Bezpečné řízení: na jedničku neumí jezdit nikdo

Najíždím na tříproudovou rychlostní silnici, jsem v prvním, pravém pruhu. Přede mnou brzdí škodovka, řidič chce odbočit doprava. Bleskově vyhazuji blinkr, přejíždím do levého pruhu, tam však jede příliš pomalu renault. Znova blinkr a šup do nejrychlejšího pruhu, kde můžu pokračovat.

Ilustrační foto. | foto: iDNES.cz

Čistě vyřešeno, myslím si, nikoho jsem neohrozil ani neomezil, prostě klasická myška, kterých každý vyježděný šofér provede spoustu.

V cíli se dozvídám, že to nebyla vůbec bezpečná jízda. "Moc jste se nalepil na roomster, to se stát nemělo. Máte předvídat, co udělá, jeho chování se přečíst dalo. Za druhým autem jste byl taky moc blízko, takže jste měl nulový únikový prostor, kdyby někdo z nich začal brzdit. Hodnotím to jako středně vážnou chybu na hranici nebezpečnosti," říká lektor.

řidičská rizika

Redaktor MF DNES a dlouholetý šofér si na vlastní kůži vyzkoušel speciální řidičský test rizik. Ačkoli si o sobě myslel, že jezdí bezpečně a ohleduplně, lektor jeho jízdu zhodnotil úplně jinak. V čem čeští řidiči nejčastěji dělají chyby?

Rizikový řidič?

Upřímně řečeno, nevím, jestli jsem dobrý, nebo špatný řidič. Najeto mám tři čtvrtě milionu kilometrů, zavinil jsem jednu nehodu – odřeninu na parkovišti. A vždycky jsem si myslel, že jsem opatrný, nejezdím agresivně, předvídám a zásadně nespěchám. Prostě jezdím bezpečně.

hodnocení rizik

Hodnocení rizik Takzvaný "Driver Assessment" přichází z Británie. Objednávají si jej hlavně firmy, které chtějí zjistit, jak moc řidiči služebních aut riskují a jaké dělají chyby.

Lektor absolvuje s řidičem vybranou trasu a sleduje reakce a chování za volantem. Nevšímá si primárně dodržování předpisů, ale spíše bezpečnosti jízdy.

Pak vše zhodnotí na stupnici od jedné do pěti. V Česku zatím testy dělá jen šéf Asociace autoškol Ondřej Horázný.

Teoreticky se může přihlásit každý po individuální dohodě. Cena pro jednotlivce není stanovena, orientačně by to bylo 2 000 korun.

Poté, co jsem absolvoval test hodnocení řidičských rizik, si tím už nejsem jistý. "Na pětibodové stupnici jste se umístil těsně nad trojkou, tedy už v kolonce vysoké riziko," řekl mi předseda Asociace autoškol Ondřej Horázný, když jízdu vyhodnotil.

Byl jsem trochu zklamaný a zaražený, vždyť jsem si celkem dával pozor. "Když vidím chování českých šoférů, myslel bych si, že dopadnu líp. Jakou známku by pak dostala většina Pražáků?" položil jsem řečnickou otázku. "Propadli by," usadil mě Ondřej Horázný.

S ním jsem absolvoval čtyřicetiminutovou "prověřovací jízdu" pražskými ulicemi. První pocit v cíli? Vybavuji si pár situací, kdy jsem zaváhal, ale žádnou zjevnou chybu. Dobře, jednou jsem nezastavil před přechodem, na nějž zleva váhavě vstupovala skupinka turistů. A při odbočení doleva jsem si nenajel dost vlevo... to by asi tak bylo všechno. Samo sebou jsem si dával pozor víc než normálně kvůli přítomnosti arbitra hlídajícího každý můj pohyb. Ale občas, hlavně když jsme se začali bavit a moje pozornost polevila, jsem udělal největší boty, o kterých jsem se dozvěděl až v cíli.

Tři vážné chyby

Většinu situací na trase jsem podle lektora vyhodnotil správně, přesto jsem udělal tři vážnější chyby: myška na magistrále, nerozlišování hlavní a vedlejší silnice, dvakrát jsem přehlédl značku s "třicítkou". Ta poslední byla nejhorší – kdyby tohle udělal žák u zkoušek v autoškole, vyletěl by.

Moje hodnocení zatížila i spousta drobnějších lapsů. Nejvíc krátké rozestupy. "Ať už za jízdy (měly by to být dvě vteřiny, vy máte tak jednu!), nebo při zastavování na křižovatkách." A další: blinkr jsem dával současně s pohledem do zrcátka. Sice jsem se vždy přesvědčil, než jsem pak otočil volantem – ale prodleva tam být měla. "Můžete někoho vylekat a on může reagovat ukvapeně a třeba uhýbat," říká Horázný.

Chybně jsem se řadil do pruhů při odbočení doleva – v jednosměrce jsem měl najet až úplně vlevo, já jsem stál uprostřed. A občas jsem špatně držel volant. "Jednou jste dlouho řídil levou rukou a pravou měl na řadicí páce, to je středně vážná chyba," upozornil lektor.

A naučil jsem se i něco nového. "Angličané učí stát na křižovatce buď se zataženou ruční brzdou, nebo zařazenou jedničkou. Když do vás někdo zezadu bouchne, vyhodí vám nohy z pedálů a auto poskočí do křižovatky. S ruční brzdou se tolik nepohne; máte-li zařazeno, zůstane tam jednička a motor chcípne."

infografika

Čtyři hříchy z testu - sledujte ZDE

Za jedna to neumí nikdo

A co mi po testu instruktor doporučil? "Dodržujte rozestupy za vozidly za jízdy i při zastavení, dejte pozor na omezení rychlosti a správně se řaďte při odbočení. Je to celkem banální, ale věřím, že kdybychom to teď jeli znovu, pojedete tak za dvě minus. A to je slušné. Za jedna, tedy úplně bez chyb, neumí jet nikdo, ani já ne," říká Ondřej Horázný.

Největší chyby
V čem Češi riskují a co jim radí lektor

Rychlost

Příliš rychlá jízda v dešti, na sněhu, v koloně, za špatné viditelnosti. Přitom ani nemusíte překračovat povolenou rychlost. Příklad: Když pojedete po ulici s mnoha přechody 50 km/h, je to příliš rychle – za každým zaparkovaným autem může vyskočit chodec, na přechod vjede třeba maminka s kočárkem.
Rada lektora: Pokud chcete být zodpovědní, pojedete tak, abyste dokázali kdykoli zastavit.

Malé rozestupy za vozidly

Ve městě i na dálnici – čeští šoféři se na sebe "lepí" jako magnety. Správně by mezi sebou měli dodržovat dvouvteřinový odstup.
Rada lektora: Sledujte auto před vámi, a když projede třeba kolem sloupu, odpočítejte "jednadvacet, dvaadvacet". Pokud minete sloup dřív, sundejte nohu z plynu.

Nesledování provozu za autem

Zhruba každých 5 vteřin byste měli "mrknout" do vnitřního zrcátka.

Nezastavení před přechodem

Nebezpečné je to hlavně na víceproudé silnici: pokud zastaví jeden řidič, musí i ti vedle něj.