Bezpečnost autobusů: Chybí jim deformační zóny

Někteří cestující z autobusu, který v neděli havaroval v Rakousku, nebyli připoutaní. Jaké další faktory se podepisují na smrti lidí v dálkových autobusech?

Ilustrační foto | foto: Setra

Právníci tvrdí, že řidiči mají povinnost oznámit cestujícím v autobuse, aby si zapnuli bezpečnostní pásy. Názory na jejich používání se však různí.

Hasiči tvrdí, že je z autobusu jednodušší dostat člověka, když je připoutaný, i když autobus leží na střeše.

"V moderním autobuse nesmí pásy chybět, aspoň dvoubodové,“ míní expert na autobusy Radek Vopička.

V autobuse má cestující podvědomý pocit bezpečí, ovšem ten je relativní. "Zmuchlat“ se při havárii může mnohatunový kolos stejně jako osobní auto.

"Autobus nemá žádné deformační zóny. Jeho osmnáct tisíc kilogramů si prorazí cestu i domem bez výrazných problémů. Úlohu deformačních zón přebírají sedadla. Jsou konstruována tak, aby se příslušně deformovala, když do nich cestující narazí zezadu,“ říká Jan Vodstrčil z oddělení homologace výrobce autobusů Karosa.

Výroba autobusů podléhá zhruba šestnácti bezpečnostním směrnicím a předpisům včetně takového, který určuje zachování minimálního prostoru pro přežití cestujících při převrácení autobusu. Tuto normu však nesplňují dvoupatrové autobusy.

Zranění i lidské životy si každoročně vyžádá porušování předpisů ze strany řidičů. Ne v každém dálkovém autobuse mohou například cestující stát za jízdy.

"Kolik lidí může při jízdě stát v uličce a zda vůbec, je dáno zápisem v technickém průkazu, tedy homogolací vozidla. Záleží na typu autobusu,“ říká dopravní expert Stanislav Huml.

Problémy autobusů netkví jen v technických otázkách. Nedodržování předepsaných přestávek, minimální požadavky pro práci řidiče, nepozornost a bezohledné chování ostatních řidičů. To jsou hlavní nešvary, které trápí autobusovou dopravu.

Expert: "Karosy u nás výrazně
překračují svou životnost“

Vedoucí oddělení homologace výrobce autobusů Karosa Jan Vodstrčil říká, že z hlediska pasivní bezpečnosti jsou autobusy na úrovni osobáků.

Které nejčastější závady u autobusů se v minulosti stávaly?
Z hlediska bezpečnosti je v České republice asi největší problém s překračováním plánované životnosti autobusů. Vozy, které byly podle socialistických norem konstruovány na osm let života, jezdí na našich silnicích i dvacet let. Překročením životnosti dochází pochopitelně i ke korozi nosné konstrukce.

Používají autobusy nějaký systém proti převrácení?
Jedna směrnice předepisuje zkoušku stability, při které je nové vozidlo s cestujícími, tedy pochopitelně figurínami, naklápěno na obě strany pod úhlem 28°. Systémy omezování náklonu jsou stejné jako u osobáků, pérování, tlumiče, stabilizátory.

Autobusy nemají deformační zóny, proč se u nich nevyrábí?
Návrh zavedení deformačních zón už v mezinárodním fóru padl, ale experti OSN zatím sbírají materiál pro přípravu bezpečnostních standardů.