Proč jste si pořídil právě volvo?
Musím přiznat, že mi šlo hlavně o to, aby se v něm pohodlně spalo. Před koupí tohoto vozu jsem si to dokonce u prodejce vyzkoušel. Jakmile jsem zjistil, že složené sedačky jsou skoro ideálně rovné, že se pohodlně natáhnu a za hlavu se mi vejde i ešus s horkým čajem, na nic jsem nečekal a auto koupil.
To všechny vaše vozy musely splňovat tuhle spací podmínku?
Mých prvních šest aut byl Volkswagen "Brouk". Čas od času jsme hráli v tehdejším západním Německu a já jsem si tam za nějakých sedm set marek vždycky nějakého ojetého koupil a tady mi vydržel rok dva.
Jak jste to měl se servisem, se zárukou?
(Smích) Mně stačil klíč třináct a patnáct a kbelík šedé barvy. Veškeré opravy jsem zvládal sám. To bylo tak jednoduchoučké. Jen jednou jsem něco fakt zvoral.
Co to bylo?
Pustil jsem se sám do výbrusu motoru a chladnokrevně jsem přebrousil i ventily. Daleko jsem s tím nedojel. Ventily jsem vypálil, kliková hřídel vypadla na silnici…
A vaše další vozy?
Měl jsem dvakrát Ford Cortina. Ten mladší vypadal skoro jako lotus. Ale úplně první auto, které jsem si kupoval jako nové, byl Ford Sierra. Ale ten mi nabourali čert s Mikulášem.
To je žert?
Pravda! Pátého prosince - už nevím, kterého roku - mi celý bok naboural čert s Mikulášem. Jeli v moskviči. Nejlepší na tom bylo, že to byli převlečení policajti, oba strašně opilí, a slibovali mi, že když jim podepíšu, že tam byla mlha, bude všechno zase v pořádku a škodu zaplatí. On ten jejich moskvič byl navíc služební.
Jak vycházíte s policií dnes?
Už dlouho jsem nedostal pokutu. Léta mého fanfaronství už jsou dávno pryč, takže už ani nemusím používat oblíbenou větu mého dobrého kamaráda, která prý zaručeně na policisty vždy zabírá: "Vy jste takový inteligentní člověk…" Ale je pravda, že jsem v posledních deseti letech nepoměrně lépe vycházel s dopravní policií než s leteckou inspekcí!
Copak v autě jste beránek a v letadle sebevražedný pilot eskadry kamikaze?
Jako úplně první soukromá osoba jsem před deseti lety koupil letadlo. A oni se po mně strašně vozili. Třeba mi dělali nohy, že nemám protokoly o tom, že mechanik nastartoval motory a předal mi proti podpisu letoun připravený k letu. Tak já vzal provozní příručku k téhle cessně a přečetl jim první větu: Letadlo může letět, když motor dobře jde! Co by tu dělal mechanik?
Opravdu se vám podařilo dohonit víc obchodů díky tomu, že jste na vzdálenější jednání létal?
To byly první představy. Pak jsem naopak o kšeft přišel, když se udělalo tak ošklivé počasí, že jsem se musel vrátit na domácí letiště, zatímco autem bych to býval projel.
U obchodníka vaší energie by to skoro mohl být důvod letadlo okamžitě prodat…
To zase ne. Třeba často létám na jednání do Londýna, a to vždy letím svým. Trvá mi to slabé čtyři hodiny i se zastávkou v Německu. Mám tam takovou pěknou hospůdku.
Tvrdíte, že nemáte rád přískoky autem mezi semafory. Když jste takový letec, to by se vám hodila helikoptéra, ne?
Už jsem na tom intenzivně pracoval. Letecká inspekce mi dokonce zpracovala trasu přiblížení do mé pražské kanceláře - pěkně přes Stromovku, abych příliš nerušil v obytných částech. Jenomže pak vyšlo nařízení, že nad město nesmí žádný jednomotorový stroj. A když jsem uvažoval o dvoumotorovém, ukázalo se, že by byl moc hlučný. No, hotová Hlava 22.
Takže stejně musíte dělat přískoky autem mezi semafory…
Bohužel ano. Díky tomu vidím, jaký je stav národa: lidé ještě stále žijí v jakémsi opojení ze silných aut. Pořád potřebují mezi sebou soutěžit, předhánět se. Nesmyslně. Všichni jsme přece na stejné silnici a musíme společně vycházet. Těším se na dobu, až právě ti, co se budou řítit jako nebezpeční šílenci, budou za hlupáky a burany!
Musím přiznat, že mi šlo hlavně o to, aby se v něm pohodlně spalo. Před koupí tohoto vozu jsem si to dokonce u prodejce vyzkoušel. Jakmile jsem zjistil, že složené sedačky jsou skoro ideálně rovné, že se pohodlně natáhnu a za hlavu se mi vejde i ešus s horkým čajem, na nic jsem nečekal a auto koupil.
To všechny vaše vozy musely splňovat tuhle spací podmínku?
Mých prvních šest aut byl Volkswagen "Brouk". Čas od času jsme hráli v tehdejším západním Německu a já jsem si tam za nějakých sedm set marek vždycky nějakého ojetého koupil a tady mi vydržel rok dva.
Jak jste to měl se servisem, se zárukou?
(Smích) Mně stačil klíč třináct a patnáct a kbelík šedé barvy. Veškeré opravy jsem zvládal sám. To bylo tak jednoduchoučké. Jen jednou jsem něco fakt zvoral.
Co to bylo?
Pustil jsem se sám do výbrusu motoru a chladnokrevně jsem přebrousil i ventily. Daleko jsem s tím nedojel. Ventily jsem vypálil, kliková hřídel vypadla na silnici…
A vaše další vozy?
Měl jsem dvakrát Ford Cortina. Ten mladší vypadal skoro jako lotus. Ale úplně první auto, které jsem si kupoval jako nové, byl Ford Sierra. Ale ten mi nabourali čert s Mikulášem.
To je žert?
Pravda! Pátého prosince - už nevím, kterého roku - mi celý bok naboural čert s Mikulášem. Jeli v moskviči. Nejlepší na tom bylo, že to byli převlečení policajti, oba strašně opilí, a slibovali mi, že když jim podepíšu, že tam byla mlha, bude všechno zase v pořádku a škodu zaplatí. On ten jejich moskvič byl navíc služební.
Jak vycházíte s policií dnes?
Už dlouho jsem nedostal pokutu. Léta mého fanfaronství už jsou dávno pryč, takže už ani nemusím používat oblíbenou větu mého dobrého kamaráda, která prý zaručeně na policisty vždy zabírá: "Vy jste takový inteligentní člověk…" Ale je pravda, že jsem v posledních deseti letech nepoměrně lépe vycházel s dopravní policií než s leteckou inspekcí!
Copak v autě jste beránek a v letadle sebevražedný pilot eskadry kamikaze?
Jako úplně první soukromá osoba jsem před deseti lety koupil letadlo. A oni se po mně strašně vozili. Třeba mi dělali nohy, že nemám protokoly o tom, že mechanik nastartoval motory a předal mi proti podpisu letoun připravený k letu. Tak já vzal provozní příručku k téhle cessně a přečetl jim první větu: Letadlo může letět, když motor dobře jde! Co by tu dělal mechanik?
Opravdu se vám podařilo dohonit víc obchodů díky tomu, že jste na vzdálenější jednání létal?
To byly první představy. Pak jsem naopak o kšeft přišel, když se udělalo tak ošklivé počasí, že jsem se musel vrátit na domácí letiště, zatímco autem bych to býval projel.
U obchodníka vaší energie by to skoro mohl být důvod letadlo okamžitě prodat…
To zase ne. Třeba často létám na jednání do Londýna, a to vždy letím svým. Trvá mi to slabé čtyři hodiny i se zastávkou v Německu. Mám tam takovou pěknou hospůdku.
Tvrdíte, že nemáte rád přískoky autem mezi semafory. Když jste takový letec, to by se vám hodila helikoptéra, ne?
Už jsem na tom intenzivně pracoval. Letecká inspekce mi dokonce zpracovala trasu přiblížení do mé pražské kanceláře - pěkně přes Stromovku, abych příliš nerušil v obytných částech. Jenomže pak vyšlo nařízení, že nad město nesmí žádný jednomotorový stroj. A když jsem uvažoval o dvoumotorovém, ukázalo se, že by byl moc hlučný. No, hotová Hlava 22.
Takže stejně musíte dělat přískoky autem mezi semafory…
Bohužel ano. Díky tomu vidím, jaký je stav národa: lidé ještě stále žijí v jakémsi opojení ze silných aut. Pořád potřebují mezi sebou soutěžit, předhánět se. Nesmyslně. Všichni jsme přece na stejné silnici a musíme společně vycházet. Těším se na dobu, až právě ti, co se budou řítit jako nebezpeční šílenci, budou za hlupáky a burany!
 Proč raději létá? Vždyť statistiky uvádějí, že malá letadla jsou v průměru osmnáctkrát bezpečnější než automobil v běžném provozu. |
