V den oficiálního zahájení devátého mezinárodního autosalonu připomíná výstaviště v Dillí spíše rozsáhlou stavbu kombinovanou s náboženskou poutí pod širým nebem.
Dělníci, kteří na poslední chvíli připravují stánky jednotlivých automobilek, na svém pracovišti evidentně už několik dní táboří ve dne v noci.
Vedle ohníčků a odpadků se potulují psi a žebrající děti. K cizincům se nejčastěji točí s naučenou otázkou na tělo: Sáhib, money?
Před východem z budovy, v níž mimo jiné vystavuje také MercedesBenz, nechybí ani mrtvý pes.
O to větší šok zažije návštěvník při vstupu do již hotových výstavních ploch. Zatímco na ulici ve štiplavé smogové mlze troubí rikši, rezavé autobusy a pokřikují na sebe motorkáři, uvnitř se blýská svět moderního autoprůmyslu jedenadvacátého století.
Jenže ani v něm není všechno jako na Západě. Nad hlavami návštěvníků i nad automobily a obřími reklamními monitory poletují ptáci.
Ale Indům to zábavu z autosalonu vůbec nekazí, i když je nutné občas vyčistit oblek.
Neobvyklý je také nezájem hostů o jídlo, které automobilky podávají u svých stánků zdarma. Oproti ženevskému nebo pařížskému autosalonu se mezi návštěvníky ani novináři nekoná obvyklý hon na pochutiny všeho druhu.
Naopak. Po výstavišti bloumají hostesky s plnými talíři a marně nabízejí jednohubky. Cizinci, kterých je mezi přítomnými většina, s úsměvem odmítají.
