a okusit něco nového, protože dříve měli škodovku nebo ladu. "V posledních letech se však někteří z nich zase vracejí k nám," tvrdí Petr Podlipný ze Škody Auto.  V Česku jsou ale i dnes lidé ochotni zaplatit za auto  v poměru ke svému majetku mnohem více, než v Německu.

Tak například soudí Martin Vydra, který 80. léta prožil v emigraci v této sousední zemi. "V české společnosti jsou lidé, kteří mají superdrahá auta, ale myslím si, že s nimi nikam daleko nejezdí," doplňuje psycholožka Vlasta Rehnová. I z tohoto důvodů není možné podle auta poznat, kam vlastně majitel ve společnosti patří. V mnohých lidech totiž může být stále zakořeněn častý trend 70. let. Mít auto  tehdy znamenalo jít s dobou. Ač se s ním moc nejezdilo, alespoň v neděli ho rodina zaparkovala před garáž, aby ostatní o majetku soused ů věděli.

Podle Ivana Skalíka zájemce o automobil nepřímo motivují také vládní politici, kteří jezdí v drahých služebních vozech. Lidé totiž často touží po tom, aby se jim vyrovnali. Automobilky chtějí být vidět a lidé z vlády jsou na očích veřejnosti často. Proto ministři od automobilek dostávají výrazné slevy. Tímto způsobem si ovšem výrobci luxusních vozů dělají reklamu nejen u nás, ale všude po světě, stejně tak politické špičky volí pravidelně ty nejrenomovanější značky.

 Alespoň u s portovních automobilů by se mohlo na první pohled zdát, že se dobře hledá jejich majitel. Kupují si je však jen opravdu ti nejbohatší? Čili byznysmeni, nejúspěšnější sportovci a vybraní umělci? Jak se to vezme. "Jezdí s nimi takoví řidiči, kteří milují riskantní jízdu," míní striktně Vlasta Rehnová. "Ale někteří si je koupí také proto, že mají estetiku jako koníček. Týká se to především starších řidičů. Ženy zase sportovní auto  berou jako úžasný módní doplněk," dodává psycholog Skalník.

Česko versus cizina
Ve vyspělých zemích funguje oproti Česku mnohem více, že podobně jako šaty i auto  o člověku leccos vypovídá. "Ve voze, který sotva jezdí, bude v Kanadě většinou sedět student. To u vás mne někteří mladí lidé ze škol až překvapí, jak dobré, někdy dokonce nové auto  mají," říká Sean Nazareli, Kanaďan, který v Česku pracuje v romské nadaci. V Kanadě i sousedních Spojených státech jezdí na vesnici téměř všichni ve velkých vozech typu pickup. Většinou jsou to zánovní automobily. To v Česku jsou na vesnicích k vidění především staré škodovky. "Byznysmeni používají v Kanadě velká auta, kromě amerických limuzín často i německé značky BMW a Mercedes," uvádí Nazareli.

Terénní vůz pro babičky
Část české společnosti s vysokými příjmy ráda jezdí v robustních terénních vozech typu Toyota Land Cruiser nebo Jeep Cherokee, v Kanadě by však na parťáky nenarazili. "Těmito vozy jezdí v poslední době v Kanadě starší ženy, přes 60 let. Lépe z nich vidí a cítí se v nich bezpečně," říká Sean Nazareli. To jim mohou čeští důchodci jen závidět. V Německu se zase například snadno pozná učitel podle toho, že jezdí Volkswagenem Golf. Za volantem malého auta oproti tomu nezřídka sedí alternativní, ekologicky smýšlející lidé. "Ale bohatý podnikatel musí mít Mercedes, BMW nebo Audi. Mercedes volí ti, kteří chtějí vypadat solidně, sportovněji zaměření volí značku BMW. Škodu Octavia si v Německu kupují lidé, kterým na prezentaci moc nezáleží. Většinou zaměstnanci," uvádí Čechoněmec Martin Vydra. Sám v Česku jezdí Škodou Octavia, ale v Německu by si jako podnikatel pořídil Volkswagen Passat.

Přistěhovalci jinak
Ale ani v cizině vše neplatí stoprocentně. V severském Švédsku žije hodně přistěhovalců. Drahé vozy BMW a Mercedes mají často lidé, kteří chtějí vypadat jako bohatí, ale přitom nejsou. "Luxusní německá auta kupují imigranti původem z Balkánu. Švédští podnikatelé upřednostňují spíše Volva nebo Saaby. Octavii by si firma koupila jako v pořadí druhé nebo třetí auto  do svého malého vozového parku," odhaduje Kristián Takáč, který prožil 80. léta ve Švédsku. Psycholog Skalík vzpomíná na svou stáž ve Spojených státech amerických, kde ve zdravotním ústavu spolupracoval s jedním - ve svém oboru - veleúspěšným člověkem. Ten i přes své postavení jezdil v Hondě Civic, ovšem lidé to brali jako něco nenormálního.

Auto  ve firmě
Podle Vlasty Rehnové dbají v cizině na svou prezentaci i firmy. Velké společnosti používají jako služební vozy jen auta určité kategorie, aby deklarovaly svou úroveň. A jejich zaměstnanci se zavazují tím, jak se v dopravním provozu chovají. "Proto řidič auta popsaného reklamou svého zaměstnavatele by neměl porušovat dopravní předpisy. Když tak činí, vnímají lidé firmu na silnici negativně," myslí si Rehnová. Především velké nadnárodní koncerny přivedly do Česka ze Západu pravidla, podle nichž mohou lidé na určité pozici jezdit jen určitými vozy. Podřízení rozhodně nemohou za služebními úkoly vyrážet v dražším voze než jejich šéf.

Záliba ke značce se dědí
Při volbě auta nehraje roli jen společenské postavení a množství financí, ale i předávání zkušeností se značkou z generace na generaci. "Můj otec jezdil oplem, děda taky a já taky kupuju oply," říkávají často v Německu. Petr Podlipný ze Škody Auto  tvrdí, že něco podobného existuje i v Česku. "Často se setkáváme se zákazníky, kteří když vyjmenují všechny modely Škoda, jež vlastnili, mohli by z nich založit malé muzeum." Podle něho dokonce změna značky může způsobit člověku jistý stres, proto raději u jedné značky zůstává. Také Vlasta Rehnová připouští, že dědění značky funguje: "Řada lidí dá na svou zkušenost a drží se stále stejné značky automobilu."

VŮZ ÚSPĚŠNÉHO PODNIKATELE V ČESKU: off-road, ale na Západě jím jezdí většinou starší ženy.
VŮZ ÚSPĚŠNÉHO PODNIKATELE NA ZÁPADĚ: jedině velká limuzína.
VŮZ PRO UČITELE V NĚMECKU: Za Volkswagen Golf se nestydí ani vyučující na vysoké škole.
KOUKEJ, ON MÁ BAVORÁKA: K úspěšnému právníkovi s výrazně nadprůměrnými příjmy, jakým je třeba Tomáš Sokol, patří i výrazně nadprůměrný vůz. Na rozdíl od ciziny, kde je to naprosto běžné, to však zatím český člověk mnohdy nedokáže pochopit.
VŮZ PRO LÉKAŘE I UČITELE V ČESKU: Škodou Felicia jezdí nejširší profesní škála motoristů.
VŮZ PRO LÉKAŘE V NĚMECKU: Mercedes docela dobře demonstruje kariéru úspěšného chirurga.

Používat nejméně jeden Mercedes 600 znamená pro Nové Rusy naprostou nutnost.