Milan Šmíd vidí cestu k omezování nelegálních plynových zařízení v další spolupráci oficiálních montážních dílen a servisů s řidiči, kteří pořád ještě jezdí na plyn načerno. "Podmínkou je, aby zařízení bylo homologované pro tuzemský provoz. Beznadějné nemusí být ani případy, kdy motoristovi chybí některý z dokladů nezbytných ke schvalovacímu řízení na dopravním inspektorátu. Náprava možná je, ale spíš než dealer pomůže oficiální zástupce. Každopádně - servis se pod legalizaci dosud nelegálně provozovaného zařízení podepíše jen v případě, že technika bezvýhradně vyhoví předepsaným revizím," upřesňuje Milan Šmíd.
Hrůz, kdy některá nelegálně provozovaná plynová zařízení měla nádrže z rolovaného plechu či využívala rovnou propanbutanových lahví, plyn byl veden vnitřkem vozu v autogenových hadicích a podobně, naštěstí ubývá. Ale i ten, kdo jezdí se zdánlivě solidně namontovanou, ale k provozu neschválenou technikou, čelí riziku. Musí počítat s odhalením při silniční kontrole, případnou závadou se všemi důsledky a každé dva roky také musí nechat kompletní zařízení demontovat před prohlídkou ve stanici technické kontroly.
"Řidič, který jede na plyn s vozidlem neschváleným k takovému využití, počíná si protizákonně. Od policie může čekat až tisícikorunovou pokutu, ve správním řízení je postih až dvoutisícový. Policie na místě také zadrží osvědčení o technickém průkazu vozidla. Doklad řidič dostane zpět, až plynové zařízení z auta demontuje," jmenuje nejobvyklejší kroky vedoucí skupiny dopravního inspektorátu na západočeském policejním ředitelství v Plzni Vladimír Toman.
Konečně - mezi řidičskou veřejností se málo ví, že při dopravní nehodě způsobené s vozem s neschváleným plynovým pohonem pojišťovna velmi pravděpodobně bude od viníka vymáhat peníze za škodu, kterou ze zákonného pojištění odpovědnosti nahradí poškozenému. Bude totiž vůz s nelegálním plynovým pohonem považovat za takový, který řidič neměl podle předpisů užít k provozu.
Samostatnou kapitolu ve výčtu nezákonností ve využívání propan-butanu v automobilech píší někteří majitelé nejmodernějších aut se vstřikováním a řízeným třícestným katalyzátorem. Nechají si totiž homologované a kvalitní zařízení odborně namontovat u pověřených specialistů a jedinou nelegálností, kterou v řetězci celé záležitosti udělají, je to, že auto nepodrobí komplikovanému a drahému schvalování technické působilosti. Ušetří tak zhruba šest tisíc korun u vozů vyrobených do října 1994, a dokonce deset tisíc korun za auta mladší, vyhnou se i cestování do jedné ze tří uznaných státních zkušeben. Dodavatelé plynových zařízení se spolu s motoristy shodují, že lidi k protizákonnému jednání vede státní byrokracie, která je při individuálním schvalování technické způsobilosti zmíněných vozidel přísnější, než je obvyklé v motoristicky vyspělejších západoevropských zemích. To však Jiří Konečný z ministerstva dopravy odmítá: "Do provozu může být puštěno jen auto, jehož emise vyhoví parametrům předepsaným pro konkrétní typ ve všech režimech jízdy. U diskutovaných vozů s přísnými parametry kontroloři někdy zjišťují nedostatky."
Konečný tvrdí, že zjednodušení a zlevnění schvalovacího postupu nelze u automobilů se vstřikováním a řízeným třícestným katalyzátorem očekávat dřív, než výrobci plynových zařízení dají na trh techniku zajišťující přímé vstřikování plynu do válců, zařízení, které bude trvale seřízené už z výroby a ovládané řídící jednotkou vozidla. "Na takové technice, která i v tuzemsku zlikviduje individuální schvalování plynových pohonů k provozu, se v zahraničí už pracuje. Očekávám, že novinka bude k běžnému využití možná už do roka, nejpozději do dvou let," soudí Jiří Konečný
V nárazníku Opelu Omega je v místě, které pod příklopkou normálně skrývá tažné oko, zamaskováno hrdlo plynové nádrže. Jde o jeden z případů, kdy řidič využívá plynové zařízení bez patřičného schválení k provozu. |
Hrůz, kdy motorista vede plyn z obyčejné bomby v neupevněných a požadavkům naprosto nevyhovujících hadicích, naštěstí na tuzemských silnicích ubývá. |