To ale jen do chvíle, kdy s bliknutím zeleného světla "splašený vysavač" vystřelí a peláší pryč.
VW si pravděpodobně notně "drbe hlavu" že v roce 1993 "hodináře Hayeka poslal k vodě" a z původního společného podniku vystoupil.
Může se hoditŠiroká nabídka nových i ojetých miniautomobilů www.automodul.cz |
Hayekova firma Swatch totiž následně oslovila další německou automobilku - tu z nejprestižnějších (s třícípou hvězdou ve znaku). Z nového německo-švýcarského manželství pak vzešel auto-fenomén Smart.
Oficiální premiéru si odbyl na frankfurtském autosalonu v roce 1997 a rok později začal opouštět brány výrobního závodu ve francouzském Hambachu.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||
Řidič drandící se smartem po uličkách města po chvíli pocítí účinky "smart-syndromu" kdy šmejdí a kouká po každé skulince a s šibalským úsměvem na tváři přemýšlí, kam by se s tím prckem ještě vešel, kudy by se protáhl.
Standardním číslem smartu, kterým však asi nikdy nepřestane překvapovat, je parkování "naštorc" v místech, kde ostatní horko těžko vymýšlí jak se podélně vejdou. Smart je přesně tím pravým autem, které nikdy nepřestane přitahovat pozornost a nikdy neomrzí.
I přesto, že k němu někteří pociťují despekt a diví se, co dnes automobilový svět vydává za automobil, je právě kapesní autíčko tím pravým lékem na zasmušilost a zlobu. Dva a půl metru délky je přesně tolik, kolik tato "motorová myš" potřebuje aby mohla naštvat ty velké, kterým jsou ulice úzké a špatně se jim parkuje. Než řidič-kolega s "dospělým autem" zaparkuje, vy už máte vyřízeno a frčíte dál.
Přerostlý angličák je vyšší než širší, proto k němu prvořidič zpočátku přistupuje s nedůvěrou, je si totiž téměř jistý, že smart musí na prvním výmolu bezpodmínečně zakopnout. Na první pohled je prcek samé kolo - na nějaké převisy se u city-coupé nehraje. Autíčko má jednoduše v každém rohu kolo. Na přední nápravě mají pneumatiky rozměr, který obvykle hledáme u přívěsných vozíků (145/65 R 15), zato vzadu jsou pořádné "salámy" (175/55 R 15).
Obhlídka auta začíná u rozměrného čelního skla a pěkně tvarovaných očí světlometů. Velká křídla dveří zabírají téměř celý bok automobilu (kliku hledáme až někde u posledního sloupku auta). Otevírají se hezky doširoka, takže se do interiéru dobře nastupuje. Řidiči s bolavými zády dozajista ocení, že se nemusí složitě skládat kamsi k zemi - do smartu se totiž leze spíše směrem vzhůru - sedí se přibližně o 20 centimetrů výše, než u obyčejného auta. Napomáhá to především v rozhledu - ač sedíte v nejmenším poříditelném autě, máte o tom co se děje kolem lepší přehled, než kolegové řidiči. Autíčko jen hraje veselými barvami plastových panelů, které ho oblékají.
Záď, přísně vertikální, pak ukrývá nečekaně velký zavazadelník. Jako velmi praktické se ukázalo řešení s vertikálně dělenými zadními dveřmi - sklo se vyklápí vzhůru (nakládáte-li menší a lehčí zavazadla), chcete-li do smartíka dostat něco většího sklopíte do horizontální polohy spodní díl a hlavolam, kterak dostat do smartu týdenní nákup může začít. Dodejme jen, že spodní díl dveří unese až 100 kg, objem zavazadelníku po spodní hranu okna je 150 litrů, po strop je to pak 260 litrů. Opěradlo sedadla spolujezdce je sklopné do vodorovné polohy, to pak smart odveze 363 litrů.
Zavazadelník není oddělen od prostoru pro posádku, při posunu sedadel vpřed je tak možné ještě cosi nacpat za ně. Co však citelně chybí je překryt zavazadlového prostoru, aby zvědavci neokukovali co se v kufru veze. Rozhodně lze doporučit si za tuto položku dodatečné výbavy připlatit (vyjde na přibližně 1600 korun).
Více než 2 cestující v autech zamořujících vzduch měst často nevídáme, proto ani není důvod, proč by v městském vozítku měly být více než dvě sedadla. Pro cestující má ale smart přichystáno nečekaně hodně prostoru ať pro ramena, hlavu, nebo nohy. Sedala mají výborné boční vedení a jsou dostatečně pohodlná.
Přístrojová deska se chlubí vysokou ergonomičností, je hodně členitá. Opticky zvětšuje obytný prostor, je totiž relativně nízká, takže spolujezdec má vrchní hranu desky pouze něco málo nad koleny. Naopak docela vysoko umístěný je volant (jinak dobře padnoucí do ruky). Vítaným oživením jsou tykadla hodin a otáčkoměru, vyrůstající ze středu desky. Jdou natáčet o 360stupňů a jsou, alespoň pro začátek, pro posádku vítaným zdrojem zábavy.
Zajímavostí interiéru je fakt, že spolujezdec má méně prostoru pro nohy, než řidič. Za vše může speciální souprava, která supluje funkci rezervního kola. Smart dostal výjimku a nemusí s sebou tahat plnohodnotné rezervní kolo. Namísto něho je ve schránce pod chodidly spolujezdce sprej se speciální emulzí, která se stříkne do kola postiženého defektem, je tam i malý kompresor, kterým se pak kolo dofoukne. Řešení zajímavé a úsporné, nepochopitelně jej však u Smartu považují za nadstandardní výbavu a naúčtují si za ní 3 357 korun.
"Mrňous" skrývá svůj přeplňovaný motůrek pojmenovaný Suprex pod podlahou zavazadelníku. Necelých sedm kubíků (698 ccm) objemu samozřejmě plně rozměrově odpovídá formátu celého auta, stejně jako hmotnost agregátu 59 kg. Nabízí maximální výkon 37 kW při 5250 otáčkách. (Vzpomínáte? Skoro stejně měla vaše "stodvacítka".) Maximálního kroutícího momentu 80 Nm dosahuje v rozmezí od 1800 do 4000 otáček. Nejprve je řidič překvapen zvukem, hodným spíše zahradního traktůrku. Později mu ale přijde na chuť díky jeho dynamičnosti a úspornosti a nakonec si jízdu bez bzukotu turbotříválce nedokáže ani představit. Pro sprinty mezi semafory se agregát ukázal jako více než ideální.
"Maximálky", která je omezena na 135 km/h, dosáhne hravě i při plném obsazení a jede kopec nekopec. Jízda po dálnici však příliš pohodlí a odpočinku nenabízí. Díky téměř čtvercovému půdorysu vozu je třeba být stále ve střehu a neustále smartíka "řídit". Nejúnavnější na dálničním cestování jsou ale řidiči ostatních "dospělých" aut, kteří nemohou přenést přes srdce, že je předjelo "skoroauto" a neustále si musí dokazovat, že právě oni jsou vládci silnic. Přidáme-li náchylnost auta na poryvy větru od kolemprojíždějících aut je lepší si myšlenky na dálniční cestování raději rozmyslet a zůstat v bezpečí městských uliček.
Motor spolupracuje s šestistupňovou "skoroautomatickou" převodovkou. Ta nemá hydrodynamický měnič nýbrž klasickou, spojku o jejíž ovládání se stará elektronika. U nohou řidiče tak z podlahy vyrůstají pouze pedály plynu a brzdy. Převodovku řidič ovládá pákovým voličem mezi sedadly. Na výběr je z automatického a "pseudosekvenčního" způsobu řazení. Převodovka překvapuje relativně malou prodlevou při přeřazování, větším problémem je citelné zhoupnutí, při každém přeřazení.
Smart je stabilnější, než na kolik vypadá, ale auto pro řádění po klikaticích horských silničkách to není. Poté, co se řidič dostatečně "otrká", jdou s ním do cca 70 km/h řezat zatáčky až ostatní auta zapomínají jet. Vejde se do každé skuliny, takže máte-li jej "v oku" dostanete se téměř všude. Při opravdu rychlém průjezdu do zatáčky řidič pociťuje, že auto zatáčku nevykrajuje, spíše jako by v ni ukračovalo, to pak bývá záhodno co nejrychleji nohu z plynu sundat. Díky odlehčenému předku není třeba posilovače, ani velmi drobná řidička nebude mít při řízení problémy. Pro úplnost dodejme, že celé auto váží 730 kg a uveze 260 kg.
Nepříjemně překvapil poloměr otáčení vozu (čtyři proudy jsou pro otáčení "naráz" tak akorát) to však vychází z omezeného prostoru pro přední kola.
Opravdu velmi vysoká cena je tím největším handicapem, který smart odsouvá do role vozu pro movité řidiče, případně jezdící reklamy pro nejrůznější firmy. Vozítko, které by mohlo citelně ulehčit přecpaným městům tak pravděpodobně zůstane pouze příjemným zpestřením silničního provozu našich měst.
Pro vysvětlení je však nutné dodat, že vysoká cena není pouhým rozmarem výrobce, ale i důsledkem požadavku skloubit miniaturní rozměry s požadavky na bezpečnost. Velké a bezpečné auto dnes umí postavit "každý", má dostatek prostoru pro výztuhy, pomocné bezpečnostní rámy, má relativní dostatek prostoru pro deformační zóny apod. U malého auta je vše o poznání náročnější, je potřeba vymyslet něco, čím nároky bezpečnostních prvků na prostor "obejít", použít nejkvalitnější, nezřídka "kosmické" materiály a vyvíjet, přemýšlet... a platit. Půlka auta, prostě a jednoduše polovinu ceny stát nemůže.
V nezávislých crashtestech EuroNCAP dostal Smart 3 hvězdičky za ochranu posádky a 2 hvězdičky za "přívětivost" k chodcům.
Za nejlevnější Smart City Coupé v základní verzi Pure s motorem 0,7 litru 37 kW zájemce zaplatí 282 000 korun. Už v základní verzi najdeme: dva airbagy antiblokovací systém (ABS) s elektronickým rozdělováním brzdné síly (EBV), nebo ESP - elektronický program stability s rozjezdovým asistentem. Příplatková výbava obsahuje kupříkladu boční airbagy za 7 354 Kč, mlhovky za 5 755 Kč, nejlevnější autorádio vyjde na 7 066 korun.
Za cenu Škody Fabie majitel dostane spíše další položku svého šatníku než automobil, který splní všechny cestovatelské choutky. Pro cestování po městě však lepšího společníka pravděpodobně nepořídí.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
