V duchu platných zákonů totiž zdejší úřady takové auto zpravidla nezabaví a nepostarají se o jeho návrat právoplatném u zahraničnímu majiteli. A budou-li policisté v dobrém rozmaru, tak poradí, abyste s autem - nechcete-li o něj přijít - nejezdili přes západní hranice. »V podstatě je to tak,« potvrdila mluvčí policejního Úřadu vyšetřování České republiky Soňa Jindráková.
Důležitá je smlouva
Pohled na vůz, který se ukázal jako kradený, ovlivní kupní smlouva. Pokud je uzavřena v duchu obchodního zákoníku, tak úřady vycházejí z paragrafu, který konstatuje, že »kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje«.
V běžné praxi policie takový automobil obvykle nezadrží. Složitější je situace při smlouvě v duchu občanského zákoníku, který se běžně uplatňuje v obchodu s jetými vozy. »Pokud se zjistí do tří let, že vůz je kradený, tak policie vyzve člověka, který ho momentálně drží, aby auto vydal, a vrátí ho původnímu majiteli nebo pojišťovně, která za krádež původně nahradila škodu.
Stane-li se ale totéž později, tak se vychází z paragrafu, z něhož plyne, že pokud člověk auto koupil v dobré víře, že kradené či jinak problematické není, tak se jako oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let,« řekla Soňa Jindráková. Dále upřesnila, že pro právnické osoby, tedy pro firmy, společnosti a podobně, to neplatí.
V obou případech se původní vlastník samořejmě může u soudu domáhat, aby určil, komu auto skutečně patří, nebo o případné náhradě škody. K tomu se ale v praxi s cizinci často nepřistupuje. Soudy se obvykle zabývají auty odcizenými v tuzemsku a zdejším majitelům. Jednoduché jsou snad jen případy, kdy se obchod s kradeným autem odehrál »z ruky do ruky«. To kupující většinou mívá smůlu. Vůz se po zjištění, že je kradený, obvykle vrací majiteli.
Západní evropa je přísnější
V benevolenci vůči automobilům kradeným v cizině není Česko osamoceno. »Čím dál na východ, tím se kradené vozidlo vrací původnímu majiteli hůř. Například v Polsku zůstává domácímu kupci po roce, na Ukrajině po měsíci a v Rusku ještě dřív,« informoval Martin Pajer, ředitel pražské firmy Cebia, která před devíti lety jako první v tuzemsku začala prověřovat původ motorových vozidel dovezených ze zahraničí.
Naopak v západní Evropě zmíněné právní kličky neznají, odcizená auta tam považují za odcizená, dokud se nenajdou. »Čas není rozhodující, ukradené auto se po nalezení vždy vrací majiteli,« prohlásil Jaroslav Klička z české pobočky firmy Europcon, která sídlí na Brněnsku a v tuzemsku se zabývá vyhledáváním kradených aut pro západoevropské pojišťovny. »Třeba podle platných německých zákonů je majitel dokonce povinen postarat se o svůj majetek, i kdyby to byl šrot.
Proto vracíme do západní Evropy auta pět, šest, sedm i více roků stará. Jen v případech, že by náklady na návrat převýšily hodnotu vozu, tak pojišťovna, která už dříve či později nahradila okradenému motoristovi škodu, dovolí svůj majetek prodat třeba v tuzemsku.« Firma Europcon - a podobných v cizině působí více - ročně vrací z různých míst Evropy právoplatným majitelům kolem tří set odcizených automobilů.
Nebezpečí trvá
Kradená či jinou nepravostí poznamenaná auta se v tuzemsku během devadesátých let stala zcela zásadním problémem a rizika jejich koupě trvají. »Odhaduji, že ročně se v zemi uvede do provozu nebo prodá a koupí kolem třiceti tisíc problematických vozidel,« varoval Martin Pajer.
Nemusí se přitom jednat jen o auta zcela jednoznačně kradená. »Samostatnou kapitolou jsou vozy, které v tuzemsku jezdí na doklady jiných, v cizině oficiálně sešrotovaných. Třetí možnosí jsou takzvaná dvojčata, někdy i trojčata či čtyřčata, tedy vozidla, která jsou řádně přihlášena kupříkladu v Česku, v Itálii či ve Švýcarsku, ovšem na jediné doklady.
Auta žádné ze zmíněných kategorií nedoporučuji ke koupi, pokud motorista nechce riskovat, že o ně přijde, nebo bude muset znovu absolvovat celý komplikovaný a nákladný proces schvalování k provozu,« poradil Pajer. Ten doplnil, že o poznání méně rizikové - leč na trhu plném jiných nekomplikovaných automobilů rovněž nevhodné k pozornosti kupců jsou i jinak poznamenané exempláře.
Předně vozy s doklady původem ze země, kde jak se třeba při prověrce ukáže nikdy nebyly registrovány. Dál to mohou být auta původem z ciziny, která mají jinou karosiérii nebo motor, než ve svých databázích uvádí výrobce. Riziková jsou vozidla sestavená ze dvou či více jiných nebo taková, která mají evidentně pozměněná identifikační čísla karosérie či motoru.
Ohroženy jsou i starší vozy
Některé ze zmíněných problémů mohou vyjít najevo nejen u ojetin či havarovaných vozů čerstvě dovezených z ciziny do tuzemska, ale také u automobilů, které na zdejších silnicích jezdí už řádku let. »Stačí podezření při silniční kontrole či zjištěná nesrovnalost při změnách nebo převodu na dopravním inespektorátu.
Velmi častým startem problémů bývá rozhodnutí původního majitele prodat starší či starý vůz. Ten se tak dostane do bazaru, tam si ho vyhlédne zájemce o stále častější koupi na leasing a leasingová firma hned při při prvním ze svých kroků dá auto prověřit u některé ze čtyř, pěti firem, které se v Česku prověrkami motorových vozidel zabývají,« vysvětlil Martin Pajer.
Z jeho dalších informací vyplynulo, že obavy z koupě kradeného či jinak rizikového osobního automobilu jsou na místě i nyní, kdy trh ojetin už má časy nejdivočejších dovozů z ciziny za sebou. »Měsíčně prověřujeme skolem patnácti set automobilů a problémy zjistíme u šestnácti až sedmnácti procent z nich,« prohlásil Martin Pajer. Zdroj Riziko v % Neznámý člověk na ulici 40 Inzerát v dením tisku 25 Autobazar 20 Přítel, známý 10 Příbuzný 4,99 Značkový prodejce 0,01
Riziko koupě kradeného automobilu
Pramen: CEBIA
 Zmizelé auto se jen málokdy dostane zpět do rukou majitele. |
