Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

VIDEO: Sláva století páry! Vehikl z Česka je jedno z prvních aut světa

aktualizováno 
Jedno z prvních aut na světě spatřilo světlo světa v českých zemích. Psal se rok 1815, když Josef Božek představil svůj parou poháněný vůz v Královské oboře v Praze. Další rozvoj nadějného projektu však překazil neznámý zloděj.

Za první automobil v historii se zpravidla pokládá tříkolka pana Benze se spalovacím motorem z roku 1885. V souvislosti s udělením patentu na toto zařízení dne 29. ledna 1886 bývá tato událost považována za počátek automobilismu. Pravdou však je, že první experimenty s dopravními „silničními“ prostředky s vlastním pohonem se odehrály mnohem dříve. A tyto první vehikly z automobilového pravěku měly pohon parní.

Replika parovozu Josefa Božka

Replika parovozu Josefa Božka

Plnou parou vpřed aneb pravěk automobilů

Může se hodit

Hledáte nové auto a nechce se vám běhat po autobazarech? Vyberte si svůj nový vůz z nejširší nabídky na trhu v klidu domova na Automodul.cz.

Občas někteří stateční autoři označí za vynálezce automobilu Ferdinanda Verbiesta, vlámského jezuitu a misionáře s vědeckotechnickými ambicemi. Ten postavil roku 1672 (datum je nejisté, udávána jsou i léta pozdější) pro čínského císaře Kchang-Si malý vozík poháněný upravenou primitivní parní turbínou starověkého učence Heróna Alexandrijského. Vozík byl dárkem k obveselení a svou velikostí pouze hračkou či modýlkem, člověk se na něm svézt nemohl.

O sto let později se objevují plody, i když trpké, z dílny francouzského dělostřeleckého důstojníka a vynálezce Nicolase Josepha Cugnota. Jeho těžká a mohutná tříkolka z roku 1769 měla kotel a jednočinný parní motor před předním řiditelným kolem, se kterým se celý tento pohonný šelmostroj při změně směru jízdy vůči rámu natáčel. Tvůrce se svou tříkolkou počítal jako s tahačem děl místo tradičních koní. Celkem byly vyrobeny dva exempláře pro vyzkoušení a tím to všechno skončilo. Vynález se neujal nejen kvůli technické nevyzrálosti, ale i kvůli nezájmu ze strany ministerstva války na jeho dalším vývoji. Cugnot se zapsal do historie také jako viník první dopravní nehody automobilu, když s těžko ovladatelným strojem, který navíc neměl brzdu, prorazil zeď.

Fotogalerie

Větší díru do světa než Cugnot prorazil anglický technik a vynálezce Richard Trevithick, mimo jiné tvůrce vysokotlakého parního stroje. V roce 1803 jezdil v Londýně jeho parní omnibus, praotec dnešních městských autobusů. Trevithickův London Steam Carriage jezdil jenom krátce. Jeho provoz byl nákladný a pro cestující byl při nastupování a vystupování nepohodlný až nebezpečný. Ale byl první.

A konečně se dostáváme do české kotliny. Jakýsi pražský obchodník, pan Hübel, se po návratu ze služební cesty náhodou zmínil o Treivithickovi a jeho experimentech Josefovi Božkovi, mechanikovi na pražské polytechnice. A Božek by nebyl Božkem, kdyby se, až přijde ten pravý čas, nepokusil sám postavit něco podobného.

Parovůz Josefa Božka

V roce 1810 se Josef Božek seznámil s parním strojem typu Watt a zanedlouho si už vyráběl stroje vlastní. Když zvládl výrobu motoru, zbýval už jen krůček ke stavbě samohybného vozu - a v podstatě není důvod nenazvat ho automobilem. Je pravda, že Božek to neměl jednoduché. Limitován byl nedostatečnými finančními prostředky, neboť potřebné součástky a materiál si kupoval sám, i chudším strojním vybavením dílen polytechniky. Navíc mu do stavby neodborně zasahoval jeho nadřízený, profesor Gerstner, který si například vymínil menší kotel.

Replika parovozu

Plně funkční repliku parovozu Josefa Božka (viz. fotogalerie a video) postavil v polovině 80. let 20. století pan Josef Svoboda z Liberce. Letos v zimě prošla replika odbornou rekonstrukcí v První českomoravské restaurátorské dílně na stroje a přístroje, aby mohla udělat radost divákům při ukázkových jízdách u NTM konaných ve dnech 11. až 13. září 2015.

Od 8.5.2015 do 28.2.2016 probíhá v prostorách NTM výstava Parní stroje v českých zemích. Přibližně 150 trojrozměrných exponátů, většina ve formě věrných zmenšených maket, dává ucelený obrázek vývoje parních strojů.

I přes tato úskalí se podařilo parovůz dokončit. Jeho přesná podoba je dnes neznámá. Ačkoli sám Božek vyráběl pro výukové účely věrné modely mnoha zařízení a do dnešních dnů se mnohé z nich zachovaly v muzejních fondech, tak v případě parovozu se této činnosti zdržel. Pravděpodobný důvod takového rozhodnutí je nastíněn v životopise Josefa Božka (box níže).

Při stavbě parovozu Božek vycházel z tehdejších kočárů. Dřevěná korba s místem řidiče vpředu a sedačkou pro dva cestující vzadu byla na exponovaných místech vypolštářovaná. Korba byla usazena na pérech na podvozkovém rámu. Vůz stál na čtyřech kolech, ta přední byla řízena pomocí řídící tyče s pákou. Kotel byl uchycen zcela vpředu pod rámem vozu mezi předními koly a samotný parní stroj byl také pod rámem, před poháněnou zadní nápravou.

Od veřejného představení parovozu uběhlo právě 200 let, konalo se 24. září 1815. V pražské Královské oboře (Stromovka) se sešly davy lidí včetně nejvyšší honorace. Každý byl zvědavý na kouř a páru chrlící samohyb. Někteří nemohli uvěřit, že kočár pojede sám a do poslední chvíle čekali, kdy se objeví koně. Když se stroj dal do pohybu, lidé jásali a volali slávu a vůbec si v té chvíli neuvědomovali, jaký revoluční stroj to tam na palouku vidí.

Replika parovozu Josefa Božka

Replika parovozu Josefa Božka

Během demonstračních jízd stavitel a řidič vozu v jedné osobě vozil zástupce z vyšších vrstev. Někteří měli zpočátku dokonce neskrývané obavy na neznámý stroj nasednout, ale i ti nakonec po projížďce vystoupili nadšeni. Celá akce byla obrovským úspěchem a druhý den se musela opakovat.

Pod dojmem tohoto úspěchu se Božek rozhodl postavit paroloď a podmanit si tak pomocí parního stroje vodní živel. Při společné exhibici s touto parolodí a parovozem konané v roce 1817 došlo k nepříjemné události, kdy neznámý poberta ukradl vybrané vstupné kryjící zpětně výdaje na stavbu. Božek kvůli tomu zanevřel na stavbu dalších dopravních prostředků poháněných parou.

Na kontinentální Evropě je Božkův parovůz z roku 1815 prvním doloženým čtyřkolovým silničním dopravním prostředkem s vlastním pohonem. Ať žije století páry!

Josef Božek

Do české mlynářské rodiny Božků, žijící ve slezské vesnici Biery (dnes Polsko), se narodil 28. února 1782 chlapec jménem Josef. Vyznačoval se nadprůměrnou hloubavostí a kutilstvím. Během studií na gymnáziu v Těšíně sestrojil desítky složitých modelů mechanismů. V roce 1803 začal studovat matematiku a mechaniku v Brně, ale již roku následujícího zamířil do Prahy. Cestu absolvoval pěšky, což v té době nebylo zas až tak nic neobvyklého, vzpomeňme třeba F. L. Věka, který podobně putoval na trase Praha - Dobruška.

V Praze se jako chudý student přírodních a technických věd na filosofické fakultě Univerzity Karlovy živil opravou hodin všech rozměrů a vychováváním dětí jednoho hraběte. Zanedlouho však neodolal vábení profesora F. J. Gerstnera, který mu na základě referencí nabídl místo mechanika ve školních dílnách nově ustaveného Polytechnického ústavu Království českého v Praze. Josef Božek tedy zanechal studia, opustil děti a nastoupil k panu profesorovi.

Na pražské polytechnice měl příležitost pracovat na mnoha možných i nemožných technických dílech. Mělo to však i stinnou stránku, neboť jeho plat obyčejného zaměstnance ve školství nemohl kopírovat výšku jeho zásluh na poli vědy a techniky. Navíc samotný Gerstner byl kolikrát brzdou v rozletu Božkova technického ducha.

Josef Božek a jeho parovůz

Božkovo srdce zaplesalo radostí, když hrabě a technik Jiří F. A. Buquoy přivezl do Prahy nesestavený polotovar Wattova parního stroje. Božek ho dal zanedlouho dohromady a rozchodil. Další nevelké parní stroje v tom období už stavěl sám a nainstaloval do silničního parovozu a menší říční lodě. Parovůz úspěšně předvedl v pražské Stromovce v září 1815 a o necelé dva roky později pořádal společnou exhibici parovozu na stejném místě a parolodi na vltavském rameni poblíž. Přišla však průtrž mračen, nastalý chaos využil neznámý zlodějíček a ukradl kasu s vybraným vstupným nemalého finančního objemu díky hojné účasti diváků. Znechucený a zadlužený Josef Božek své parní stroje v náhlém pohnutí mysli rozmlátil. V dalším profesním životě se jimi zabýval minimálně a to pouze těmi stacionárními. Ba co víc, říká se, že proti nim spíše brojil.

I když se tedy Božek kvůli této krátké avšak plodné epizodě nejčastěji vyzdvihuje jako pionýr parních dopravních prostředků, jeho záběr a význam byl nesrovnatelně širší. Opravoval a vyráběl hodiny přenosné i stabilní, konstruoval například vodárenská čerpadla nebo vagóny pro naši první koněspřežnou dráhu a zhotovil nespočet funkčních modelů a mechanismů pro výuku studentů.

Opravdovým majstrštykem byly protézy horní končetiny pro knížete Ypsilantiho a dolních končetin pro ruského důstojníka Danilevského. Oba nešťastníci přišli o své údy v bitvách a náhražky od Božka se ztraceným originálům po mechanické stránce funkčně téměř vyrovnaly.

Josef Božek zemřel v říjnu 1835, když si uhnal zápal plic při opravě na pražském vodovodu. Ještě dodejme, že jeho dva synové, František a Romuald, se také zapsali do historie jako zdatní technici.





Subaru Forester 2,0i ACTIVE 6MT
Subaru Forester 2,0i ACTIVE 6MT

r.v. 2016, naj. 3 500 km, benzín
649 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.