Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Levná ojetina se umí prodražit, spolyká i desítky tisíc ještě na startu

  10:45aktualizováno  10:45
Je vůbec možné koupit za zhruba 50 až 60 tisíc korun auto, které by bylo „v perfektním stavu a bez investic”, jak se píše v mnoha inzerátech? Za dva průměrné platy se dá koupit vzhledově pěkné auto. Avšak ve výsledku může být cena i dvojnásobná, jak jsme si ověřili.

Chrysler PT Cruiser | foto: Roman Švidrnoch, MF DNES

Vydali jsme se podrobně zkoumat tři patnáct let staré Chryslery PT Cruiser. Než si řeknete, proč zrovna takového „exota”, zadržte. Z mechanického hlediska je PT běžnou ojetinou, která vyjma hůře dimenzovaných podvozkových dílů nemá výraznější slabiny a servisovat se dá za peníze srovnatelné s jinými značkami. Je to prostě adekvátní konkurence vozů jako třeba Renault Scénic, Opel Zafira nebo Citroën Xsara Picasso.

Slabinou je podvozek

PT Cruiser není nijak exotická ojetina, jezdí jich v Česku dost. Výhoda při koupi je, že oproti stejně staré oktávce bude mít benzinový PT výrazně méně najeto. Co se týče spolehlivosti, nemá zásadní problém. Jen trpí na životnost dílů přední i zadní nápravy, auto je těžké a díly trochu poddimenzované. Známá slabina: nefunkční ruční brzda a chrastící brzdy. U destiček se rychle unaví pérka, které je drží, destičky pak chrastí, ale fungují, je to jen zvukový projev. Často se zasekávalo elektrické stahování zadního okna, ale velmi často stačilo zabouchat na dveře a bylo po problému. Trochu těžší je výměna žárovek přes otvor v podběhu. U benzinových motorů je použit rozvodový řemen, který je nutné měnit; interval je však poměrně rozumný, uvádí se od 96 do 150 tisíc km podle stavu řemene. I ten delší zvládá, rozvody jsou odolné. Mění se ovšem hůře, podle výrobce by se měl motor vyndat, my ho jen spouštíme níže.

Co se týče motorů, obecně platí, že pokud je auto v dobrém stavu, nezáleží na tom, kolik má najeto kilometrů. Benziňák při pravidelné údržbě vydrží klidně půl milionu kilometrů bez problémů, u složitého dieselu si o tom můžete leda tak nechat zdát.

Veškeré díly se dají sehnat bez problémů i z druhovýroby, s dostupností není problém. Ceny nejsou nijak horentní, srovnatelné s evropskými vozy; japonské jsou na tom rozhodně hůř, hlavně co se týče náprav nebo tlumičů. Ty kolikrát i s uložením převýší cenu takhle starého auta. Zlaté oktávky nebo ameriky, japonec je dobrý do doby, než se něco pokazí.

Jaroslav Petr, nezávislý opravář, expert na americká auta

A bez ohledu na to to, jestli vám padl do oka, ho berme jako modelový příklad 15 let staré ojetiny, na níž jsme řešili i klasické dilema: vyplatí se koupit o něco dražší auto, které vypadá, že je v lepším stavu?

Chrysler PT Cruiser je malé MPV, dlouhé jen 4,3 metru, ale se slušným kufrem a možností vyndat zadní sedačky. Mívá slušnou výbavu (klimatizaci, airbagy či Isofix na uchycení dětských sedaček). Z motorů lze doporučit benzinový dvoulitr, naftu u starého auta na krátké cesty určitě ne.

K vytipování auta v inzerátech a prohlídce jsme přizvali experty z firmy Autotým, která se specializuje na poradenství a kontrolu technického stavu při nákupu starších vozů.

První problém je nečekaný: tři pěkná auta se nám prodají pod nosem – zájem o exota je celkem velký. Další vypouštíme kvůli neochotě bazaristů půjčit auto na prohlídku do servisu (majitel samozřejmě bývá u toho). „Dnes je to už v podstatě standard, málokdy se stane, že nesouhlasí. V takovém případě doporučuji jít jinam, protože bazarista může mít co skrývat, když se detailní kontroly bojí,” vysvětluje šéf Autotýmu Jiří Beneš.

Musíme se smířit s tím, že u takto starých aut jen těžko seženeme kousek s doloženou servisní historií. Bazary se ani nepřetrhnou, aby vozy nějak šperkovaly; spoléhají na to, že nízká cena přebije technický stav i ujeté kilometry.

Přesto nakonec vyrážíme do dvou brněnských a jednoho jihlavského autobazaru prohlédnout tři cruisery. Každé z aut absolvuje dvojí prohlídku: všeobecnou s technikem Autotýmu (většinou na ulici někde u bazaru nebo přímo v něm) a detailní v autoservisu. Oba brněnské PT jsme zkoumali v servisu PitStop Hošek, jihlavský v tamním BestDrive.

Nalezené závady servis “nacenil”. Zkoušeli jsme také usmlouvat slevu. V prvním a třetím případě šlo dolů bez problémů pět tisíc korun – ukázalo se, že bazary s takovou částkou (10 % ceny) prostě počítají. Jen prostřední, nejdražší, PT slevu nedostal, majitel prý už v autě “zahučel za padesát”.

Fotogalerie

Náprava se prodraží

Právě o koupi tohoto auta ani nemělo cenu uvažovat. Zatímco ostatní dva měly řešitelné závady, u naleštěného italského cruiseru laserová geometrie zjistila, že “dostal ránu” na pravé zadní kolo, a to docela velkou. Takže hrozí, že buď bude doživotně sjíždět zadní pneumatiky, nebo majitele čeká velmi problematické seřizování tuhé zadní nápravy, což málokdo umí a výsledek je nejistý. Jednoznačně však platí, že takovému autu je nejlepší se vyhnout. I kdyby se podařilo na vrakovišti sehnat za pět či deset tisíc zadní nápravu, není jisté, že bude v pořádku. A nebyl to jediný problém. Ukázalo se, že je třeba měnit nejen přední a zadní tlumiče, ale i spojku, která už začínala prokluzovat a smrděla spáleninou.

Po prověrkách si nakonec vybíráme třetí auto v pořadí, je v nejlepším stavu a taky vypadá nejlíp na pohled. A barvu, narozdíl od technického stavu, těžko za (dostupné) peníze změníte. Jelikož pro srovnání potřebujeme nacenění oprav z jednoho servisu, míříme se seznamem závad všech aut za Jaroslavem Petrem, který má v Praze dílnu na všechny značky, ale s „amerikami“ má dlouhou praxi z Jeep/Chrysler servisu. Ví proto, odkud sehnat díly za rozumné ceny, takže opravy u něj vyšly levněji než u servisů, jež provedly ohodnocení přímo v Brně a v Jihlavě.

Nejdražší bylo nejhorší

Naše odpověď na otázku z úvodu, zda se vyplatí koupit dražší auto, je tedy po čerstvých zkušenostech spíše záporná. Výsledek několikadenního maratonu dává zapravdu tezi, že u staršího auta je nutné vybírat mezi menším a větším zlem, ale velká investice čeká majitele vždycky. Jasně se ukázalo, že do auta za padesát až šedesát tisíc korun bude nutné “nasypat” dalších minimálně třicet tisíc korun, tedy polovinu jeho kupní ceny. Pořád je to ale lepší, než jít “na doraz” a říci si, že raději tyhle peníze přidáte a za 80 seženete auto v mnohem lepším stavu. Zase o tolik lépe na tom totiž nebude a na opravy vám nezbudou peníze. Zatímco když je do auta investujete, víte, co v něm máte. Je jasné, že stanovit hranici, kdy se to ještě vyplatí a kdy vybrat z nabídky jiné auto, je těžké.

Samozřejmě, není nutné všechny peníze do oprav investovat okamžitě, leccos chvíli počká. Výměna rozvodů ale ne – pokud nechcete vydané peníze znehodnotit, udělejte to opravdu neprodleně.

Kam se dívat

Prohlížejí se prahy a sloupky, jestli auto nebylo bourané, měří se lak. Hodně bývá nárazů na zadní levé kolo, bývá hnutá náprava, což je problém. Kontrolují se třeba zámky kufru, když je měněný, ukazuje to často na ránu... Taky kódy na skle, často bývají měněná čelní skla, i zadní (krádež), pokud jsou všechny stejné (kód roku výroby atd.) ukazuje to, že to nebyla velká rána, jinak by se musela měnit i skla

Na příčce za chladičem se pozná, jestli auto bylo bourané, techniky zajímají i šrouby uchycení tlumiče. Někdy lajdáci mění jen jeden. Dívejte se na filtry vzduchu, často v nich roste tráva. Prohlížejte také interiér, jestli třeba pod sedačkou nejsou zbytky skla, kdyby auto bylo bourané (pak by bylo pod oběma sedáky), kontrolujte stahovačky oken, rádio, klimatizaci.

Do nejdražšího z trojice by bylo nutné vložit zdaleka nejvíc: k 59 tisícům bychom připočetli 47 tisíc korun za servis a přihlášení. U dalšího vozu je to podobné: i když by nám bazarista slevil pět tisíc na 45 tisíc Kč, opravy a přihlášení by vyšly skoro na dalších čtyřicet. A i do nejlepšího z naší trojice se musí „nacpat“ 30 tisíc při padesátitisícové ceně.

„Tak to prostě je. V této cenové hladině vůz bez investic neexistuje,” říká Jiří Beneš. „A podle mých dlouholetých zkušeností je celkem jedno, jestli auto stojí 50 nebo 80 tisíc, do oprav nasypete podobné peníze,” dodává. Osobně by si raději koupil na úvěr dražší auto.

Plus u každého z aut by bylo dobré investovat do nových pneumatik, protože byly na zimních pneu. Sice se slušným vzorkem 5-6 mm, ale v rozpáleném letním městě nebudou odvádět ideální práci. Takže nejlepší by bylo mít sadu dvojích pneu, přinejhorším použít celoroční pneu, přestože je experti moc nedoporučují - ale klidnému řidiči by vyhovět mohly. Ty nejlevnější v rozměru 205/55 R16 (Sailun Atrezzo) přijdou na 920 Kč/ks, doporučit však lze až značkové pneu za ceny kolem 1 400 Kč (Vredestein, Matador, Firestone, Kleber); vrcholem jsou Micheliny CrossClimate za dva tisíce korun za kus.

Pozor také na auta prodávaná s “originálními doklady na přihlášení” - pak si v duchu připočtěte ještě zhruba 2,5 tisíce korun na dovozovou technickou prohlídku. Od roku 2015 se už sice nemusí schvalovat technická způsobilost u vozů z EU a Švýcarska, přesto za vystavení českého TP a evidenční kontrolu zaplatíte.

Další opravy vás beztak neminou, což se projevilo následně. Zjistilo se, že vůle v řazení nezpůsobila prasklá pružinka, ale mnohem dražší vytlučené silentbloky na táhlech řazení (někdo se je už v minulosti snažil opravovat) – takže by se mohlo stát, že by jednou už řidič nezařadil. To je typický příklad závady, která se zdá banální, ale majitele vytrestá. I s touto opravou vyšel PT Cruiser na 79 tisíc korun.

Tři auta

Chrysler PT Cruiser

AUTO Č. 1

Auto nebylo vyčištěné ani umyté, s prasklým čelním sklem. Podvozek mělo orezlý, to je klasika u dovozů z Rakouska. Z převodovky prosakoval olej, rádio bylo zakódované, k dispozici nebyl žádný doklad o provedeném servisu ani o najetých kilometrech.

Musíme se přenést přes nevábný vzhled (majitel se omlouval, že pod mostem se práší) a počítat s investicemi do výměny prasklého čelního okna a orezlého podvozku. Prahy u zadních kol bude třeba časem vyvařit (ještě to počká, proto s touto opravou v rozpočtu nepočítáme), ale s oknem s 20cm prasklinou se jezdit nedá. Podvozkové díly má auto relativně v pořádku, jen stářím unavené, zanedlouho bude třeba vyměnit uložení stabilizátoru a zadní tlumiče.

Motor a převodovka jsou bez problémů, vůz bylo evidentně servisován, voda v chladiči je vyměněná, olej taky. Jen o rozvodech nevíme nic a kvůli servisní knížce vedené do roku 2007 (96 tisíc km, dnes údajně 130 tisíc) se ani nic nedozvíme, takže se musejí udělat neprodleně. Kapota a přední blatníky jsou lakované, ale na nehodu to nevypadá, jen na kosmetickou opravu, dveře už zasaženy nejsou. Nosné části jsou nepoškozené. Orezlé jsou ovšem brzdy, což trochu spraví zkušební jízda, zůstává ovšem ruční brzda nefunkční na pravé zadní kolo a nefunkční tempomat. Navíc svítí kontrolka ABS, prohlídka ukáže upadlé čidlo na předním kole a to také bude něco stát.

  • cena: 45 000 Kč
  • najeto 134 734 km
  • rok výroby 2000

servis (ceny v Kč):

  • olej + filtry 1 879
  • rozvody 8 495
  • zadní tlumiče 5 904
  • geometrie 1 000
  • gufero na převodovce 1 308
  • přední okno 7 300
  • lepení okna 1 815
  • čidlo ABS pravé přední kolo 3 046
  • očištění spodku od rzi + antikorozní ochrana 2 420
  • odkódování rádia 500
  • tyčky stabilizátoru 3726
  • dovozová STK cca 2 500

Opravy celkem 39 893 Kč

AUTO Č. 2

Naleštěná bída. Auto s nejlepší výbavou mělo nejvíc závad, hlavně na zadní nápravě, a to už dovozce-bazarista nechal opravovat lak i brzdy shořelé při předváděcí jízdě. Auto z Itálie mělo krásně nerezavý podvozek, zato moc údržby v životě nezažilo. Žádný doklad o kilometrech.

Auto má lepší výbavu než první kus, například má střešní ližiny. Lak černého PT se leskne, prodejce ho pěkně připravil k prodeji. Na otázku, jestli se něco stříkalo, odpovídá bazarista, že ne: „Takhle jsem to přivezl.“ Při kontrole tloušťky laku se ovšem ukazuje, že v podstatě celé auto kromě střechy a přední kapoty bylo stříkané. „No jo, stříkal jsem blatník, jo, druhý taky, i nárazník, protože byl orezlý...“ To šéfa Autotýmu trochu rozčiluje. „Proč to neřekne rovnou, vždyť na tom nic není! Pak by samozřejmě jeho důvěryhodnost byla mnohem vyšší, takhle už budeme pochybovat o všem. Bazarníci zkrátka občas lžou úplně zbytečně, musí jim být jasné, že s měřákem na to hned přijdeme,“ říká Jiří Beneš.

V servisu se ukazuje, že jsou vyteklé přední i zadní tlumiče, takže je jasné, že geometrie bude špatná. Navrhuji ji ani nedělat. “Pojďme do toho, už to máme nasazené,” říká technik Pavel. A nakonec má pravdu. Když je auto na stolici, ukazuje se, že zadní kolo utrpělo přímý náraz a geometrie půjde seřídit jen pomocí speciálních podložek, což je náročná práce bez jistoty úspěchu. Jinak se budou gumy sjíždět trvale. „Hnutá náprava bývá fakt problém, někdy se to ani seřídit nedá. A vyměnit nápravu se žádnému servisu dělat nechce. Navíc těžko říct, jestli by se na vrakovišti sehnala za pět nebo za deset tisíc nějaká stoprocentně dobrá, kdo ji předtím změří?“ ptá se řečnicky Jiří Beneš.

Také spojka zabírá úplně nahoře a silně smrdí, což zavání nutnou výměnou.

Posléze z prodejce leze i přiznání, že nechal měnit přední brzdy, které shořely při zkušební jízdě s předchozím zákazníkem, a ví také o úplně vyteklých zadních tlumičích. „Slevu ale dát nemůžu, už jsem v tom sám skoro za padesát tisíc,“ tvrdí a dodává: „Auto jsem koupil podle fotky, kdybych ho viděl ve skutečnosti, nikdy bych ho nechtěl.”

Právě tenhle vůz nejvíc ze všech v testu naplňuje definici “kasičky”, do níž bude třeba nasypat nejvíc peněz. Ne samozřejmě nutně okamžitě po koupi, ale třeba výměna tlumičů se moc odkládat nedá, jsou úplně mrtvé a auto se na sebemenší nerovnosti třese a poskakuje, nejistě reaguje i na náhlou změnu směru, rychlejší jízda může být i nebezpečná. Dlouho nevydrží ani zadní brzdy, kotoučům i destičkám zbývá zhruba 10 procent života. Oproti tomu jsou problémy, jako nefunkční elektrické stahování zadního okna, jen prkotinou, která ovšem bude stát nějakých 1500 korun, pokud seženete díl na vrakovišti.

  • cena 59 000 Kč
  • najeto 131 818 km
  • rok výroby 2001

servis (ceny v Kč):

  • olej+filtry 1 879
  • rozvody 8 495
  • čep řízení vlevo 700
  • geometrie 1 000
  • zadní destičky 1 684
  • brzdová kapalina 605
  • tlumiče přední 9652
  • tlumiče zadní vč. uložení 5 904
  • spojka 10 920
  • oprava sbíhavosti na zadním kole min. 2 000
  • nefunkční stahování zad. okna 1 500
  • dovozová STK cca 2 500

Opravy celkem 46 839 Kč

AUTO Č. 3

Pravidelně servisovaný vůz ze Švýcarska (razítka v servisce do loňského října) měl drobnější vady ošetřené, nebyl ale vyměněný rozvodový řemen (podle km měl ještě čas, podle stáří už ale ne). Podvozek bez koroze měl typické vady, musela se udělat i dražší oprava řazení.

Ani třetí auto, fialový cruiser, nebyl bez problémů - přestože měl za sebou pravidelný značkový servis ve Švýcarsku, a to po celou svoji existenci až do loňského podzimu, kdy byl prodán do Česka. Evidentně byl celých 15 let garážovaný, koroze je jen povrchová, srovnatelná s netknutým autem z Itálie. Drobnější vady měl ošetřené, ale při důkladném rozboru v servisu experta na ameriky se ukázalo, že ve Švýcarsku nevyměnili rozvodový řemen a hlavně, že vůle v řazení (podle servisu vychozená kulisa převodovky) nezpůsobuje prasklá pružinka, ale mnohem dražší táhla. To je typický příklad závady, která se zdá banální, ale majitele zle vytrestá.

Vyměněný je zadní tlumič výfuku, brzdy ještě rok počkají, zimu ovšem možná nepřežije baterie (40 % kapacity) - ale měnit ji hned je zbytečné. Nepočká ovšem ulomená tyčka stabilizátoru, což znamená vyměnit obě strany a také seřídit geometrii.

Naopak jiné závady se vyřešily “samy” - zničehonic začalo fungovat dálkové ovládání centrálního zamykání; zřejmě jeho signál rušil mobilní telefon, nošený spolu s klíčem v kapse. Nyní už pracuje bezchybně.

Jinak je auto nebourané, lehce stříkaný má jen odřený zadní blatník, což nám prodejce říká sám od sebe hned na začátku a dokládá fotografiemi opravy.

  • cena 50 000 Kč
  • najeto 137 345 km
  • rok výroby 2000

servis (ceny v Kč):

  • olej+filtry 1 879
  • rozvody 8 495
  • čepy stabilizátoru vč. geometrie 3 726
  • tlumiče zadní vč. dorazů 5 904
  • výměna brzdové kapaliny 605
  • oka řazení 6 600 Kč
  • natržené gumy v ramenou 1 700

Oprava celkem 28 909 Kč

Ceny platí pro neznačkový servis s cenou prací 420 č/hod., díly pocházejí od osvědčených dodavatelů, ne vždy nutně z prvovýroby.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.