1. Zimní pneumatiky řidič pozná podle toho, že vždy mají označení M + S.
2. Výhodnější než přezouvání, které stojí zhruba od 50 do 200 korun za kus, je koupě samostatných disků pro zimní pneumatiky. Za dvě, tři přezutí se investice vrátí, zvlášť když odborníci pro zimní pláště doporučují nejobyčejnější plechové ráfky, nikoliv disky z lehkých slitin, které poškozují posypové materiály. Navíc přibývá pneuservisů, které zimní kola v létě a letní kola v zimě za pakatel či zdarma vhodně uloží.
3. Zásada říká, že automobil by měl před zimou dostat zimní pneumatiky na všechna čtyři kola. »Když se motorista třeba kvůli nedostatku peněz rozhodne, že pořídí jen dva zimní pláště, měl by je určitě dát na přední nápravu, a to bez ohledu na to, zda je poháněná či nikoliv,« radí pracovník otrokovické firmy Barum Continental Jiří Hradil. »Většina automobilů dnes má přední pohon, takže s montáží zimních kol na přední nápravu není o čem diskutovat. Je ale nutné počítat s tím, že auto se může chovat nevypočitatelně, hrozí mu nekontrolovatelný smyk. Ještě složitější je situace u hnané zadní nápravy. V tomto případě je třeba odpovědně zvážit, zda je lepší mít potíže při rozjíždění na kluzku a přitom spolehlivě zatočit, nebo se ze sněhu snadno vyhrabat a potom nezatočit.«
4. Svou funkci plní zimní pneumatiky do čtyřmilimetrové hloubky dezénu. Potom ztrácejí specifické vlastnosti, a lze je tedy dál použít už jen jako letní pláště. Od čtyřmilimetrového dezénu se zimní guma v letním provozu neojíždí tolik, jako když je nová či zánovní.
5. Zimní pneumatiky stojí zhruba o 30 procent víc než pláště pro letní provoz. Pro nejrozšířenější škodovky a další auta s třináctipalcovými koly motorista může jednu zimní gumu pořídit už kolem 2000 korun, ceny dražších výrobků pro větší vozy sahají i k pěti tisícům.
6. Zimní pneumatiky jsou sice dražší než letní, ovšem ve skutečnosti není jejich využití - necháme-li stranou bezpečnost jízdy - ekonomicky nevýhodné. Mají totiž dezén zhruba o dva milimetry vyšší, což znamená, že na nich lze najezdit asi o deset tisíc kilometrů víc než na letních pláštích, samozřejmě nebudou-li sloužit v létě.
7. Nemá-li řidič k dispozici dost peněz na koupi nových zimních pneumatik, tak by měl zvážit, zda nepořídí alespoň zimní protektory. Jejich cena je na 50 až 70 procentech nových výrobků. Například v Německu tvoří zimní dezény 70 procent vyrobených protektorů, zatímco v tuzemsku to je jen 40 procent.
8. Rozhodování o výběru dezénu a typu zimní pneumatiky musí ovlivnit podmínky, ve kterých auto bude jezdit. »Na čerstvém sněhu je 80 procent záběru dílem dezénu a jen z 20 procent se podílí gumová směs. Zejména v horských oblastech se tedy uplatní blokový - hrubší dezén. Na uježděném sněhu jsou oba zmíněné podíly zhruba padesátiprocentní a na zledovatělém sněhu či náledí je záběr dán z 80 procent směsí a z 20 procent dezénem pneumatiky. Pro smíšený provoz s cestováním na dálnicích a frekventovaných silnicích s občasnými jízdami do hor jsou nejvhodnější zimní pláště s jednosměrným dezénem,« říká Jiří Hradil.
9. Jestliže letní pneumatika spolehlivě plní všechny funkce jen do teploty zhruba pěti stupňů Celsia a pak ztrácí na adhezi, funguje zimní plášť spolehlivě až do dvacetistupňového mrazu. V teplotě od 12 stupňů nad nulou se ale rychleji opotřebuje.
10. Zima ve středoevropském prostoru - to je z 15 procent sníh a náledí, z 45 procent mokro a rozbředlý sníh a jen ze 40 procent klasické suché vozovky. Průměrná teplota se pohybuje kolem tří stupňů Celsia.
- čtvrtek 3. října 2002
- 14
