Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Progresivní Borgward se vrací. Parádní německá fára stavěl génius z Tatry

aktualizováno 
Koncern Borgward platil v polovině minulého století za jednu z nejvýznamnějších a nejprogresivnějších německých automobilek a zahrnoval i značky Hansa, Lloyd a Goliath. V roce 1961 za záhadných okolností zkrachoval. Nyní je zpět. Na letošním ženevském autosalonu má proběhnout jeho slavný návrat.

Nejzajímavější zpráva lákající do letošní Ženevy má nádech tajemna: jméno Borgward se vrací na scénu - po více než padesáti letech.

Může se hodit

Hledáte nové auto a nechce se vám běhat po autobazarech? Vyberte si svůj nový vůz z nejširší nabídky na trhu v klidu domova na Automodul.cz.

Nejde však o žádný blesk z čistého nebe. Již v roce 2008 totiž vnuk zakladatele továrny Carla Borgwarda Christian založil spolu s Karlheinzem Knössem ve švýcarském Lucernu firmu Borgward AG. Ta se má vrátit k výrobě automobilů, ale také lodí a letounů, přičemž v týmu nechybí ani slavný norský designér Einar Hareide, jenž se podepsal nejen pod poslední Saaby 900 a 9-5, ale také pod Mercedes-Benz třídy E generace W210, tedy progresivně stylizovanou „masařku“.

Borgward Isabella sedan

Borgward Isabella sedan

Počátky koncernu Borgward se datují už do první dekády dvacátého století. Zrodily se tam malé automobilky Hansa Automobilgesellschaft a Namag (ten vyráběl vozy pod jménem Lloyd), jež v roce 1914 splynuly do jedné společnosti Hansa Lloyd Werke AG. Po válce se jí ve zbídačeném Německu nedařilo a na sklonku dvacátých let zkrachovala. Toho využil Carl Borgward, jenž od roku 1924 ve svém podniku vyráběl mimořádně úspěšnou tříkolovou dodávku Goliath-Blitzkarren, a trosky firmy Hansa Lloyd Werke AG koupil. Ovládl ji v roce 1929, kdy se stal jejím ředitelem, nic pak již nebránilo tomu, aby ji propojil s vlastní továrnou Goliath Werke Borgward. Potřebný kapitál stále vydělávala lehká tříkolka, přejmenovaná záhy na Goliath Pionier.

Ve třicátých letech vzešla z Borgwardova koncernu řada víceméně ortodoxních, ovšem spolehlivých konstrukcí včetně elegantních čtyřválců Hansa 1100. Po roce 1935 byly nabízeny i verze 1700, jež na první pohled odhalíte podle počtu manuálně ovládaných ventilačních klapek po stranách kapoty: Hansa 1100 měla na každé straně čtyři, Hansa 1700 pak pět.

Ještě před vypuknutím druhé světové války se představila řada unifikovaných koncepcí, jež se prodávaly pod jmény z portfolia Borgwardova koncernu a jejich kombinacemi. Po skončení války se objevila Hansa 1500 s elegantní, líbivou pontonovou karoserií, která byla k mání v celé řadě karosářských variant. Vůz slavil svoji premiéru na ženevském autosalonu v roce 1949 a až do nástupu legendární Isabelly v roce 1954 reprezentoval Borgwarda ve střední třídě.

Hansa 1500 měla sice ještě samostatný rám podvozku, ale již celokovovou karoserii, přičemž se o ní hovoří jako o vůbec prvním zcela nově navrženém německém automobilu po skončení druhé světové války. Pozoruhodná byla standardní instalace blikajících světel v rozích karoserie, jež nahrazovala tehdy obvyklé mechanicky výklopné ukazatele. Brzdy byly kapalinové a všechna kola měla nezávislé závěsy. Řadové čtyřválce OHV s objemem 1,5 l dosahovaly výkonu 35 až 38 kW, ve sportovních verzích až 49 kW, převodovky byly třístupňové manuální s řazením na sloupku volantu, na přání samočinné dvoustupňové, pohon samozřejmě zadních kol.

Lloyd  LP600

Lloyd LP600

V roce 1952 dostala tato Hansa větší motor 1,8 l a označení 1800. Výkon dosahoval 44 kW, ovšem hlavním přínosem se stala čtyřstupňová převodovka se synchronizací na dvou vyšších stupních. Pozoruhodnou verzí byla o rok později představená dieselová verze s výkonem 31 kW, u níž redakce britského magazínu The Motor v testu z roku 1954 naměřila nejvyšší rychlost 109 km/h, zrychlení z 0 na 80 km/h za 27,9 s a kombinovanou spotřebu 6,2 l/100 km.

Fotogalerie

Největší slávou pro koncern Borgward však byla skvělá Isabella. Vyráběla se od roku 1954 až do bankrotu a některé vozy nesly emblémy Hansy. Ještě v průběhu roku 1954 vzniklo více než 11 000 vozů tohoto typu, což znamenalo fenomenální úspěch. Cenově stála Isabella nad konkurencí Opel či Ford, ale citelně níž než třeba Mercedes-Benz 180.

I přes objem pouhých 1,5 l si vůz díky výkonu 45 kW vysloužil skvělou pověst pro svoji jízdní dynamiku (nejvyšší rychlost pohodlně přesahovala 130 km/h!) a stabilitu ve vysokých rychlostech, hlavní novinkou se však stala samonosná karoserie s vinutými pružinami na všech nezávisle zavěšených kolech. Isabella byla k mání v řadě karosářských verzí od konvenčního sedanu přes třídveřové kombi, ovšem skutečnou legendou, jež je v myslích znalců zároveň i synonymem pro jméno Borgward, se stalo elegantní kupé s dvoubarevným lakováním, lomeným prolisem na bocích a vystupujícími „ploutvičkami“ na zadních blatnících. Rokem 1958 nastoupily u Isabell verze TS s výkonem zvýšeným na 56 kW.

V roce 1959 Borgward představil progresivně řešený Lloyd Arabella s kapalinou chlazeným motorem 0,9 l boxer nad přední poháněnou nápravou. Moderně střižený vůz vynikal negativně skloněnými sloupky C na způsob Fordu Anglia, ovšem srovnatelná konkurence byla bohužel levnější. Mezi poslední význačné projekty koncernu Borgward patřil šestiválcový sedan P100, prezentovaný na frankfurtském autosalonu v roce 1959, jenž se měl stát vlajkovou lodí koncernu. Už o rok později se však dočkal drtivé konkurence v podobě Mercedesu 220SE, navíc o osudu koncernu Borgward již tehdy bylo prakticky rozhodnuto.

Borgward Isabella coupé

Borgward Isabella coupé

Carl Borgward se rozhodl na rozdíl od svých konkurentů (VW, Opel, Ford) pro cestu progresivity, zaváděl samočinné převodovky i vzduchové pérování, ovšem to přinášelo potíže se spolehlivostí a stálo to spoustu peněz, jichž se mu záhy přestalo dostávat.

Na začátku roku 1961 upadl koncern Borgward do insolvence a kvůli tlakům věřitelů zbankrotoval. Carl Borgward zemřel o dva roky později poté, co všichni věřitelé byli již vyplaceni, zánik koncernu byl ale i přesto již hotovu věcí. Pozadí rozpadu automobilky s nejširším a nejkvalitnějším portfoliem modelů v Německu je dodnes terčem dohadů a konspirativních teorií.

Moravská spojka

Dějiny koncernu Borgward se krátce po skončení druhé světové války protly s moravskou konstrukční školou. V polovině padesátých let v Brémách vznikl experimentální prototyp, jenž byl tak tajný, že se o něm nezmiňuje dokonce ani oficiální 160 stránková monografie Borgward Ein Blick Zurück z roku 1984.

Experimentální vozidlo Borgward Ericha Übelackera

Experimentální vozidlo Borgward Ericha Übelackera

Unikátní fotografie se objevily v letošním lednovém vydání magazínu Motor Journal včetně informací, jež k tomuto prototypu posbíral Valentin Zbyňovský. Autorem vozidla je Erich Übelacker (1899 – 1977). Povědomé jméno? Aby ne, tento německý konstruktér se proslavil v kopřivnické Tatře.

Erich Übelacker vystudoval v Praze ČVUT a v letech 1927 až 1939 byl zaměstnán v automobilce Tatra. Jako nadaný konstruktér tam úzce spolupracoval s Hansem Ledwinkou a jeho synem Erichem a významně se podílel na vzniku modelu Tatra 57. A byl to právě Erich Übelacker, pod jehož vedením se zrodily legendární osmiválce Tatra 77 a 87 i čtyřválec 97.

Během války prošel několika dalšími továrnami včetně rakouského Steyru, až v roce 1949 nakonec zakotvil v Brémách u Borgwarda. Tam až do krachu koncernu vedl oddělení užitkových a speciálních automobilů, nicméně jeho meziválečné působení v Tatře zůstává i s odstupem let vrcholem jeho kariéry.

Prototyp na snímcích se objevil v srpnovém vydání německého magazínu Auto Motor und Sport roku 1955. Mělo jít o koncept vozidla budoucnosti na špici dobové konkurence; Erich Übelacker v něm zužitkoval všechny své zkušenosti z Tatry, ale stroj působil naprosto extravagantním dojmem. Přední kola poháněl čtyřválcový boxer s objemem 2,5 l o výkonu okolo 130 koní (96 kW) a točivém momentu přes 200 Nm. Tento motor se měl stát základem modulárního systému, který by umožňoval skládat tyto agregáty k sobě a v rámci koncernu Borgward by poháněl automobily různých velikostí, včetně armádních obrněnců.

Übelacker pro tento vůz vyvinul speciální kapalinové kotoučové brzdy, zaoblená karoserie byla z hliníku a prostor pro cestující kryla vzhůru výklopná kopule z plexiskla. Prototyp měl zazářit na frankfurtském autosalonu v roce 1955, ale krátce před jeho otevřením mu během testování selhaly brzdy a havaroval. Byl poškozen do takové míry, že o výstavě nemohla být řeč. Podle dochovaných informací pak prošel přestavbou, ale už se s ním nepočítalo. Další informace o Übelackerově konceptu se rozcházejí, ale s největší pravděpodobností zůstal stát na dvoře továrny až do jejího uzavření, načež byl sešrotován.

Zdroje: archiv autora a publikace Kubisch/Janssen: Borgward Ein Blick Zurück 1984, Elefanten Press, Berlín. Autor děkuje redakci magazínu Motor Journal za poskytnutí snímků experimentálního vozidla (foto: ing. Adolf Babuška a Valentin Zbyňovský) a vozu Hansa 1100 z brněnského srazu historických vozidel v roce 1977

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.