Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Detektivka o krásných chryslerech: utopená studie a fáro prohrané v kartách

aktualizováno 
Nádherná éra Chrysleru sice trvala pouhých několik let a vzniklo díky ní jen pramálo sériových modelů, přesto se stala zlomem v designu amerických automobilů. Přinesla řadu vynikajících staveb i dramat včetně námořní katastrofy.

1956 Dual Ghia | foto: Chrysler

Stylistická obroda

Přelom čtyřicátých a padesátých let patřil v americkém automobilovém průmyslu pozvolnému přerodu z meziválečných konstrukcí směrem k nové době, akcentující mimo jiné důraz na aerodynamický design a celokovové karoserie.

Fotogalerie

Zatímco Evropa tehdy pozvolna opouštěla samostatné podvozky ve prospěch lehčích a výrobně jednodušších samonosných karoserií, v USA vesměs stále lpěli na ortodoxních samostatných rámech. Cestu k samonosným karoseriím tam přitom načrtl již rádoby aerodynamický sedan Chrysler Airflow v roce 1934.

Ukončení druhé světové války znamenalo v amerických automobilkách nejprve náběh produkce předválečných typů, jež měly být teprve s postupem času nahrazovány výrazněji omlazenými stavbami. Průlomem se však stal až stylistický jazyk Futuramic, načrtnutý pro General Motors géniem Harleyem Earlem. Mimochodem právě Earl se již v roce 1939 podepsal pod koncept Buick Y-Job, jenž v řadě rysů budoucí styl Futuramic předznamenal a stal se v dějinách automobilu vůbec první koncepční studií.

1939 Buick Y Job

1939 Buick Y Job

 Ať už si o vozech počátku padesátých let s odstupem času myslíme cokoli, je třeba poznamenat, že v USA se vyrábělo nejvíce aut na světě, což nepřímo i přímo ovlivňovalo tvůrce i v Evropě.

Se jménem Futuramic se dnes sice již prakticky nesetkáte, ovšem v roce 1949 se stalo imperativem tvarové obrody produktů dominantního koncernu General Motors, což dokazují i reportáže z tehdejších autosalonů. Výsostným znakem éry Futuramic bylo aerodynamicky působící tvarování karoserie s dvoudílným zaobleným čelním sklem či pontonem zcela pohlcenými předními blatníky a stupačkami, přičemž zadní blatníky z profilu vystupovaly již pouze náznakově. Zřejmě nejzdařilejší a nejčistší adaptací tohoto stylu byl tehdy Buick Super s velmi čistými liniemi přídě i boků a celkem decentní chromovanou výzdobou (větší Roadmaster už vynikal rozmáchlejší dekorací).

1949 Buick Super 1

1949 Buick Super 1

V podobném ražení záhy do souboje o zákazníky vyrazily i ostatní americké automobilové koncerny, ovšem ve své podstatě šlo stále jen o adaptace stejných předloh a vzájemné opisování. Automobilky v USA, které se teprve přizpůsobovaly přerodu z válečné na civilní výrobu, byly tlačeny neuvěřitelně intenzivní poptávkou po moderně a opulentně působících vozech. Po letech strádání zkrátka nastoupila konjunktura a nákupy nových aut patřily k doznívajícím rysům koloritu oslav konce války. Doba směřovala jen k adaptacím daného stylu, v němž se vzdouvaly blatníky a bujely chromované cetky.

Může vás zajímat

Chrysler P. T. Cruiser

Chrysler P. T. Cruiser

Cena 50.000,-Kč včetně DPH.

Více na Automodul.cz.

Bylo jen otázkou času, kdy do hry vstoupí významný hráč s vlastní vizí. Tím se stal geniální Virgil Exner, na jehož nadání Earl upozorňoval již ve třicátých letech a pověřil jej tehdy stylizací vozů značky Pontiac. Ještě před válkou však Exnera přetáhl další z fenomenálních stylistů Raymond Loewy ke Studebakeru, nicméně většinu svého nejproduktivnějšího života Virgil Exner spojil s prací pro koncern Chrysler Corporation.

Nové dimenze

Pro Chrysler Virgil Exner pracoval v letech 1948 až 1962 a velmi záhy jej s ohledem na jeho dosavadní kreace jmenovali vůdčí silou celého koncernu, který dlouho trpěl stagnací pod vlivem větší progrese konkurenčních koncernů GM a Ford. Virgil Exner patřil k prvním v poválečné éře amerického automobilového průmyslu, kteří se systematicky věnovali zkouškám ve větrných tunelech pro minimalizaci odporu vzduchu. Exner spolupracoval s michiganskou univerzitou, v níž tunel měli, ovšem spíše než na optimalizaci proudění vzduchu se soustředil na jeho vizuální efekt. Za zmínku ale stojí, že v USA nebyl tím úplně prvním, neboť Chrysler otevřel svůj první aerodynamický tunel již na počátku třicátých let v souvislosti s vývojem výše zmíněného modelu Airflow týmu Carla Breera.

Právě v ateliérech Chrysleru se Exner seznámil s Luigim Segrem přezdívaným Gigi, jenž byl jinak vyslancem italské Carrozzeria Ghia. A právě toto setkání významně ovlivnilo jak styling budoucích vozů Chrysler, tak samotného Exnera. Karoserie byly pochopitelně mohutné a zdobné, ovšem Virgil s Gigim se jim pokoušeli vtisknout také něco z agresivity a evropské elegance. Pod značkami koncernu Chrysler vznikala řada „experimentálních“ vozů, dnes bychom řekli koncepčních studií. Z počátku padesátých let zmiňme třeba Chryslery K-310, C200 a D’Elegance, DeSoto Adventurer nebo sérií prototypů Dodge Firearrow.

1954 Dodge Firearrow

1954 Dodge Firearrow

1954 DeSoto Adventurer

1954 DeSoto Adventurer

1952 Chrysler K 310

1952 Chrysler K 310

Harley Earl z General Motors, teď už přímý a rovnocenný Exnerův soupeř, se stal původcem pro americké vozy padesátých let typických ploutví na zadních blatnících, jež se v nejobludnějších rozměrech objevily na voze Cadillac Fleetwood v roce 1959. Earl se prý inspiroval ocasními plochami legendárního druhoválečného bombardéru Lockheed P-38 Lightning a na konce zadních blatníků sériového sedanu Cadillac 62 usadil malé ploutvičky. Tohoto prvku se Exner chytil a ve vlastní adaptaci jej použil na svých prvních sériových vozech, jimiž se staly v modelovém roce 1955 nová řada Chrysler 300 a špičkový Imperial. Díky Exnerovi se kolem roku 1957 dostal po stránce designu Chrysler daleko před své soupeře v podobně koncernů General Motors a Ford, ovšem to byl teprve začátek…

Ztracený Norseman

Už od počátku padesátých let však Exner v rámci přesčasů rozkresloval svůj sen, jenž se nakonec měl stát skutečností pod jménem Norseman. Spolupráce Exnera s karosárnou Ghia běžela na plné obrátky a projekt Norseman byl zřejmě někdy na počátku roku 1955 schválen. Mělo jít o plně provozuschopný prototyp velkého kupé na podvozku Chrysler s osmiválcem Hemi. V Itálii se v karosárně Ghia rozběhly práce a na jaře 1956 tam mimořádný vůz začal růst do krásy.

1956 Chrysler Norseman

1956 Chrysler Norseman

Šlo o plně čtyřmístné kupé, jež mělo výrazně ovlivnit vzhled sériových amerických automobilů konce padesátých let. Vynikalo třeba jednodílnou maskou chladiče a výklopnými světlomety, unikátním prvkem se stala střecha. Středové sloupky chyběly, čelní sklo bylo jen subtilním rámečkem a veškerá hmotnost střechy spočívala v jejím ukotvení v zadní části karoserie!

Norseman se měl stát hlavní hvězdou počátku modelového roku 1957 značky Chrysler. Vše bylo v Itálii dokončeno v termínu a v červnu roku 1956 byl tento prototyp, jehož podobu v ústředí Chrysleru v michiganském Highland Parku znali zatím jen z pečlivě střežených fotografií, usazen do nákladových prostor luxusního parníku Andrea Doria. Běh dějin se ale zvrátil u pobřeží státu Massachusetts. Díky selhání lidského faktoru tam došlo ke střetu luxusní lodi Andrea Doria s dopravní lodí MV Stockholm, po níž v několika hodinách Andrea Doria klesla ke dnu a navždy pohřbila také prototyp Chrysler Norseman…

Pro celý tým, jenž se na přípravách Norsemanu podílel, to muselo být obrovské zklamání, nicméně bylo třeba vykročit dál. Ještě v roce 1956 tak byl dokončen prototyp Chrysler Ghia Dart, extrémní dvoudveřový vůz s úzkou maskou chladiče a ohromnými křídly na zadních blatnících. Dart stanul na tom nejlepším, čím koncern Chrysler tehdy disponoval: základem byl podvozek Imperialu s osmiválcem Hemi s objemem 6,4 l, jenž dosahoval výkonu 375 koní (276 kW). Samočinná převodovka se ovládala skrze tlačítka a interiér působil podobně avantgardním dojmem jako karoserie. O rok později studii Dart adaptovalo přímo mateřské studio Ghia, jež ji po drobných úpravách uvádělo jako koncept Ghia Diablo. Jak uvidíte později, dějiny tohoto prototypu se tím ale neuzavřely.

1958 Dual Ghia Dart

1958 Dual Ghia Dart

Vůbec posledním, a zřejmě též nejextravagantnějším dílem, jež Virgil Exner s asistencí stylistů Ghia pro Chrysler vytvořil, byl model Chrysler Turbo Flite prezentovaný v Chicagu roku 1961. Příď nijak nekryla rozevláté přední blatníky, napříč zádí se táhl jednodílný pás zadního osvětlení a vodorovný spoiler, přístup do interiéru usnadňovala směrem vzad přizdvihovaná střecha. V roce 1963 slavila v Chicagu svoji premiéru studie Chrysler Turbine, na jejíž přípravě se opět podílela karosárna Ghia, nicméně šéfstylistou tohoto projektu již nebyl Exner, ale Elwood Engel.

Anabáze Dual-Ghia

Před půl stoletím (přesněji v roce 1964) měl premiéru hollywoodský trhák Kiss Me, Stupid. Bylo to v době, kdy projekt Dual-Ghia již patřil minulosti, přesto jej lze považovat za svého druhu dokument o tehdejším prostředí americké smetánky. Film natočil populární Billy Wilder, jenž se před tím podepsal třeba pod slavný film Někdo to rád horké s Marilyn Monroe v hlavní roli. Po boku půvabné Kim Novakové v Kiss Me, Stupid zářil Dean Martin, hlavní kumpán Franka Sinatry, jenž se na stříbrném plátně v několika scénách objevil za volantem svého vlastního vozu Dual-Ghia.

Dual Ghia L6.4 Dean

Dual Ghia L6.4 Dean

Ale zpět na začátek. Jak bylo uvedeno výše, padesátá léta se stala svědkem premiéry celé škály fantastických Exnerových prototypů Chrysler/Ghia, z nichž se vlastně žádný do sériové výroby nedostal. V roce 1955 se však v michiganské kanceláři Chrysleru objevil vlivný podnikatel Eugene Casaroll, jenž se s tímto faktem smířit nehodlal. Od Chrysleru koupil práva na sériovou výrobu několika Exnerových konceptů včetně prototypu Dodge Firebomb. Do projektu se s chutí zapojil také Paul Farago, tehdejší zástupce karosárny Ghia v USA.

Sériová produkce vozů Dual-Ghia 5,2 l (na prvních prospektech dokonce ještě nesly označení Firebomb) se stala realitou, přičemž probíhala stejně jako u Exnerových prototypů: podvozek Chrysler byl odeslán do Itálie, tam na něj postavili karoserii a po návratu do Detroitu byl vůz opatřen pohonnou jednotkou v podobě osmiválce 5,2 l Hemi a samočinné převodovky Powerflite. Také z tohoto důvodu byly vozy Dual-Ghia (tak se nakonec jmenovaly) velmi drahé, svojí cenou o 1000 dolarů dokonce překonávaly opulentní Cadillac Eldorado Biarritz!

Zřejmě právě cena vozů Dual-Ghia byla tím, co vábilo americké boháče té doby. Automobil této řady ve svých garážích parkovala většina z „krysí smečky“ včetně Franka Sinatry a Deana Martina, jezdili s ním herecké hvězdy Glenn Ford a Lucille Ball i prezidenti Ronald Reagan a Richard Nixon. Dual-Ghia představoval hodnotu; dle nepotvrzených informací svůj vůz Reagan prohrál v pokeru a jeho novým majitelem se stal Lyndon Johnson, nástupce JFK v prezidentském úřadu.

Dvoudveřové kabriolety Dual-Ghia se vyráběly v letech 1956 až 1958 a vzniklo jich jen několik desítek. Ještě v roce 1956 Casaroll přikoupil licenci na koncept Chrysler Ghia Dart, ovšem pod jménem Dual-Ghia 400 vznikl nakonec zřejmě roku 1958 pouze jeden prototyp. Paul Fargo však mířil výše a ve své italské továrně objednal zcela nový vůz, ovšem do jeho produkce již Eugene Casaroll nešel. Zřejmě se bál prodejní ceny, spíše se však hodlal věnovat jiným podnikatelským aktivitám a svému podlomenému zdraví.

Dual Ghia L6.4 std

Dual Ghia L6.4 std

Nový model tak vznikal již výhradně v režii firmy Carrozzeria Ghia, přičemž zřejmě jen první prototyp nesl na své přídi emblém Dual-Ghia. V sérii pak vzniklo zřejmě jen 26 vozů Ghia 6,4 l s osmiválcem Chrysler 383 R-38 o výkonu 340 koní (250 kW) a třístupňovou samočinnou převodovkou TorqueFlite. Prodejní cena byla enormní: 13 500 dolarů znamenalo více než dvojnásobek částky žádané za původní Dual-Ghia!

A zpět na začátek. Před několika lety dražila aukční síň RM Auctions tmavé kupé Ghia 6,4 l Deana Martina, o čemž svědčí také plaketa na středové konzole před voličem převodovky. Vůz, za jehož volantem se Martin ve filmu Kiss Me, Stupid v roce 1964 ukázal a jenž měl být právě jeho, byl však bílý, což na druhou stranu potvrzuje předpoklad, že automobil prošel přestavbou. Pod tu se podepsala firma Kustom Coachworks George Barrise. V rámci ní se rozměrné kupé dočkalo zejména upravené přídě, v níž byly původní kulaté světlomety nahrazeny evropsky působícími, oválnými svítilnami.

A Virgil Exner…?

Virgil Exner žil podobně extravagantním životem, jako jeho automobilové kreace. Zkrátka naplno a nestřídmá životospráva mu v roce 1956 přivodila silný srdeční infarkt. Do práce se sice poměrně rychle vrátil, ale v roce 1962 z kolotoče Chrysleru vystoupil, a to i pod tlakem nových manažerů. Svůj talent ještě uplatnil ve snahách o vzkříšení kdysi slavných značek Stutz a Duesenberg, kde vsadil na (možná v dějinách vůbec poprvé?) retrospektivně orientované prvky, ovšem pak se uzavřel ke svým obrazům malovaným vodovými barvami a dva dny před Vánoci roku 1973 zemřel.

Autoři:
Témata: Chrysler




Hyundai i30 KOMBI 1.6CRDi- 81KW FLEET...
Hyundai i30 KOMBI 1.6CRDi- 81KW FLEET...

r.v. 2014, naj. 21 269 km, diesel, 1. majitel
329 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.