Pavla Duchka nečekala příjemná cesta. Potřeboval odvézt autem z Plzně do Prahy příbuzné na pohřeb. Kvůli arogantnímu řidiči však mohl mít na dálnici pohřeb svůj vlastní. "Na dlouhé rovince na plzeňské dálnici u Žebráku jsem zhruba stotřicítkou předjížděl skupinu šesti až osmi kamionů, když mne vysokou rychlostí dojel mladík v mercedesu," popisuje začátek nebezpečné situace Pavel Duchek. "Světly se domáhal, ať rychle uhnu do poměrně malé mezery mezi kamiony.
To jsem neudělal, zvýšil jsem rychlost a zařadil se až do volného místa před tím prvním." Následující chvíle přirovnává Pavel Duchek k hororu. "Mercedes se rychle zařadil přede mne a začal intenzivně brzdit. Byl jsem v kritické situaci. Blížil jsem se k vozu před sebou a za mnou se přibližoval kamion." Tři důchodci, které Pavel Duchek vezl na pohřeb, byli v šoku. Vše dopadlo dobře jen proto, že řidič mercedesu přidal plyn dříve, než rozjetý kamion mohl smést ze silnice automobil před sebou.
Odkliďte ty zraněné, já spěchám do Prahy
Reportáž z českých silnic
Reportér MF DNES David Macháček řídil osobní auto po dálnici z Prahy do Brna a pak se vedlejšími silnicemi vracel zpět. Za jeden všední den ujel 600 kilometrů. Celou cestu se snažil důsledně dodržovat platné zákony a předpisy. Podobně poctivých řidičů potkal za celý den velmi málo. Mnohem častěji mu ostatní dávali najevo, že je na silnici za blbce. Reakce čtenářů-řidičů na jeho reportáž Vám teď přinášíme.
Marie Soukupová projezdila jako profesionální řidička celou Evropu a v Mexiku se nějaký čas živila jako šofér kamionu. Nejděsivější zážitek má stejně jako Pavel Duchek z plzeňské dálnice. "Bylo to před několika lety. Na dálnici se v úseku u Loděnice stala dopravní nehoda. Na silnici přistál vrtulník a lékaři začali nakládat těžce raněné. Najednou se přiřítil "borec" se dvěma dětmi na zadním sedadle a k úžasu nás slušně čekajících proletěl mezi všemi a řítil se ku Praze. Jeho děti na ostatní vesele vyplazovaly jazyk," vzpomíná Marie Soukupová.
Tehdy se naštěstí nikomu nic nestalo, ale při nedávné jízdě nedaleko pražského letiště už Marie Soukupová tolik štěstí neměla. S novým osobním autem projížděla úsekem, kde byl zákaz předjíždění, plná bílá čára a rychlost snížená na 40 kilometrů v hodině. "Najednou se proti mně objevil letištní taxík, který předjížděl v protisměru. Strhla jsem řízení vpravo, abych zabránila čelnímu nárazu. Pochopitelně, že jsem narazila na obrubník, do kola prorazila asi šesticentimetrovou díru a zbytek asi ani nemusím dál popisovat."
Co si to dovoluješ?
Lucie Truhelková potřebovala v Olbramovicích odbočit doprava na hlavní silnici. Z levé strany však přijížděl kamion, a tak zůstala raději stát a čekala, až bude mít volno. "Vedle mě zastavilo další auto. Aha, asi taky počká a pak pojede doleva," uvažovala Lucie Truhelková na křižovatce. Jenže všechno bylo jinak. "Řidička usoudila, že to před kamionem stihne. Tak na to šlápla a objela mě, jela taky doprava! Já jen koukala a můj přítel si zaklepal na čelo.
To si dovolil dost. Když kamion přejel a já vjela na hlavní, prostředkem silnice se proti nám řítila žena, jako by nám chtěla skočit pod kola. Nechtěla, jen měla potřebu zakřičet na mého přítele: "Co si to dovoluješ?" Viděla jeho zaklepání na čelo. Pochopila bych možná její jízdu, kdyby někam opravdu hodně spěchala, ale ona pak najednou měla čas zastavit auto u krajnice a jít si to vyříkat."
Na červenou stojí jen hlupák
"Jezdím podle vyhlášky a jsem za blbce" - článek i s kompletními reakcemi čtenářů ZDE!
Na pozoru by se měl mít každý, kdo v Brně přijede na křižovatku u hypermarketu OBI. Někteří řidiči ji totiž běžně projíždějí na červenou, mají na to svůj trik, který popisuje Jan Lous, svědek takových manévrů. "Pro jízdu v přímém směru svítí červená a ve frontě před semaforem stojí šest aut. Přijíždí další vůz. Nezařazuje se však na konec fronty, ale volným pruhem pro odbočení vpravo jede až k semaforu. Tam na zelenou také rychle odbočí, ale hned za křižovatkou otáčí vůz prudce do protisměru, přejede tramvajové koleje a znovu zahýbá vpravo. Tím se dostane do původního směru a nemusí čekat jako ostatní."
Kde je policie?
Řidiči, kteří se snaží dodržovat předpisy, končili své dopisy stejnou poznámkou. Kvůli těm bezohledným se na silnicích bojíme a policie by je měla přísněji trestat, shodovali se. Zároveň přiznávali zklamání z toho, že policisty při trestání dopravních přestupků takřka nevidí. "Když jsem se před více než dvěma roky obrátil na policii se žádostí, aby se v pražské Ocelkově měřila rychlost, neboť zde některá auta jezdí i více než osmdesátikilometrovou rychlostí, přišly nicneříkající odpovědi a za celou dobu se zde s radarem nikdo neobjevil," napsal Michal Ptáček.
Jiří Hodač zase líčí jinou zkušenost s dopravní policií. "Moje známá jela po dálnici přes 190 kilometrů v hodině a dostala směšných 200 korun pokuty. To víte, je to kočka." Pokud by policisté nevěděli, kde bezohledné řidiče najít, posílá jim jeden tip Ilona Štraubová. "Před naším domem vede hlavní na Karlštejn. Tam se jezdí... Motorkáři na zadním kole předjíždějí náklaďáky. Policii jsem tam ještě neviděla, a přitom tam už bylo několik smrtelných havárií."
