1. Protektorovaná pneumatika pro osobní automobil musí mít na bočnici minimálně informaci o výrobci a rozměru, značku maximální rychlosti, značku indexu nosnosti, datum výroby a symbol schválení. »Tím je čtvercová značka A TEST 8 SD s příslušným číslem schválení. U dovážených protektorů může být nálepka se schvalovacím symbolem,« říká ředitel Institutu gumárenské technologie a testování ve Zlíně Rudolf Mačák.
2. Na boku protektorovaného pláště lze najít také informaci o jeho klasifikační skupině. »Tři hvězdičky symbolizují první a dvě hvězdičky znamenají druhou klasifikační skupinu,« upřesňuje Jiří Kutal, hlavní technolog brněnské Obnovy,která je největším výrobcem protektorů pro osobní vozy v tuzemsku. »Jen poprvé ojetý plášť může být zařazen do první klasifikační skupiny a lze ho použít jako nový stejného rozměru, dezénu, provedení a rychlostní kategorie na něm uvedené. Podruhé je při protektorování plášť dán do druhé klasifikační skupiny a lze ho použít jen na zadní nápravu.«
3. Rozdělení do klasifikačních skupin se řídí především stavem ojetého pláště a rozsahem jeho poškození. »Může se tedy stát, že i při prvním protektorování zařadí odborníci výrobní firmy plášť do druhé klasifikační skupiny. Ojetý protektor s klasifikační skupinou dvě se dál už neprotektoruje,« doplňuje Jiří Kutal.
4. K protektorování odborníci obecně nedoporučují pneumatiky starší osmi let.
5. Firmy v tuzemsku protektorují diagonální i radiální pláště od rozměru 135 R 12 nebo 5,20 - 13 do 195/65 R 15, někteří výrobci nabízejí i větší rozměry.
6. Protektorované pneumatiky pro osobní automobily lze v tuzemsku získat třemi způsoby. První možností je svěření vlastních jetých plášťů firmě k protektorování. Na službu se kratší či delší čas čeká, výhodou ale je nejnižší cena - kus stojí zhruba 450 až 750 korun. Předností je i fakt, že motorista ví, jaký plášť k protektorování svěřil. Druhou cestou je výměnný způsob, kdy zákazník dá firmě ojetý plášť a obratem dostane protektorovaný. Rychlá služba bývá zhruba o 50 korun na každý kus dražší, hlavní nevýhodou je neznámá minulost kostry protektoru. Třetí možností je koupě hotového protektoru, za což se platí zhruba o 100 až 200 korun víc ve srovnání s praxí, kdy řidič dá k obnově svůj plášť. Nevýhodou je neznámá minulost kostry protektoru.
7. Při pořizování protektorů výměnným způsobem či jejich koupí se jako vhodnější ukazují služby velkých firem, kde spíš dají dohromady sestavy koster stejných značek a typů než menší výrobci.
8. Kvalitu protektoru do značné míry ovlivňuje kostry pláště svěřeného k protektorování. Lepší tedy jsou při koupi hotových protektorů kostry nejosvědčenějších značek. Jejich identifikace ale je při nejrozšířenějším protektorování od patky k patce složitá a zvládnou ji jen na slovo vzatí odborníci.
9. Experti se shodují, že protektorované pláště jsou pro řidiče se zájmem o úspory mnohem vhodnější a bezpečnější než jeté pneumatiky neznámého původu dovezené z ciziny. »Je-li na takové pneumatice ještě přijatelný dezén, tak ji velmi pravděpodobně původní majitel z auta demontoval kvůli defektu či závadě. Máme také zkušenost, že zmíněné ojeté pláště někteří prodejci nepřípustně prořezávali, aby prohloubili dezén,« konstatoval Rudolf Mačák. Proti tomu protektorování je podle tvrzení Jiřího Kutala vlastně generální oprava pláště. »Jestliže ojetý plášť uznáme jako schopný protektorování, tak z něj stroje odrásají zbytek starého běhounu. Pak odborníci kostru znovu zkontrolují a případně opraví. A teprve když je vše v pořádku, dostane nový běhoun,« sdělil Jiří Kutal.
10. Kdo k protektorům ze zásady přistupuje odmítavě, ten by měl zvážit, zda je nepořídí aspoň v zimním provedení pro čas, kdy se jezdí méně a pomaleji. Zimní cestování s letními pneumatikami je jistě rizikovější než použití zimních protektorů.
2. Na boku protektorovaného pláště lze najít také informaci o jeho klasifikační skupině. »Tři hvězdičky symbolizují první a dvě hvězdičky znamenají druhou klasifikační skupinu,« upřesňuje Jiří Kutal, hlavní technolog brněnské Obnovy,která je největším výrobcem protektorů pro osobní vozy v tuzemsku. »Jen poprvé ojetý plášť může být zařazen do první klasifikační skupiny a lze ho použít jako nový stejného rozměru, dezénu, provedení a rychlostní kategorie na něm uvedené. Podruhé je při protektorování plášť dán do druhé klasifikační skupiny a lze ho použít jen na zadní nápravu.«
3. Rozdělení do klasifikačních skupin se řídí především stavem ojetého pláště a rozsahem jeho poškození. »Může se tedy stát, že i při prvním protektorování zařadí odborníci výrobní firmy plášť do druhé klasifikační skupiny. Ojetý protektor s klasifikační skupinou dvě se dál už neprotektoruje,« doplňuje Jiří Kutal.
4. K protektorování odborníci obecně nedoporučují pneumatiky starší osmi let.
5. Firmy v tuzemsku protektorují diagonální i radiální pláště od rozměru 135 R 12 nebo 5,20 - 13 do 195/65 R 15, někteří výrobci nabízejí i větší rozměry.
6. Protektorované pneumatiky pro osobní automobily lze v tuzemsku získat třemi způsoby. První možností je svěření vlastních jetých plášťů firmě k protektorování. Na službu se kratší či delší čas čeká, výhodou ale je nejnižší cena - kus stojí zhruba 450 až 750 korun. Předností je i fakt, že motorista ví, jaký plášť k protektorování svěřil. Druhou cestou je výměnný způsob, kdy zákazník dá firmě ojetý plášť a obratem dostane protektorovaný. Rychlá služba bývá zhruba o 50 korun na každý kus dražší, hlavní nevýhodou je neznámá minulost kostry protektoru. Třetí možností je koupě hotového protektoru, za což se platí zhruba o 100 až 200 korun víc ve srovnání s praxí, kdy řidič dá k obnově svůj plášť. Nevýhodou je neznámá minulost kostry protektoru.
7. Při pořizování protektorů výměnným způsobem či jejich koupí se jako vhodnější ukazují služby velkých firem, kde spíš dají dohromady sestavy koster stejných značek a typů než menší výrobci.
8. Kvalitu protektoru do značné míry ovlivňuje kostry pláště svěřeného k protektorování. Lepší tedy jsou při koupi hotových protektorů kostry nejosvědčenějších značek. Jejich identifikace ale je při nejrozšířenějším protektorování od patky k patce složitá a zvládnou ji jen na slovo vzatí odborníci.
9. Experti se shodují, že protektorované pláště jsou pro řidiče se zájmem o úspory mnohem vhodnější a bezpečnější než jeté pneumatiky neznámého původu dovezené z ciziny. »Je-li na takové pneumatice ještě přijatelný dezén, tak ji velmi pravděpodobně původní majitel z auta demontoval kvůli defektu či závadě. Máme také zkušenost, že zmíněné ojeté pláště někteří prodejci nepřípustně prořezávali, aby prohloubili dezén,« konstatoval Rudolf Mačák. Proti tomu protektorování je podle tvrzení Jiřího Kutala vlastně generální oprava pláště. »Jestliže ojetý plášť uznáme jako schopný protektorování, tak z něj stroje odrásají zbytek starého běhounu. Pak odborníci kostru znovu zkontrolují a případně opraví. A teprve když je vše v pořádku, dostane nový běhoun,« sdělil Jiří Kutal.
10. Kdo k protektorům ze zásady přistupuje odmítavě, ten by měl zvážit, zda je nepořídí aspoň v zimním provedení pro čas, kdy se jezdí méně a pomaleji. Zimní cestování s letními pneumatikami je jistě rizikovější než použití zimních protektorů.
