Příběh písmene M se začal psát v roce 1975, kdy byly v nové divizi Motorsport v Garchingu u Mnichova zahájeny práce na okruhovém speciálu pro tehdejší skupinu 5.
S vývojem podvozkových částí aktivně pomáhalo Lamborghini. M1 měla konečně zvrátit letitou nadvládu Porsche, což se stávajícímu upravenému sériovému 3.0 CSL nedařilo. BMW zaměstnávalo už tehdy špičkové techniky, práce pokračovaly zdárně, avšak téměř na poslední chvíli FIA změnila propozice a k homologaci do skupiny 5 si nově vyžádala výrobu 400 shodných vozů.
BMW se v dubnu 1978 dostalo do vážných problémů, protože po sedmi vyrobených prototypech Lamborghini upadlo do tak vážných finančních potíží, že přestalo být schopno dostávat svým závazkům a z projektu bylo vytlačeno. BMW proto narychlo povolalo ke spolupráci nesourodou skupinu firem Marchesi, ItalDesign a Baur, s jejíž pomocí také zahájilo malosériovou ruční výrobu.
Nádherné Giugiarovo kupé, inspirované prototypy BMW Turbo od Paula Bracqa z roku 1972, pak mezi roky 1978 až 1981 vzniklo v celkovém počtu 456 kusů a dnes se řadí mezi nejcennější sběratelské skvosty.
Revoluční šestiválec S38 3,5 l přišel jako jeden z prvních se čtyřventilovou technikou, individuálně ovládanými škrticími klapkami, vstřikováním Kugelfischer-Bosch a bezdotykovým zapalováním Magnetti-Marelli, což mu spolu s dalšími špičkovými technologiemi vyneslo na svou dobu rekordních 204 kW, ve specifikaci pro skupinu 4 pak 360 kW a v přeplňovaných verzích pro americké okruhové závody až cca 634 kW.
V sériové verzi vůz dosahoval 262 km/h a stovku s pevným startem zvládl za 5,6 s. Jeden z nejlepších motorů své doby později posloužil ještě slavné M5.
Na tuto kapitolu své historie je BMW právem patřičně hrdé, což ztělesňuje novodobá M1, vytvořená Chrisem Banglem k uctění nejen Giugiarova originálu, ale i Bracqova pravzoru a všech úchvatných konceptů ze sedmdesátých let, především ultrabrutálních Bertoneho hran na studiích pro Lamborghini.
A kruh se uzavírá. BMW zplodilo emotivní studii s typickými znaky BMW jako takového i originální M1, nechybí tedy žaluzie na zadních oknech, typická kola i zamračená příď s malými světlomety.
Snoubí lehkost s agresivitou a klínovitými křivkami, přičemž přidává i řadu originálních prvků, jako například ukončení bočních oken či tvar masky, usměrňující proudění vzduchu nejen do nasávacích otvorů, ale i kolem auta ve jménu aerodynamické stability.
Prototyp se nedávno představil na proslulém setkání krásných a cenných aut Concorso d’Eleganza, bok po boku Maserati Quattroporte Bellagio a ve společnosti obou svých předchůdců. Představen nadšeným médiím byl jako galantní vzpomínka, ovšem BMW narozdíl od svých prémiových konkurentů momentálně nemá v nabídce ostré gran turismo, čili možná budeme v nedaleké budoucnosti příjemně překvapeni návratem velkého M.
