Chvála českých policajtů
Můj příspěvek je sice hodně opožděný, přesto si ho nemohu odpustit. Před dvěma lety nám v Mladé Boleslavi vykradli Felicii pod lampou přímo před vchodem do paneláku. V sedm ráno manželka zjistila, že v autě chybí rádio. Zámek u pravých předních dveří byl vytržený kleštěmi, plech dveří byl poškozený a rádio v hodnotě řádově 2000 bylo ustřižené z drátů. Zavolali jsme tedy krátce po sedmé hodině (důležitý údaj!) na policii a čekali, až se někdo dostaví. Po půl deváté přijel příslušník, kterého jsem podle opojné „vůně“, kterou vydával, silně podezříval z nedávno ukončené pitky. Napsal si pouze SPZ, na auto se skoro nepodíval, žádné focení, žádné otisky, prostě nic! Pouze mi sdělil, že jsme dnes již pátí a tři další čekají na „odbavení“. Poté se mne zeptal, jestli někdo viděl pachatele při činu. Po mé negativní odpovědi se rozhodl, že se přesto někoho zeptá, a vybral si prodavačku z obchůdku v našem vchodu, která právě otevírala. Marně jsem mu vysvětloval, že tato dáma skutečně nemohla ze svého krámku nic vidět, když my jsme krádež zjistili v sedm a ona otvírá v půl deváté. Navzdory tomu vešel do obchodu, zeptal se: „Paní, vykradli tady auto, neviděla jste to? Ne? Tak děkuju, nashle.“ A měl splněno, vyslechl „svědka“. Za měsíc jsem obdržel vyrozumění o ukončení vyšetřování. S jakým výsledkem, to si asi domyslíte...
Jsem povoláním překladatel a několikrát mi zavolala boleslavská policie a žádala o pomoc při tlumočení okradeným či havarovaným cizincům. Za mou ochotu, kdy jsem s policisty absolvoval podobně profesionální výslechy postižených a svědků a zápisy protokolů na prastarých konzulech třeba i v sobotu v noci, mi Policie ČR dodnes dluží peníze...