Test žárovek

Test žárovek | foto: Petr Lemberk, MF DNES

Blogeři a auta: Blondýna musí poradit mechanikovi, jak vyměnit žárovku

  • 268
"Osmi stovkami za výměnu žárovky jste s úspěchem prorazili psychologickou hranici, za kterou se dějí zázračné přeměny blondýn v automechaniky," vzkazuje blogerka iDNES.cz Monika Švecová servismanům.

Každý rok v červnu nám "prdnou" přední světla, z čehož jedno cestou na dovolenou a druhé po návratu. Letos jsme sice auto o červnový výlet do zahraničního servisu ošidili, ale na své si stejně přišlo.

Dosud výměna předních světel probíhala zakleknutím automechanika za přední kolo, nasazením zhnuseného výrazu plného obrovské dřiny, pět minut funění, jeden deklík, druhý deklík, chvilka jednorukého lovení (silně připomínajícího inseminaci krávy) kdesi za kolem v díře podběhu, slavnostním vylovením špatné žárovky a totéž pozpátku.

A jako bonus průběžné nadávání jak "zrovna tendle typ auta je na výměnu předních světel bezkonkurenčně nejblbější na celém světě" (pravil mechanik značkového servisu značky totožné s autem, tedy ten, co nám ho víceméně prodal). Po tomto představení došlo ke zkasírování tří až pěti set, které jsme vcelku vděčně vyklopili, viděli jsme přece, jaká je to dřina. Taková, že s sebou ani náhradní žárovky nevozíme, když to zvládne vyměnit jen automechanik a ještě horko těžko.

... zrovna tenhle typ auta je na výměnu předních světel bezkonkurenčně nejblbější na celém světě...

Blogerka Monika Švecová píše pro čtenáře iDNES.cz. Další texty čtěte na monikasvecova.blog.idnes.cz

Tak letos tedy jinak. Zapíchla jsem auto u servisu čumákem rovnou k vjezdu dovnitř, ať to mají blízko a hezky to odsýpá a za deset minut vypadnu o tři až pět kilo lehčí a žárovku za dvacku bohatší, prošla jsem zákazem vstupu dílnou do kanceláře (je to blíž), přednesla žádost a vypravili jsme se k problému.

Tím to odsýpání skončilo, neboť následovala scénka na téma, jak to nejde. Zaklekl první a strčil ruku krávě do břicha. Tele nikde. Zaklekl druhý, tahal, kroutil, fakt nevím co, nicméně po chvíli povstal a zničeně pravil, že to nejde, a že "speciálně tendle typ auta je fakt na ty žárovky nejblbější na celém světě", a že to musí zvednout na plošinu a odšroubovat minimálně nárazník.

Zeptala jsem se, jestli to myslí vážně, že kvůli žárovce to budou zvedat a rozebírat půl auta, a ať uhne, že to zkusím sama. Bohužel jsem se nechala zahnat a hodinu čučela do krajiny. Poté jsem vyklopila za žárovku 812 Kč a převelice nenaladěně odjela.

Po dvou dnech už mě ta rozladěnost celkem přešla, nebýt toho, že mi volali z kanceláře servisu, jak jsem byla se službou spokojená. Tak jsem se zase rozladila a povyprávěla jsem slečně, že jim tu žárovkovou šarádu za 812 dlouho nezapomenu a slečna si poznamenala, že se mi služba zdála příliš drahá. Bystrá holka, škoda že tam na vedlejšák nemění žárovky. Zn. dlouhá, štíhlá předloktí výhodou…

Příležitost zapomenout se vskutku nekonala, neboť jasnovidný pocit, že nesvítí pravé světlo se dostavil příliš brzy.

Původní servis jsem vyloučila úplně a vyslala jsem výpravu ke konkurenci s pokynem, že na plošinu ani z dálky a pokud to nespraví na zemi, tak ať koupí akorát ty žárovky.

Na licitaci země-plošina vůbec nedošlo, protože ve tři čtvrtě na dvě v sobotu odpoledne již všichni pracovníci ochotní se ušpinit byli – bez ohledu na pracovní dobu – dávno doma, ale k prodeji žárovky přece jen došlo.

Po obědě jsem na netu nastudovala teorii, prolezla nadávající diskuse, vyzbrojila se dle sebraných poznatků sadou šroubováků, kosmetickým zrcátkem, chirurgickými rukavicemi (prý se na tu žárovku nesmí hamtat), dětským nočním světýlkem ve tvaru měsíce (baterku jsem nenašla), foťákem, polystyrénovou plavací destičkou, abych si neotlačila kolena a s mou základní univerzální myšlenkou "Ono to nějak půjde" vyrazila.

Přeparkovala jsem si auto, aby na mě nebylo vidět, vytočila kola do boku a započala hledání páčky na zvednutí deklu nad motorem, aby mi tam šlo seshora světlo (doporučení z netové diskuse). Páčku jsem našla hned na druhý pokus (naposledy jsem ji použila před patnácti lety ve stodvacítce, protože vepředu byl kufr a ta byla u spolujezdce), ale víko to neotevřelo. Ale to nic, ani ne za deset minut jsem se dohmatala k mačkacímu čtverečku a víko bylo nahoře.

V podběhu za kolem jsem vyloupla první kryt a odšroubovala víčko. Pak už jsem nevěděla, co s tím, protože v diskusích psali, že následuje jakési péro nebo pružina, no to je fuk, nebylo tam nic. Lezly z toho akorát jakési drátky, které jsem se rozhodla neodpojovat. Vrazila jsem tam seshora ruku s foťákem a vyfotila si to zátiší na makro. Po chvíli studia zachyceného výjevu jsem vrazila jednu ruku zespoda dírou v podběhu, druhou ruku seshora vedle motoru, přidržela si plechový okraj a vyndala žárovku i s drátky. Vytáhla jsem vidličky žárovky z umělé hmoty, zastrčila novou žárovku do umělé hmoty, vzpomněla jsem si, že nemám rukavice, tudíž jsem žárovku ohamtala, i strčila jsem dovnitř ruku i s kusem bundy a přeleštila jsem ji. Nastartovala jsem auto – a tramtadádá – svítilo to! Akorát tedy do motoru, nikoliv ven.

Levou rukou zespoda a pravou seshora jsem to zastrčila zpátky. Seshora jsem zašroubovala deklík, zezdola zaplácla díru v podběhu a za temného mumlání osmsetdvanáct-osmsetdvanáct-osmsetdvanáct jsem přeparkovala auto zpátky.

Nedalo mi to a mrkla jsem ještě na levou stranu, která má být horší než pravá, protože jsou tam natarasené jakési krámy navíc. Jo, je to tam těsnější, ale ruce se mi tam vlezou z obou stran, takže...

… takže milí automechanici

Děkuji vám, že jsem si rozšířila obzor netušeným směrem a chcete-li si ho rozšířit také, kapoty nahoru! Budete koukat, jak krásně uvidíte, do čeho hrabete a nemusíte to tele rodit poslepu zespoda. A když si místo dřepění u podběhu stoupnete před čumák, můžete použít obě ruce. Na všechno je vidět, zvlášť když to na rozdíl ode mě nevidíte poprvé a víte, kam se máte dívat a co tam na vás vybafne.

A zejména bych vám doporučovala to s tím rýžováním za blbosti nepřehánět. Klidně si dávejte kvůli výměně žárovčičky auta na plošinu, ale napařit za to kunčoftovi pětikilo navíc se vám fakt nevyplatí, neboť to vede k samostatnosti. Do pětistovky by mě nenapadlo prasit si ruce po lokty a zvyšovat svou místní popularitu už tak nezadržitelně stoupající od doby, co jsem nakopla popelnici tak uměleckým způsobem, že mě místní puberťáci uctivě zdraví už z dálky. Ale osmi stovkami za žárovku jste s úspěchem prorazili psychologickou hranici, za kterou se dějí zázračné přeměny blondýn v automechaniky…

Tak opatrně, jsem tvor velmi zvídavý!

Jak vyměnit žárovku

U modernějších aut za vás hlídá elektronika, zda všechna světla svítí, u škodovek ji mají všechny od modelu Fabia druhé generace.

Vybavenější škodovky s palubním počítačem a velkým displejem umí dokonce poznat a napíšou, která konkrétní žárovka "odešla", jinak svítí jen žlutá baňka s vykřičníkem a auto musíte obejít sami.

Výměnu žárovek v předních i zadních světlech byste měli zvládnout svépomocí, kromě xenonových výbojek (montáž je složitá a výbojky navíc v zásobě nevozíte, protože jedna stojí tisíce korun).

U většiny škodovek se přední žárovka mění zevnitř motorového prostoru po sundání gumového krytu, u nové octavie je však nutné povolit dva šrouby a celý světlomet vytáhnout. Vyzkoušeli jsme si to, je to víc než jednoduché, a taky pohodlné.

Je nutné povolit velkou matku ze strany motoru a pojistku u chladiče, pak lze celé světlo lehce vyjmout. U jiných aut většinou stačí sundat gumový kryt zevnitř světlometu, žárovka musí zacvaknout do spony. Pozor na její správné natočení, musí zapadnout do výřezu. K výměně nepotřebujete žádné nástroje.

U mnohých zahraničních vozů si však sami neporadíte, vyžadují demontáže nárazníku či plastových krytů v podbězích.

Výměna žárovky - u Škody Octavia musíte vynat celé přední světlo
Výměna žárovky
Výměna žárovky

Výměna žárovky v zadním světle

U většiny značek je nutné odstranit záslepky a pak buď odšroubovat světlomet,
nebo jako u fabie na snímku odstranit plastový kryt a vyndat
plato se žárovkami.