Nyní zákon přikazuje úhradu výrobcům nebo dovozcům aut. Ti ale často využijí svého postavení na trhu a uzavřou s autovrakovišti smlouvy tak, aby jim nic platit nemuseli, řekl na brněnském autosalonu Václav Volejník ze Sdružení zpracovatelů autovraků.
Některé firmy požadují samostatnou vyhlášku, kterou by hlídalo ministerstvo průmyslu a obchodu.
V Česku se ročně z registru odhlásí kolem 60 000 aut. Jen zhruba třetinu z toho čeká ekologická likvidace. Zbytek skončí mimo licencovaná autovrakoviště.
V ČR je tak nyní zhruba 300 000 autovraků mimo odpadiště - například na parkovištích nebo na volných prostorách. Autovraků přitom podle odhadů bude přibývat. V českém registru aut v posledních letech roste podíl ojetých vozů na úkor nových.
Průměrné stáří dnešních autovraků je 25 let, 92 procent tvoří značka Škoda a modely výrobců z bývalého východního bloku. Třeba za Škodu 120 dostane její majitel ve výkupně železa asi 2500 Kč. Podobné ceny mají i vrakoviště.
Na cenách šrotu teď přitom celý systém autovraků závisí. Mnozí provozovatelé autovrakovišť jsou proto na hranici krachu, varuje sdružení.
"Tvrdíme, že systém likvidace je samofinancovatelný," míní Oldřich Adamec ze společnosti Metalšrot Tlumačov. Zároveň ale přiznává, že jeho firma má na českém trhu dominantní postavení.
Menší zpracovatelé ale navrhují, aby se do financování zapojil stát a v přijatelné podobě také noví majitelé aut.
Ti nemůžou podle Evropské unie za likvidaci vozu platit, mohli by ale přispívat poplatkem hned při nákupu, stejně jako je to například u ledniček.
Upravit by to mohla nová vyhláška, která by zároveň přenesla kontrolu nad vraky z ministerstva životního prostředí na ministerstvo průmyslu a obchodu.
Podle platné legislativy je autovrak na vrakovišti nebezpečný odpad, a proto je problematika součástí zákona o odpadech. K průmyslu má ale podle sdružení mnohem blíže.
"Až 90 procent starého auta lze ale využít jako druhotné suroviny. Nerecyklovatelný odpad představuje asi deset procent," popsal Volejník.
